23.03.2012 13:35:51
Problém, který často zůstává za dveřmi: Domácí násilí!
V české i cizojazyčné literatuře existuje bezpočet definic pojmu domácího násilí, a proto panuje ohledně tohoto termínu citelná terminologická nejednotnost. Jak uvádí Voňková (2004), „sousloví domácí násilí vniklo jako překlad z anglického názvu domestic violence je užíváno především v anglicky psané literatuře a je jím míněno násilí v partnerských vztazích. V německy psané literatuře převládá termín násilí v rodině a domácnosti, tedy rozumí násilí nejen mezi partnery, ale i vůči dětem či rodiči, popřípadě mezi sourozenci. Ve východní Evropě např. v Polsku a Rusku je uplatňován pojem podobně jako termín německý, a to násilí v rodině“. Huňková (2004) upozorňuje, že v celosvětovém kontextu je pojem domácí násilí vnímán jako podkategorie násilí na ženách.
Domácí násilí je obecně chápáno jako fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází chronicky v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, četnost násilných činů se stupňuje a vede ke ztrátě schopnosti včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah. Jde o agresi jedné osoby proti druhé, jejímž cílem je ublížit, poškodit, poranit či zabít. Toto násilné chování má za následek vážné poškození rozvoje osobnosti, omezení svobody či negativně ovlivňuje psychickou labilitu a integritu jedince. „V zásadě je možné, aby násilí vycházelo od kohokoliv a směřovalo vůči komukoliv, násilí páchají rodiče na dětech, muži na ženách, ženy na mužích, děti na rodičích, mladí lidé páchající násilí na seniorech. Ale výsledky všech průzkumů z celého světa, které známe, ukazují, že drtivou většinou násilí v rodinách páchají rodiče na dětech a muži na ženách.“
Domácí násilí můžeme rozdělit na tři stupně násilí takto:

Vytváření napětí - Násilník: je rozčílený, žárlivý, podrážděný, explozivní. Oběť je laskavá, uctivá, zdvořilá, svědomitá, obviňující sebe sama, má strach, chce udělat cokoli, aby se vyvarovala násilí, eliminovala ho...
Týrání - Násilník: ztrácí kontrolu, dochází k fyzickému a psychickému násilí, velmi často zde svou roli sehrává alkohol. Oběť má strach, pociťuje bolest, bezmoc, smutek, ať udělá cokoli, násilník ji stejně napadne
Usmíření - Násilník: omlouvá se, slibuje, nosí květiny, projevuje lítost. Oběť věří, že se změní, odpouští, cítí naději a lásku
Výše uvedená stádia probíhají v cyklu a nabývají na intenzitě, taktéž se opakují, zhoršují a často trvají i řadu let. Domácí násilí má podobu „opakovaného, dlouhodobého a stupňujícího se násilí, kterého se dopouštějí dospělí nebo mladiství na svých blízkých (obětí mohou být manžel/manželka, druh/družka, rozvedení manžel/manželka, dítě, rodič, prarodič). Domácí násilí má podobu fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického či jiného násilí, nejčastěji jejich kombinace. Domácí násilí je vědomá činnost. Začíná opakujícími se útoky proti lidské důstojnosti, k nim se zpravidla postupně přidávají útoky proti zdraví a v konečném stádiu může přejít v útoky proti lidskému životu. Domácí násilí se liší od ostatních forem delikventního chování tím, že je násilím ve vztahu osob, vytváří vztah závislosti oběti na pachateli a je zaměřeno na získání moci pachatele nad obětí. Charakteristickým rysem domácího násilí je skutečnost, že se pro svou určitou trvalost a různou intenzitu násilných aktů postupně stává součástí jejich běžného života. Více než 90% obětí domácího násilí jsou ženy.“ Následky domácího násilí bývají dlouhodobé a zanechávají nejen fyzické, ale především psychické rány. Zarážející je, že si ubližují lidé, jejichž vztahy by měly být nejupřímnější, bez záště, zla a agrese. Ve chvíli, kdy k násilí dojde, přestane rodina plnit jednu ze svých základních rolí, roli ochranitele. Ztrácí funkci útočiště, kde by měli všichni cítit jistotu a bezpečí, a stává se nebezpečným a nepředvídatelným místem.“

