16.03.2012 15:02:29
Jiří Kájínek tvrdí, že policie neodvedla dobrou práci
Napsáno v roce 2001 - Rozhovor s Jiřím Kájínkem: S jakým argumentem má váš advokát Tomáš Zejda v Plzni vystoupit, aby přesvědčil o znovuotevření vaší kauzy?
Já to vůbec nebudu otevírat. Je to čistě o tom, že advokát už něco tomu soudu napsal a něco se tam bude snažit se soudem projednat. Dá nějaký návrh a uvidí se, jaká na to bude reakce. Protože nejspíš víte, že dřív stačila na povolení obnovy procesu jedna nová skutečnost. Pak se ale udělala úprava, aby se zamezilo tomu, že se řízení budou obnovovat. Když se podíváte do naší historie, tak zjistíte, že se v tomto státě obnovy nepovolují. Ono je sice hezké, že máte možnost mimořádného opravného prostředku, ale vy k soudu přinesete iks nových skutečností a ten soud vám řekne, že ho to nezajímá. Vzpomeňte si, kolik jste za poslední dobu zažil povolených obnov řízení.


Osobně jsem za poslední rok psal o jedné.

Proto vám to říkám. Když si vezmete, kolik se těch návrhů podává a jaké tam jsou často i argumenty, například když my jsme měli minule tu první žádost o obnovu. Mimochodem v médiích se často říká, že Kajínek pořád podává návrhy na obnovy řízení. To není pravda, já jsem podal jedinou a tohle je druhá. Jenže ta první se strašně dlouho táhla a ono to pak vypadalo, že pořád podávám nějaké návrhy. Přitom šlo jen o to, že pražský vrchní soud vrátil tu věc do Plzně, protože se mu to prvotní rozhodnutí o zamítnutí mé žádosti nezdálo. Bylo tam totiž mnoho nových skutečností, ale soud na to nereflektoval. Tak to, bohužel, je, že co stačí na vaše odsouzení, tak nové důkazy na obnovu řízení v té samé úrovni vám prostě nestačí. Vy máte přinést masivnější, silnější důkazy a argumenty. Ale když sedíte ve vězení, tak kde je máte brát? To není jednoduché. V této zemi se mluví o rovnosti zbraní, že byste měl být na tom stejně jako soud a policie, aby nikdo nebyl zvýhodněn, což je prostě nesmysl, tak to prostě nefunguje a neplatí.

* Advokát Zejda chce před soudem hovořit o argumentech, které opakovaně zmínil v médiích už v minulosti. Především o tom, že pachatel vražd v borských serpentýnách v květnu 1993 neměl podle svědků rukavice, že na jeho rukou viděli prsten a že při střelbě musel otevřít dveře auta, v němž seděli poškození Štefan Janda s Juliánem a Vojtěchem Pokošovými. Tím pádem tam prý musel zanechat otisky prstů. Jenže policie podle něj žádné daktyloskopické stopy z auta nikdy nevzala.

To, co říkáte, je z mého pohledu alfa a omega všeho. Na místě činu zůstal mrtvý Janda, Julián Pokoš se z postřelení probral, odvezli ho do nemocnice, kde pak umřel. Vojtěch Pokoš byl střelen tak, že to vlastně nic nebylo. Oni z toho udělali kovbojku, ale on de facto nebyl ohrožený na životě. Oni sice říkali, že ano, ale není to pravda.

* Pokoš mi ale řekl, že jedna z ran se zastavila jen několik milimetrů od důležitých orgánů a že měl štěstí.

Vezměte si, že byl střelen do lopatky (názorně předvádí trajektorii rány), od které se ta střela svezla a jela masem k páteři, ale ve skutečnosti nebyl zasažen žádnou zásadní ranou, která by ho ohrožovala na životě. Oni jen řekli, že kdyby ta střela pokračovala dál, tak ano. To by ale musel být postřelený ze zbraně minimálně třeba 9 mm Luger a ne 7.65 Browning. Když se podíváte na to, kam všude byl střelený, tak vidíte, že jeho evidentně střílel někdo proto, aby mu jenom dal za uši. Jeho nechtěli zabít, měli ho prostě postrašit, třeba jen aby ho využili. Já to nevím, ale odvozuji si to z toho, co jsem se dozvěděl zpětně a vím dnes. Když jsem viděl lékařskou zprávu, kam byl všude Pokoš střelen, tak říkat, že ho chtěl někdo zabít, když ho střelil do lopatky, to je prostě nesmysl. Pořád upozorňuju na to, že to bylo z pistole 7.65, která nemá takovou účinnost, takže jemu se opravdu nic nestalo. Já vím, byl střelený čtyřikrát a neříkám, že je to legrace. Nedávám tomu punc něčeho méněcenného, ale pokus vraždy na Vojtěchu Pokošovi není pravda. Ta kvalifikace není správná, protože jeho se nikdo nesnažil zavraždit. Rozumíte, jestliže někdo dokázal střelit Štefana Jandu třikrát do hlavy, Juliána Pokoše střelit do hlavy a pak Vojtěcha Pokoše místo do hlavy střelí do zadku a on řekne, že se někdo spletl, tak je to prostě úsměvné. I když vím, že ve své pozici bych se tomu smát neměl. To, co on (Pokoš) říká a popisuje, jak se to stalo, tak to se nemohlo stát a každý, kdo má v hlavě mozek a uvažuje racionálně, tak ví, že to je hloupost a nesmysl. Odběhl jsem ale od toho hlavního.

