29.05.2012 18:14:23
US Today: Rozpadnou se Spojené státy americké?
Rozpadnou se Spojené státy americké?

Občanská válka amerického Severu proti Jihu po 150 letech

Dvacátého prosince uplynulo sto padesát let od chvíle, kdy se vláda státu Jižní Karolína jednomyslně rozhodla vstoupit do Unie. Deník New York Times u této příležitosti připomněl, že problém jižanství a následné občanské války není ve Spojených státech mrtvý.

Přátelé jižanské rebelie, secesionisté a zastánci Konfederace vůbec nepředtavují hrstku od reality tržených snílků, ale ani radikálů stojících v nějakém zásadním politickém konfliktu se současnou vládou. Nostalgie po zašlé slávě a pocit historické křivdy zůstávají.Jižanské organizace v čele Sons of Confederate Veterans uspořádali řadu připomínkových akcí a lokální televize řady někdejších jižanských států u příležitosti výročí odvysílaly hodiny pořadů, ve kterém byla kauza Dixie zcela nepochybně obhajována. Nic ovšem lépe neilustruje současné rozštěpení než oslavný ples, který byl uspořádán v Charlestonu. Zatímco jižané si postěžovali na příkoří a oslavili své padlé, šokovaní zástupci Národní asociace pro podporu barevných lidí (NAACP) přispěchali s tvrdým odsouzením obhajování jižanské secese, jež podle jejich názoru respektuje ideu, že s lidskou svobodou a bytím lze obchodovat.

Kořeny
V padesátých letech se ve Spojených státech začaly naplno projevovat hospodářské a sociální rozdíly mezi průmyslovým Severem a zemědělským Jihem, který byl závislý na práci černých otroků. V roce 1860 se Jih začal bát, že by vítězství Abrahama Lincolna mohlo znamenat definitivní zrušení otroctví, ačkoli sám Lincoln, jenž byl proti, vystupoval velmi umírněně. Rozpory pak přerostly až v to, že jižanské státy se nastalou situaci rozhodly řešit odtržením, což následně vedlo kválce, která následně ovlivnila budoucnost Spojených států. Radikální názor, jejž reprezentuje například Ronnie Randolph z NAACP, v zásadě tvrdí, že americká občanská válka byla bojem za obranu lidské důstojnosti a její výsledek spravedlivou porážkou sil, které se obhajobou otroctví vzepřely liberálnímu duchu Spojených států. To je klišé, jež zapomíná na to, že sami otcové zakladatelé byli nezřídka otrokáři a že velký počet černochů bojoval v konfederačním vojsku. Černoši tvořili v letech 1861 - 1865 téměř třetinu jižanského obyvatelstva a fakt, že jich dnes velmi mnoho pochoduje v historických uniformách a pod konfederační vlajkou s křížem svatého Ondřeje při různých jižanských slavnostech, rozbourává mnohé stereotypní představy. Idealistické obrazy připomínají na jedné straně krutého otrokáře s bičem v ruce a na druhé bodrého statkáře, který s otroky večeří u jednoho stolu a řízením osudu se ocitl ve válce se svými bratry. Pravda je nejspíš někde uprostřed.