1. Specifické znaky domácího násilí
Často se lidé ptají, jakým způsobem lze rozpoznat domácí násilí, co lze považovat za násilí v rodině, kdy by měli účinně pomoci a kdy jde o snahu o zneužití sociální sítě pod záminkou domácího násilí či vyřizování si účtů mezi partnery. Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, protože jde o dlouhodobou zkušenost s osobami ohroženými domácím násilím a jejich vnějším obrazem. Lze však stanovit určité společné znaky domácího násilí.
„Charakteristickými znaky, podle nichž je možné domácí násilí identifikovat, jsou blízké vztahy intimního charakteru, emocionální provázanost, jedná se nejčastěji o osoby, které jsou v příbuzenském vztahu nebo osoby jinak blízké (druh a družka apod.). Společné bydlení, zpravidla společné bydlení, násilná i ohrožená osoba žijí v jednom bytě nebo domě a ohrožená osoba nemá možnost toto bydlení opustit. společná propojenost - Vzájemná úzká propojenost (mají spolu děti, vlastní společný majetek, společný účet, často mají společný okruh přátel apod.). Asymetrie ve vztahu, určující znak projevující se bezvýhradnou mocí na straně násilné osoby a naprostou bezmocí oběti, která je dlouhodobě udržovaná v závislém postavení. Jedná se o nerovnoprávné postavení, kdy si násilná osoba vynucuje absolutní poslušnost a podřízenost. Dlouhodobost, násilí trvá často několik let a stále eskaluje (podle zkušeností z praxe žena často vyhledá pomoc až po 7 a více letech trvání násilí). Opakující se ataky, domácí násilí představuje nepřetržitý koloběh útoků, ať již slovních nebo fyzických, přerušovaný fázemi usmiřování, slibů a obdobím relativního klidu, které se však postupně zkracuje, zatímco období vytváření napětí a útoků se rozšiřuje. Stupňující se agresivita, útoky jsou s každým dalším opakováním brutálnější, objevila-li se na počátku rozvíjejícího se domácího násilí facka, na jeho konci může být vysoce nebezpečný fyzický útok, který zanechá celoživotní stopy a může vést k ohrožení zdraví oběti. Skrytost, většinou je domácí násilí skryté a odehrává se za zavřenými dveřmi domova, avšak zkušenosti z praxe ukazují, že domácí násilí se může přenést i na ulici v případě, že ohrožená osoba vyhledá pomoc a začne se odpoutávat od násilí a odejde ze společné domácnosti. Obtížná postižitelnost a kontrolovatelnost. Vzhledem k tomu, že domácí násilí není vystaveno zrakům veřejnosti, odehrává se v soukromí bytu, je jakýkoli zásah do tohoto teritoria obtížnější a také dokazování násilí je složitější. V současné sobě již existují metodiky pro policisty, které rozpoznání domácího násilí ulehčují. Pokračování násilí i po rozchodu. Zkušenosti ukazují, že domácí násilí má tendenci přetrvávat i po odchodu oběti ze společné domácnosti a rozvodu, tato situace nastává zejména v těch případech, kdy má ohrožená osoba s násilníkem děti, které se stávají prostředkem dalšího týrání.“

2. Formy domácího násilí
Projevy domácího násilí se kriminologové a další odborníci zabývají podstatně dlouhou dobu. Svědčí o tom mimo jiné rozsáhlý fond odborné literatury. Existuje několik druhů agresivního chování, odborníci se shodují na tom, že násilné chování probíhá zpravidla v určitých cyklech, má gradující tendenci a jde jej rozdělit na jednotlivé druhy takto:

3. Fyzické násilí
je pravděpodobně nejběžnější násilný trestný čin, jenž je páchán na partnerovi v intimních vztazích, jakým je manželství, soužití či chození. Toto násilí je rovněž nejzávadnějším projevem agrese a také nejlépe rozpoznatelné, neboť je viditelné a obyčejně zanechává stopy v podobě zlomenin, modřin, jizev, popálenin, zaschlé krve apod. Mezi projevy fyzického násilí můžeme involvovat např. fackování, bití rukama nebo předměty, kopání, škrabání, svazování, tahání za vlasy, pálení, smýkání, ohrožování zbraní nebo nožem, zatlačováním do kouta, občas až nesmyslné práce, odpírání spánku a jídla až po útoky proti životu. Tyto fyzické akty bohužel napáchají nejvíce škody, kdy zůstávají na těle četné jizvy, hematomy a jiné defekty, které se časem zahojí, i když to trvá třeba léta.

