10.07.2012 13:59:11
Špinavé odposlechy,aneb v čem má prezident pravdu
Václav Klaus má pravdu v tom, že zveřejňování odposlechů není nic pěkného, ba že jejich zneužívání může za určitých okolností ničit demokracii. Tu ale mohou ničit, ba dokonce zničit i jevy, na které uniklé odposlechy poukazují.

Jiří Pehe

Prezident Klaus prolomil mlčení ke skandálu okolo odposlechů rozhovorů mezi bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem a lobbistou Romanem Janouškem až po několika dnech. Neřekl ale, co by mnozí čekali od hlavy státu, která by měla být z titulu své funkce jakýmsi strážcem demokracie u nás.

Neřekl tedy, že obsah rozhovorů mezi Bémem a Janouškem potvrzuje existenci nepřípustných zákulisních čachrů, které jsou přímým útokem na demokratický systém. Nepohoršil se nad tím, že nikým nevolený „lobbista“ de facto rozhodoval o obsazení vysokých funkcí nebo o městských tendrech.

Nechala ho chladným i skutečnost, že Janoušek udržoval čilé styky nejenom s Bémem, úředníky magistrátu, přičemž některé evidentně ovládal, ale i se zástupcem vrchního státního zástupce v Praze Liborem Grygárkem, a měl podle různých zpráv i vliv na policii. Hlava státu také nikterak nekomentuje naprosto nestandardní počínání policie při zadržení a následním propuštění opilého Janouška poté, co se pokusil ujet od nehody, při níž srazil řidičku jiného auta.

Jak všichni víme, náš prezident přitom jinak nešetří názory při komentování téměř čehokoliv. Těsně před vypuknutím aféry Bém-Janoušek například neodolal tomu, aby nenapsal obšírný komentář k nedostatku vajec a nerýpnul si přitom do Evropské unie. Jeho emoce vybičovávají a jeho intelekt rozpalují proponenti globálního oteplování, některé části občanské společnosti, netradiční návrh na budovu národní knihovny, nebo třeba záštita současného primátora Prahy pro festival gayů.

Ke kauze, jež může směle soupeřit se slovenskou Gorilou, která převrátila slovenskou politickou scénu vzhůru nohama, ale pan prezident, když už prolomí mlčení, poznamenává pouze tolik, že „odposlechy jsou strašně nešťastná věc, která ničí demokracii.“ Dodává, že odposlechy rozhovorů mezi Bémem a Janouškem nečetl a ani je číst nehodlá.

Ke vztahu Béma s Janouškem prý nemá, co by řekl. Moc lobbistů prý lze omezit snad jen tak, že bychom zrušili stát nebo omezili jeho pravomoci.

Pan prezident evidentně mlží a blábolí nesmysly. Dobře ví, že na lobbismus existují různé léky, které různé státy používají s různou mírou úspěchů. A ačkoliv některé věci, jako třeba špinavé peníze, jsou pod jeho rozlišovací schopností, docela jistě ví, že Janoušek není žádný klasický lobbista, stejně jako za lobbisty nelze považovat další podivné postavy, které se pohybují v zákulisí české politiky.

Je možné argumentovat, že dokonce i Václav Klaus možná chápe rozdíl mezi lobbingem a systémovou korupcí, v níž se ročně ztrácí desítky miliard ze státního rozpočtu, jakož i z rozpočtů měst. Určitě si nemyslí, že za lobbistu lze považovat někoho, kdo, ač nevolen, rozhoduje například o funkcích ve VZP.

Prezident má pravdu v tom, že zveřejňování odposlechů není nic pěkného, ba že jejich zneužívání může za určitých okolností ničit demokracii. Tu ale mohou ničit, ba dokonce zničit i jevy, na které uniklé odposlechy poukazují.

Jenže komentovat toto skutečné meritum kauzy Bém-Janoušek se Václavu Klausovi evidentně nechce. Nám ostatním nezbývá, než se dohadovat proč. Zde je několik možných důvodů.

