12.07.2012 22:24:28
Kdo byli Etruskové a jakou vyznávali mytologii
Etruskové jsou snad nejzáhadnějším etnikem starověké Evropy. A i přesto, že se nejednalo o Árijce (pro politické korektníky: Indoevropany), dali našemu kontinentu spoustu věcí a z jejich odkazu těžili i Římané. Kdo vlastně byli tito tajemní lidé a odkud se v Itálii vzali? Popravdě, historikové v tom nemají dodnes jasno.

Příchod Etrusků do jejich italských sídel vědci datují asi (povšimněte si slůvka „asi“, to totiž vědátoři ve vztahu s tímto národem používají velmi často) do 8. století př. n. l. Jejich vyspělá civilizace byla záhadou už pro Řeky a Římany. Proč? Inu, jejich jazyk byl pro ně nesrozumitelný. Řekové je nazývali „Tysénoi“ a Římané „Tusci“. Jejich písmo vzniklo nepochybně z řecké alfabety a zachovalo se i hodně etruských nápisů, ovšem máme dodnes stejný problém, jako jejich latinští a helénští současníci: Nedokážeme vyluštit jejich obsah.

Antičtí autoři považovali Etrusky za velmi starobylý národ. Hérodotos tvrdí, že jejich předkové přišli do Itálie z Malé Ásie, konkrétně z Lýdie. Po Trójské válce a následném hladomoru, se lýdský král Attis rozhodl svůj lid rozdělit na dvě poloviny, aby tak alespoň jedné zajistil přežití. Jedna část Lýdů zůstala ve vlasti a ta druhá se pod vedením prince Tyrrhéna vydala hledat štěstí do Itálie, konkrétně do země Umbrů. Povšimněte si, že se to nápadně podobá legendě o přeživším Trójanovi Áeneovi, legendárním zakladateli Říma.

Naproti tomu Dionýsios z Halikarnassu zase píše ve svých „Nejstarších dějinách Říma” o tom, že Etruskové jsou prapůvodním italským národem, který sám sebe nazývá „Rassena“. Tak tady jasně vidíme, že už starověcí historikové v tom měli guláš, nemůžeme se proto divit našim současníkům, že se stále dohadují, nevraží na sebe navzájem a usilovně se snaží vyvrátit teorie svých odpůrců.

To, na čem se historikové starověku i novověku výjimečně shodnou, je to, že Etruskové vytvořili civilizaci, která toho mnoho přejala od Helénů, ale také toho sama dost přinesla. Vlastní území Etrusků se rozkládalo na místě dnešního Toskánska (stále jejich jméno, přetrvávající věky), Lazia a později expandovali i na jih do povodí Tibery, kde měli velký podíl na založení Říma. Další šíření k severu zřejmě zhatili Ligurové a Keltové. Zato na jihu se vliv Etrusků dostává až za Pádskou nížinu a do Kampánie, kde se podíleli na „zkulturnění“ Italiků a střetávali se už i z Řeky, viz mapka. Etruskové nikdy nevytvořili jednotný stát a už vůbec ne říši. Žili hlavně ve dvanácti městech, která byla naprosto samostatná a tvořila pouze jakousi „konfederaci“, která se chovala částečně jednotně pouze za války. Tedy u této konfederované „dodekapolis“ šlo o podobný model, jako u městských států v Řecku. Viz mapka. Každému městu vládl tzv. „lukumon“, král a zároveň velekněz. Symbol moci těchto vládců byl prapůvodní fasces, tedy známé Liktorské právo Římanů. Ti ostatně předali tento znak ve dvacátém století fašistům a dodnes ho má ve znaku například Francie a najdete ho i v Kongresu USA. Etruskové byli zdatní námořníci a obchodníci. Obchodovali nejen s řeckými osadami na Sicílii a Kartágem, ale i s Hispánií a vlastním Řeckem. O tom, jak dobří byli mořeplavci, svědčí dodnes název „Tyrhénské moře“.
nekropoleA teď se podívejme na samotné etruské náboženství. Některá božstva jdou přiřadit přímo ke svým řeckým protějškům. Třeba Aplu je starý známý řecký Apollón. U jiných toto rozhodně říci nemůžeme. V Etruské mytologii najdeme totiž množství duchů a démonů, kteří u jiných antických civilizací nemají obdoby. Jejich vyobrazení nalezneme jednak na keramice a také v podzemních nekropolích. Nekropole jsou skalní hroby, které se dodnes zachovaly a můžeme je najít po celém Toskánsku, například v Sutri, kde jsou vyhloubeny v tufové hornině. Rekonstrukce nekropole v Norchii, viz obrázek. Etruskové byli, podobně jako Egypťané, doslova posedlí kultem mrtvých. Někdy to vypadá, jako by se na smrt celý život těšili. Z nástěnných maleb v hrobkách vysoce postavených Etrusků si můžeme o démonickém obyvatelstvu Říše mrtvých udělat obrázek. Některé bytosti jsou rodu ženského. Ty jsou nádherného a řekněme, elegantního vzhledu. Bývají okřídlené, ozdobené šperky a nejspíše to jsou družky bohyně lásky Turan. Etruskové jim zřejmě říkali „lasa“, což bude možná totožné s řeckým výrazem „nymfa“.