4. Psychické násilí
Psychické násilí je většinou součásti fyzického násilí a odehrává se především v soukromém obydlí. Pod mentální násilí lze zařadit také násilí emocionální a sociální, které pro lepší pochopení uvádím níže samostatně. Tato forma násilí je hodně těžko dokazatelná, neboť na první pohled není zřejmé, zda je osoba skutečně psychicky týrána. V samotném začátku si ohrožená osoba ani nemusí uvědomovat, že jde o násilí, např. mocenská opatření související s žárlivostí si vykládá jako velkou lásku apod. O počátcích a vzniku psychologického nátlaku odborníci stále diskutují, avšak z pohledu výpovědí ohrožených osob, spočívá hlavní příčina v povahových a osobním rysech násilníka. Většinou se jedná o jedince se sklonem k depresi, afektivní a explozivní hyperreakcí a nezralostí. Do této kategorie násilí řadíme zejména slovní týrání, ponižování, terorizování, zákazy, znevažování, urážení, obviňování, výslechy, vyhrožování zmrzačením, zabitím nebo zveřejňováním difamujících údajů o oběti .Několikaleté psychické týrání může mít za následek destruktivní konsekvence v podobě vyvolání zničujícího pocitu strachu, bezmoci a nejistoty. Následky takového násilí mohou změnit osobnost oběti, která pak v budoucnu může bez pomoci a podpory jen stěží vést plnohodnotný život. V tomto případě bych ráda použila jeden citát z filmu Tmavomodrý svět natočený režisérem Janem Svěrákem, který zní „Ublížení na duši se hojí déle, než ublížení na těle.“

5. Emocionální násilí
Tento druh týrání je zaměřen na soustavnou kontrolu toho, co oběť dělá, s kým se stýká, kam chodí, obviňování oběti ze všech problémů ve vztahu, zesměšňování a neustálé srovnávání oběti s jinými, s cílem zničit její sebedůvěru a sebevědomí. Další příklady zahrnují citové vydírání, popírání faktu násilí tím, že oběti se něco zdá, demonstrace milostného poměru s jinou osobou. Agresor se orientuje na osoby, zvířata nebo věci, které má osoba ráda, a ke kterým si vytvořila citový vztah a hrozí likvidací domácích zvířat nebo zničení osobních věcí oběti.

6. Ekonomické násilí
Znemožňování přístupu a naprostá kontrola nad příjmy a výdaji financí oběti, zatajování ekonomické situace pachatele rodiny, poskytování pouze malého kapesného a přinucení žádat o finanční prostředky na chod rodiny. Omezování základních potřeb ohrožené osoby hladem, chladem, nedostatkem ošacení či hygienou. Dochází také k zamezení disponovat s bankovním účtem. „Agresoři mohou nutit oběti k aktivitám, které je kompromitují, což pak proti nim může použít. Může to být i kriminální čin. Například žena v neustálé finanční tísni je donucena ke krádeži v obchodech, aby rodinu uživila. Páchá-li trestnou činnost muž, není neobvyklé, že do ní zatáhne i svou partnerku. Může ji třeba nutit, aby ukrývala ukradené věci nebo prodávala drogy. Žena je pak k němu ještě více poutána. Bojí se oznámit násilí na policii, protože má strach, že bude stíhána. Vědomí, že se podílela na aktivitách, které jí mohou být odporné, ji demoralizuje a přispívá k ztrátě jejího sebevědomí. Už jen proto je bezradnější a není schopná hledat pomoc.“

7.Sociální násilí
Představuje absolutní uzavření jedince s cílem sociálně ohroženou osobu izolovat zákazem styku s příbuznými i přáteli. Jednostranné uplatňování privilegií pachatele rozhodovat ve všech oblastech společného života např. přikazováním chování, bránění opouštění domova a scházení se s lidmi, oblékání, omezování jakýchkoliv zájmů, zakazování telefonování, poslouchání radia či sledování televize, rozhodování o tom, co je a není vhodné. Další formou týrání je využívání dětí nebo jiných osob jako prostředku nátlaku na oběť zejména tím, že pachatel označuje oběť za špatnou matku či otce, a navádí tak děti proti druhému rodiči. Vulgární chování pod pohrůžkou, že v případě odchodu z domova druhý rodič už děti neuvidí.
Stěhování do míst, kde osoba nikoho nezná, čímž zabrání tomu, aby byla v nablízku své rodiny nebo aby si vytvořila přátelství v místě bydliště. tj. faktické uvěznění. V případě, že ohrožený jedinec ztratí kontakt s vnějším světem, nemá možnost probrat a srovnat svůj problém, dochází u ní k deformaci vnímání reality. Zvyklostí se pak stává to, co žije, tedy dennodenní násilí.

8. Sexuální násilí
Je velice špatně rozpoznatelné a dokazatelné, neboť obvykle stejně jako např. psychické násilí také nezanechává stopy a odehrává se v intimním prostředí beze svědků, v některých vyostřených případech jsou svědky děti. Zahrnuje všechny sexuální praktiky, které jsou po oběti vynucovány proti její vůli, nedobrovolně a s nechutí. Sexuální ubližování a napadání na erotické části těla např. útok na genitálie, vynucování sexuálního aktu či ponižování.
Zacházení s blízkou osobou jako se sexuálním objektem. Tento druh agresivního chování bohužel častokrát způsobí oběti trvalé fyzické poškození, které významným způsobem ovlivnilo životy ohrožených osob.
autor Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. @  
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se