Stereotypy
Skutečnost je taková, že otroctví nebylo hlavní rozbuškou občanské války. Abraham Lincoln se k jeho zrušení na severu odhodlal až 22. září 1862 Prohlášením o zrušení otroctví, jež vstoupilo v platnost 1. ledna 1863, tedy skoro dva roky po vypuknutí bojů. Jižanský odpor ke zrušení otroctví nebyl motivován rasismem, ale obavou, že by masa nevzdělaného černošského obyvatelstva byla zrovnoprávněna, dostala volební právo a rozrušila tak tradiční systém jižanských vztahů. Mnozí historici dnes tvrdí, že po hromadném zavedení strojů do zemědělské výroby, jež bylo otázkou času, by otroctví tak jak tak velmi brzy skončilo. Konzervativní myslitel Russell Kirk charakterizoval jižanskou kulturu čtyřmi body; odpor ke změnám, zalíbení v agrárním způsobu života a pohrdání obchodem, nechuť k centrální vládě, která pořádně nedovedla pochopit jejich problémy, a samozřejmě také obrana otrokářského systému. Jih byl pevněji svázán s rodnou půdou než Sever. Konfederace bojovala především za svou nezávislost a tradiční způsob života, protože se obávala, že hektická kultura obchodníků a průmyslníků ze severu jej zničí. Když jižanský plukovník Patton, předek slavného generála George Smithe Pattona, jenž osvobodil Plzeň, odcházel bojovat, údajne své ženě napsal: ,,Propusť všechny černochy. Chci, aby naši synové věděli, že bojuji za svobodu, ne za nějaké otroctví.” Porážka ve válce byla pro zastánce osamostatnění jižanských států hořkou pilulkou. Byl ustanoven výbor pro obnovu Jihu, do něhož nebyli zástupci jižanských vztahů původně vůbec přizváni. Radikálové Thaddeus Stevens a Charles Summer dokonce přišli s teorií, že Jih svou vzpourou pozbyl veškerých politických práv, stal se de facto válečnou kořistí a že jistě bude lépe. Když se třeba Georgii bude vládnout z Massachusetts, než když bude vládnout sama sobě. Většina vzbouřených států byla přijata do Unie zpět v roce 1868 a zbytek o několik let později. Otázka zní: mohla by se občanská válka v Americe opakovat? Pravděpodobně ne, ale některé události posledních dvou let do hry problém sebeurčení jednotlivých amerických států vrátily. Separatismus ve Spojených státech pochopitelně existuje dlouhou dobu, ovšem v konečném důsledku jde o marginální iniciativy tzv. bílého separatismu na severu země či různých náboženských sekt a paramilitárních skupinek na Středozápadě. Významnější separatistická hnutí existují asi v tuctu států, nejvýznamnější se týká Vermontu, Aljašky, Texasu a Havaje. Představitelé těchto hnutí volají po referendu za odtržení. Thomas Naylor, zakladatel vermontského secesionistického hnutí, prohlašuje, že ,,určujícím rysem Druhé vermontské republiky je boj proti dvěma nepřátelům: Washingtonu a ,korporátní Americe´ “. Naylor tvrdí, že Ameriku ovládá systém oligarských vztahů, jejž nelze reformovat, a proto nevěří hnutí Tea Party, které dle jeho názoru nechce federálního molocha zlikvidovat, ale pouze získat pod svou kontrolu. Obavy ze sílícího vlivu centrální vlády, zejména v souvislosti s ekonomickými balíčky Baracka Obamy, způsobily, že se zhruba před rokem začaly ozývat hlasy, jež nevyloučily možné odtržení Texasu. V čele stojí samotný guvernér, velmi oblíbený politik Rick Perry.

Suverenita států Mimo to zákonodárné sbory dalších osmi států - Arizony, Havaje, Montany, Michiganu, Missouri, New Hampshiru, Oklahomy a Washingtonu - na sklonku loňského roku přijaly s odvoláním na desátý dodatek federální ústavy rezoluci zdůrazňující suverenitu jednotlivých států. Pro Washington to pochopitelně nic neznamená, má klíč od pokladny a podobným snahám se může snadno vysmát. Na druhou stranu reálná možnost, že stát jako Texas Unii opustí, by mnoha lidem v Bílém domě nedala spát. Každoroční žebříček Fortune 500 za loňský rok ukázal, že význam Texasu stoupá. Jako svou hlavní adresu si ho vybralo více předních společností, včetně hospodářských gigantů, než v kterémkoli jiném státě. Texas dále poskytuje 70 % všech nových pracovních příležitostí v USA a z deseti největších měst USA se v Texasu nacházejí rovnou tři.

Mexikanizace
Je jasné, že provokativní zmínky o texaské secesi jsou součásti předvolební a obecné palby proti demokratům a Obamovi. Ameriku drží až příliš mnoho společného, než aby její soudržnost ohrozily lokální odštěpenecké tendence. Není ani jasné, jak by odtržení mělo proběhnout. Ke skutečným pokusům o odtržení by muselo dojít v době, kdy by se zásadním způsobem měnily mocenské nebo socioekonomické vztahy podobně jako na přelomu 50. a 60. let 19. století. Nelze vyloučit, že by stoupající americká zadluženost nebo měnící se etnický charakter společnosti ve státech sousedících s Mexikem mohli v horizontu dvaceti až třiceti let připravit půdu ne snad pro ozbrojený konflikt, ale pro nějakou formu zkoušky legitimity Unie zcela jistě ano.

autor svobodne-slovo.webnode.cz @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< domů
 
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se