29.04.2012 17:21:53
Vydařil se v JAR přechod k demokracii
Jako republika vznikla JAR 31. května 1910 pod názvem Jihoafrická unie a to pod správou Velké Británie, nezávislost na ní získala roku 1961 a přejmenovala se na JAR. Současným prezidentem je Kgalema Motlanthe. V roce 1487 sem doplul portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz s cílem nalézt námořní cestu do Indie, Portugalci se v Africe usídlili a začali zde podnikat, větší vliv však měli Holanďané, kterým se říkalo Búrové. Ti si zde vybudovali námořní stanici v rámci Holandské obchodní společnosti (dnes Kapské město). Na tomto území se usadili, stali se zemědělci a začali zde zakládat rodiny. Místní obyvatelstvo začalo být ohrožováno rozpínavostí búrů, kteří si nárokovali jejich půdu či dobytek.
Po 2WW, roku 1948 se dostává k moci Národní strana, která zavádí režim apartheidu (výraz označující rasistickou politiku tzv. odděleného soužití obyvatel různých ras, v JAR oficiálně od roku 1948 do roku 1990).
Na počátku 50. Let se k moci dostala Národní strana v čele s F. D. Malanem. Strana kritizovala bývalou vládu JAR, že nadržuje černošskému obyvatelstvu a začala prosazovat politiku upřednostňování bělochů (Afrikánce). H. F. Verwoerd vypracoval apartheidní zákony, které rozdělily obyvatele na 4 skupiny: bělochy, míšence, Indy a černochy. Kdo neměl dostatečně bílé předky, byl označen za barevného a bylo zakázáno mísení ras. „Neběloši“ začali být utlačovaní a ztráceli některá svá práva. Nesměli bez povolení navštěvovat města, jezdit vlaky a autobusy, dokonce některí budovy měly 2 vchody, ale s bílí a černí nepotkávali. Rasy se začali oddělovat a černoši museli opouštět městská sídliště a stěhovat se do bantustanů (domovin). Domovin bylo po JAR vytvořeno 10 a podle Verwoerda to zajistilo černochům právo na sebeurčení, jelikož v JAR nemají žádná práva a nejsou jejími občany. Domoviny získávaly určitou samostatnost, která byla ale uznána pouze JAR.
V zemi se začala utvářet opozice vůči této bělošské politice. Nejvýznamnější skupinou se stal Svaz mládeže ANC. Předsedou se stal James Moroko, generálním tajemníkem Walter Sisulu a mezi další členy patřil např. Nelson Mandela. V této organizaci byl silný vliv komunismu a proto vláda prosadila zákon o potlačování komunismu a začala přeměna JAR v policejní stát. dalšími opozičními skupinami byly například Indický kongres, Panafrický kongres, který se vyčlenil z ANC a organizace Intakha. Organizace vyvolávaly stávky, protesty, porušovali apartheidní předpisy. Chtěli dosáhnout konce rasové diskriminace, rovná práva, vytvoření nové ústavy, což hlásali např. na Kongresu lidu (1955), kde přijali Chartu svobody. Ta byla vládou prohlášena za velezrádný dokument a vedoucí funkcionáři byli zadrženi. Většina vůdců byla často zatýkána a vězněna.
Dosažení cílů se stále nedařilo a tak opozice změnila taktiku a přiklonila se k použití hrubé síly. Každá opoziční organizace vytvořila bojovou organizaci. Opozice byla hodně podporovaná ze zahraničí. Finanční podporu dodával hlavně SSSR a zbraně ČSSR. Boje a protesty se stupňovaly a začaly být velmi tvrdě potlačovány. To pobouřilo mezinárodní pozornost a na valném shromáždění OSN odsoudil generální tajemník Kurt Waldheim apartheid za zločin proti lidskosti.
V 60. letech se postavení JAR změnilo, okolní kolonie dostali nezávislost a JAR začala být obklíčena komunistickými zeměmi, které podporují ANC a opozici (Zimák, Alexandr (2003): Jihoafrická republika. Stručná historie států. Nakladatelství Libri: Praha).
V roce 1978 se prezidentem stává Pietr Willem Botha, představitel Národní strany a ihned začíná s reformami. Zavázal se k odstranění doktríny apartheidu, což vedlo k rozdělení společnosti na dvě skupiny – pro a proti reformám.
V roce 1979 dochází ke vzniku prvních zákonů, které např.: dovolují černochům vlastnit soukromý majetek, došlo ke konci omezování na trhu práce, povolení černochům zakládat vlastní odbory, zlepšení školství. V roce 1980 byl zrušen senát a vznikla speciální prezidentská rada. V roce 1983 po referendu vznikl tříkomorový parlament se dvěmi samostatnými komorami pro zástupce „barevných“ a indických obyvatel. A v roce 1984 byl ústavním zákonem zaveden prezidentský systém, který funguje dodnes.
Vzniká Konzervativní strana bojující proti reformám s cílem zachovat rasovou čistotu a další hnutí proti vládě, např.: Afrikánské hnutí odporu, Sjednocení oranžských dělníků atd.
V 80. letech dochází k sociálnímu napětí a vyhlášení mimořádného stavu 1985, dochází však k dalším demonstracím a teroristickým útokům, následuje tedy vyhlášení výjimečného stavu po celé zemi 20. 7. 1985. Došlo k zavedení tvrdé cenzury, a dalším krvavým demonstracím, i přese všechno následovali další krůčky v reformě jako například zrušení všech identifikačních průkazů, nahrazených pouze jedním.
V roce 1989 se stává předsedou Národní strany a zároveň prezidentem ministr vnitra de Klerk a započne společenskou reformou. Odvolává zákaz činnosti organizací, ruší trest smrti a dochází k propuštění politických vězňů. S tím je spojeno i propuštění Nelsona Mandeli roku 1990. V roce 1993 dochází k přijetí prozatímní ústavy, kdy je Jižní Afrika označena za demokratický a suverénní stát. Následují volby v roce 1994, ve kterých vítězí Národní africký kongres a presidentem je zvolen Nelson Mandela. Vzniká Komise pravdy a usmíření, která měla pomoci k vyrovnání se s apartheidem. V roce 1996 došlo k přijetí ústavy, která nabyla platnosti v roce 1997 a platí dodnes (Hulec, Otakar (1997): Dějiny Jižní Ameriky. Nakladatelství Lidové noviny: Praha).
JAR má dnes třístupňovou státní správu – centrální vláda, provinční vlády a místní orgány. Parlament se skládá ze 2 komor – Národního shromáždění a Národní rady provincií. Volby do parlamentu se konají každých 5 let (naposledy v dubnu 2004). Parlament volí ze svých členů prezidenta Ten je hlavou vlády, která se dále skládá z viceprezidenta a ministrů.
Mezi hlavní politické strany patří Africký národní kongres (ANC), Demokratická aliance (DA) a Strana svobody INKATHA (IFP). Nynějším prezidentem je Kgalema Motlanthe, který 25.9.2008 vystřídal Thabo Mbekiho (vládl od června 1999).Pretoria je sídlem prezidenta a vlády, Cape Town sídlo parlamentu a Bloemfontein sídlo Nejvyššího soudu.
Národností složení je stále velmi rozmanité a skládá se z 77% původního afrického obyvatelstva, 11% bělochů, 9% míšenců a 2% Asiatů.
autor pro, www.nezavisliobcane.eu @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< domů
 
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se