V samotné Říši mrtvých už to asi tak nádherné pokoukáníčko nebude. Etruskému podsvětí šéfuje Aita a jeho žena Phersipnai (řecká Persefoné). Dále tu máme Vanth, okřídlenou bohyni osudu. A tady už máme dva démony, kteří patrně ztělesňovali nejhorší noční můry Etrusků: Prvním pekelníkem je Tuchulca. Je zobrazován jako příšerák s dravčím zobákem, ptačími spáry, špičatýma ušima, netopýřími křídly a spoustou hadů, které patrně používá jako jakési střely. Druhým oblud’ákem, který stojí určitě za pozornost, je Charun (viz obrázek). Je o moc strašnější variantou řeckého Chárona, jak naznačuje jeho jméno. Má zelenou, mrtvolnou pokožku, opět křídla, zahnutý (skoro bych řekl semitský) nos, místo vlasů a vousů hady a je vyzbrojen úctyhodným obouručním kladivem.

V knize „Etruskové a Římané“, vydané v roce 2001 nakladatelstvím Euromedia Group (autoři bohůmžel neuvedeni) se o etruském podsvětí můžeme dočíst: „Zástup démonů s opičím obličejem, malé orchestry tvořené okřídlenými pekelnými hudebníky, typicky chotnická zvířata, jako jsou draci a hadi, se objevují na nástěnných freskách v hrobkách a zabydlují temné prostory etruského záhrobí, které představuje společný konečný břeh pro bohaté i chudé, hrdiny i osoby prosté všech ctností. Podle koncepce etruské etiky byl totiž spravedlivým po smrti upřen jakýkoliv druh uznání a odměny za dobro, které za života vykonali.“

Démoni v etruském podání měli podobnou moc, jako pozdější ikubové. Dokázali totiž i plodit děti se smrtelníky. Například římský král etruského původu Servius Tullius byl prý počat jakýmsi falickým stínem, který se spojil s královnou Tanaqillou.

Etruskové měli u svých dědiců Římanů rovněž pověst vyhlášených čarodějů: syn bájného Tyrrhéna, Tarchon, oral brázdu okolo jím zabraného území (Romulus dělal to samé a Remus na to doplatil, odkud pak náš Kosmas opisoval?), když v tom z oranice vyskočil bůh Tagés, dítě s tváří starce a předal mu tajemství a pravidla, kterými se řídí vztahy mezi bohy a lidmi. Římané toto učení znali jako „Etrusca disciplina“. Součástí tohoto učení je i umění interpretovat vůli bohů čtením ze zvířecích vnitřností („haruspicina“) a výklad z letu ptáků („auspicia“). Toto umění převzali později i Římané a římský velekněz s titulem „Pontifex maximus“ ( Nejvyšší stavitel mostů) ho musel znamenitě ovládat. Mimochodem, tento titul si dodnes osobuje i papež, ovšem pochybuji, že se zabývá ptakopravectvím.

Etruskové po jistý čas vládli i Římu. Římany ovšem vláda jejich králů přestala záhy bavit. Vyhlásili Republiku a posledního etruského vládce Tarquinia Superba v roce 510. př. n. l. zbavili trůnu a vyhnali. Král Porsena z Clusia se ještě pokusil o intervenci v roce 507 př. n. l., ale byl na hlavu poražen a éra Etrusků se tak chýlila nezadržitelně ke konci… Od jihu se tlačila do Etrurie dravá římská Republika a ze severu postupovali barbarští Keltové. Když Řekové porazili etruskou flotilu u Kým v roce 474 př.n.l. a Římané v roce 396 př.n.l. dobyli město Veje, zvonil už slávě Etrusků umíráček. Jejich území bylo přičleněno postupem času k Republice a jazyk se přestal ještě před přelomem letopočtu používat úplně. Císař Claudius ještě tento mrtvý jazyk studoval jako kuriozitu, ale jeho nástupci ho už zapomněli nadobro.


autor www.zapadocesi.info @  
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se