Tak především, Pavel Bém byl dlouhou dobu politickým koněm Václava Klause uvnitř ODS. Vedl několik let křídlo strany, kterému se říkalo klausovské nebo hradní. Když v roce 2008 prohrál souboj s Mirkem Topolánkem, Klaus demonstrativně rezignoval na funkci čestného předsedy strany a ODS opustil.

Nadstandardní vztahy mezi Bémem a Klausem vrhají na prezidenta v současné aféře zvláštní světlo. Je totiž dost nepravděpodobné, že vliv Janouška a dalších postav v zákulisí politiky, pro které se i zásluhou Mirka Topolánka ujalo označení „kmotři“, končil u Béma. Možná pan prezident a jeho Hrad vědí něco, co my zatím nevíme.

Pokud ano, nelze se divit, že považuje úniky odposlechů za „strašně nešťastnou věc“. Možná si leckdo vzpomene, jak energicky Klaus reagoval už v roce 2004 na zprávy, že při odposlouchávání Ranka Peciče, podezřelého z pochybných finančních transakcí, byl odposlechnut i on sám. Okamžitě se sešel s premiérem Grossem a žádal omezení odposlechů.

Jelikož je možné, že se Vít Bárta před příchodem do politiky zásobil kompromitujícími materiály, o čemž by svědčila skutečnost, že odposlechy Béma a Janouška z dílny BIS našly údajně cestu Bártovy bývalé bezpečnostní firmy ABL, nikdo nemůže vědět, zda to, co jsme zatím měli možnost číst, slyšet a vidět v případě kauzy Bém-Janoušek, není jen ochutnávka.

Ale i kdyby se ukázalo, že odposlechy unikají do médií přímo z BIS, nebo nějakou úplně jinou cestou, je zřejmé, že ti, kdo tyto odposlechy do médií pouští, mohou mít materiály ještě daleko výbušnější, než jsou ty, co už známe.

Spekulace se vynořily už například při poslední volbě prezidenta, když se spolu sešli lobbista Miroslav Šlouf a kancléř Jiři Weigl. Celá volba byla velmi nestandardní, mluvilo se o úplatcích (igelitkách napěchovanými penězi), vydírání, nátlaku. Pavel Bém se ve znovuzvolení Klause velmi angažoval, byl členem takzvaného vyjednávacího týmu.

Však také, když Bém končil ve funkci primátora v roce 2010, prohlásil Klaus při oficiální rozlučce, že „až pominou mediální hrátky, až pominou jedovaté šípy vystřelované z jednotlivých politických stran, tak jsem naprosto přesvědčen, že Pavel Bém bude považován za jednoho z nejúspěšnějších primátora, které Praha měla.“

Ponechme stranou, že Klaus se tradičně mýlí, když mluví o úspěšnosti nebo prospěšnosti těch či oněch. Ať to byl kdysi Viktor Kožený, Vlastimil Tlustý, „kriminalizovaný podnikatel Vladimír Železný, „nejlepší ministr školství“ od vzniku ČR Josef Dobeš, nebo Bém, jeho favorité skončili dost neslavně.

Jedním z prezidentových favoritů je v současnosti i jeho poradce Ladislav Jakl. Ten o odposleších pro časopis Týden prohlásil, že se podivuje, jak by si mohl někdo myslet, že by si on zveřejňované odposlechy na internetu někdy pustil. Připadalo by mu to prý úchylné.

Jiným zase může připadat „úchylné“, ba pro demokracii nebezpečné, to, co zaznělo v nahrávkách, které by Jakl nikdy, ale opravdu nikdy neposlouchal, a jejichž přepisy by, stejně jako pan prezident, nikdy nečetl.

Možná by si je ale přeci jen přečíst měl a pak prezidentu Klausovi podat hlášení či rozbor. Je totiž dost pravděpodobné, že skandál okolo Béma může brzy začít klepat na hradní brány.

zdroj:Sdružení nestraníků
autor www.zapadocesi.info @  
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se