05.06.2012 12:05:57
Koně místo páry
Dodnes můžete po obou stranách železniční tratě z Českých Budějovic až do skoro Horního Dvořiště najít roztroušené zbytky objektů koňské dráhy, která byla svého času oslavou českého umu. V Českých Budějovicích je muzeum, v Holkově najdete přípřežní a staniční budovu i kočárovou, v Bujanově je nádražní budova, strážní domky zase ve Včelné, Na Dolech, u Bukovce, u Chlumce, u Zvíkova, náspy s klenutými propustky u Kamenného Újezda, u Dolních Svinců, před stanicí Velečin – městys, u Trojan a další.



Mnohé z těchto památek stojí za zastavení. Koňská dráha ve své době byla odvážným projektem se spoustou pozoruhodných technických řešení. Na začátku stála myšlenka propojit Vltavu s Dunajem, prosazovaná už ve 14. století rodem Rožmberků. V obou řekách však muselo uplynout ještě mnoho vody, než se tím spojením začal někdo opravdu vážně zabývat. V roce 1807 pověřila Česká hydrotechnická společnost rytíře Josefa Gerstnera, doktora filozofie a profesora vyšší matematiky ( byl rovněž ředitelem stavovského technického učiliště v Praze ), aby vypracoval zprávu o možnostech stavby. Gerstner byl významným technikem své doby a jeho slovo mělo značnou váhu. Myšlenku kanálu odmítl a pustil se do zpracování studie stavby koňské dráhy. Původně to měla být vlastně kombinovaná stavba – koňská dráha spojená s plavbou po Vltavě. Dráha měla vést z Lince k nejjižnějšímu dosažitelnému břehu Vltavy u Joachimsmühle, odkud měla být řeka do Českých Budějovic splavněna. Ve snaze snížit náklady Gerstner doporučil vést trasu koňky až do Českých Budějovic.



V roce 1819 se už Gerstner cítil starý a unavený. Proto doporučil nástupce – svého syna Antonína, profesora v polytechnickém ústavu ve Vídni. Antonín odjel na zkušenou do Anglie, a když v Kolébce železnice poznal parní lokomotivy, začal je prosazovat. Třebaže nakonec úřady rozhodly o koňce, postavil se Antonín k projektu jako k provizoriu s tím, že budovaná trať přes Šumavu stejně bude brzy sloužit parním strojům. V Anglii mladý Gerstner poznal, že koně tahají vozy jen po rovině a v kopcích naložený vůz směřující dolů pomáhá vytáhnout do kopce vůz prázdný. Jemu se to však nezamlouvalo. Především představa, že by měl v kopcích stavět tratě spojené nakloněnými rovinami, na nichž by provoz zajišťovaly navijáky poháněné parními stroji. Přišel s vlastním řešením. Stoupání rozhodl překonat pomocí zářezů a náspů. Jednou získaná výška neměla být ztracena.



Proto na prvních úsecích stavby začaly vznikat vysoké náspy. Úřednická komise přispěchala s obavami, že vozy spadnou dolů, pocity z cestování budou při pohledu z takových výšek velice nepříjemné a cestujícím se bude točit hlava. Technicky uvažující kritici poukazovali na obtíže se zajištěním pevnosti tak vysokých náspů, kterou mohly vážně narušit otřesy projíždějících vozů. Řešením byly náspy opatřené pevným a soudržným jádrem. Byla zahájena zkušební přeprava mezi Českými Budějovicemi a Leopoldšláglem. Antonín Gerstner znovu odjel do Anglie a zastupováním pověřil mladého inženýra Matyase Schönerera. Ten získal pověření, aby zpracoval plány na pokračování trati v hornorakouské oblasti. Opustil zásadu udržení jednou dosažené výšky, předpokládal výstavbu nízkých a laciných náspů, méně mostů, nenavrhoval žádné terénní zářezy. Úřadům se tato levná varianta zalíbila. Co na tom, že bylo třeba počítat s častým přepřaháním koní a tedy se značnou ztrátou času na cestě. Zklamaný Gerstner od stavby ustoupil.



Na trati se používalo 326 různých vozů, ponejvíce nákladních, protože přeprava zboží byla hlavním účelem koňky. Na trati do Lince začal provoz 1. 8. 1832, o čtyři roky později byl otevřen úsek až do Gmundenu. Jeden kůň dokázal po kolejích utáhnout až 3290 kg, což bylo nesrovnatelně víc než po silnici. Provoz koňky byl ukončen 12. prosince 1872. ke slovu se dostaly parní lokomotivy. Nová trať využila původní trasy koňky jen částečně.



Vydáte-li se na jih republiky, vaše cesta může vést podél původní trati koňky. Když zvolníte, udiveně se zastavíte. Stranou od státní silnice je kamenný mostek, na něm dřevěné zábradlí a primitivní koleje. Neohrabané dřevěné trámky pobité železnými pásy. Mostek byl obnoven v letech 1976 až 1977. zabloudíme do blízkého pole, za nímž jsou zbytky bývalého zářezu, stáčející se volným obloukem. Stačí přivřít oči a z ničeho nic docela jasně zaslechnete práskání bičem, pokřik kočího i rachocení kol vozu na kolejnicích, dusot koňských kopyt.



Za obcí Rybník se původní trasa stáčí doleva a míří lukami k hranici místy neobydlenými a romantickými. Nedávno vyšla mapa oblasti, jíž prochází na území naší republiky i Rakouska trasa historické koňské dráhy. Jsou v ní zaznamenány i dochované technické objekty, náspy, mosty i mostky a části budov.


Více zde: http://www.vaclavprokupek.cz/news/kone-misto-pary1/

autor www.vaclavprokupek.cz @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< domů
 
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se