* Myslíte ty otisky neotisky na autě zastřelených mužů?

Přesně tak. Stane se takováto věc (dvojnásobná vražda a pokus o třetí) a když pak zjistíte, co policie na tom místě činu dělala, jakým způsobem se chovala…Když jsme se jich ptali, kde jsou na tom autě otisky prstů, tak se tvářili, jakože je buďto neodebrali, anebo je ztratili. Nejdřív nám říkali: Samozřejmě že jsme je odebrali, my pracujeme profesionálně. Pak jsme se tedy ptali, kde ty otisky jsou a oni je najednou nemohli najít. A já jsem říkal: Proč se nemohly najít? Neseděly se mnou, tak jste je zlikvidovali. Ne, ne, ne, reagovali, ale prostě otisky nejsou. Takže buďto je odebrali, ale protože pak neseděly se mnou, tak je zlikvidovali, anebo je vůbec neodebrali. Když se ale podíváte, co dělali s mým mercedesem poté, když mě v únoru 1994 zatkli, ten rozebrali do posledního šroubku, vysávali tam vlasy, hledali každou stopu. Co tam hledali? Chtěli za každou cenu dostat ještě někoho, koho by k tomu mohli nějak přifařit. Nechápal jsem to, přístup práce policie je neskutečná věc.

* Chápu, narážíte na rozdílný přístup vyšetřovatelů při prohlídkách auta na místě činu a vašeho vozu po zadržení.

Ano. A když jsem si pak četl protokoly a zjišťoval přesně, co se tam dělo, tak nevím, co si mám myslet. Vojtěch Pokoš dnes nemůže vysvětlit, jak je možné, že jeho bratr byl zastřelen z této strany do hlavy (sám názorně ukazuje rukou představující pistoli na zadní část své hlavy). Jestliže si vezmete, že tady sedí řidič a tady je spolujezdec (opět názorně předvádí a sedá si na vězeňské křeslo, jako by z profilu seděl v autě). Vedle řidiče bylo rozstřelené okno a tím je Janda střelený třikrát do hlavy, to je jasné. Janda se podíval na toho střelce, on ho střelil do oka, a jak padl, tak ho střelec raději střelil do hlavy ještě dvakrát. Tady vedle seděl Julián Pokoš, kterého střelec trefil do břicha a prostřelil mu játra. On zkolaboval a omdlel. Vojtěch Pokoš říká, že mezitím vyběhl z auta a utíkal pryč. Střelec měl auto podle Pokoše obejít, mezitím střílet po ostatních a pak dojít k němu a střelit jeho. To už by byl sto kilometrů pryč od toho auta. Jenže on ležel střelený vedle. To je prostě nesmysl.

* A co tedy ty otisky na otevřených dveřích u spolujezdce, Juliána Pokoše?

To je to podstatné. Střelec obešel auto, kde byly zavřené dveře, které měly nahoře takovouhle škvírku (ukazuje mezi prsty zhruba půlcentimetrovou mezeru), takže tam se střelit nedalo. Teď někdo musel otevřít ty dveře a Juliánovi Pokošovi, který byl střelený do jater a ležel na sedadle, prostě přiložil tady (zezadu) k hlavě pistoli (opět to sám předvádí) a střelil ho, protože kulka vyletěla tudy a vypadlo mu oko. Dva mladí kluci, kteří na místo činu přijeli autem, přímo popisují, že viděli, jak ten člověk měl zlatý prsten ve tvaru čtverce, zlatý náramek a jednoznačně to tam říkají, že neměl rukavice. Kdybych to byl já, tak v ten den, co odebrali otisky prstů, tak do dvou či tří dnů by věděli, že je to Kajínek, protože jsem měl od roku 1982 či 1985 v databázi své otisky. Čili tím pádem by nebylo se o čem bavit, jenže s mým jménem přišla policie až za pět měsíců, až někdy na podzim 1993. Takže toto je první zásadní věc.

* A další?

Druhá zásadní věc jsou zbraně. Oni natipovali zbraně, kterými se to mělo udělat.

* Myslíte ty zbraně s vypadávajícími zásobníky?

Vypadávající zásobník je naprostý nesmysl. Každý, kdo někdy střílel, ví, že aby vám vypadl zásobník, musela by to být velká náhoda, stát se to však může. Ale aby vám vypadl ze dvou zbraní najednou zásobník, to už je nesmysl. Jenže zbraně, o kterých se v souvislosti s tím případem mluví, jsou staré a podstata věci je, že je policie nikdy nenašla, nikdo je neviděl, nikdo je nemá, neexistují. Stojí to čistě jen na tom, že policie tvrdí, že to bylo z těch zbraní podle nalezených střel. To chápu, udělá se zkouška. Ale aby se tvrdilo, že zbraně byly v takovém nebo jiném stavu, to je nesmysl, jsou to jen spekulace. Navíc tyto staré zbraně nemají pojistky, které zmáčknete palcem, a vypadne vám zásobník a můžete přebíjet. U těchto starých to neexistuje, pojistka je zespodu na pružině. Vy ji musíte vytáhnout a teprve po ní zásobník. U starých zbraní se totiž nikdy nepočítalo s nějakou rychlou palbou a rychlým přebíjením. Zásobníky tam byly natěsno. Takže to, co oni ve spisu popisují, že vypadly zásobníky, je veliká podivnost.

* Kdo vlastně tvrdí, že vrahovi tehdy vypadly z obou jeho zbraní zásobníky?

To říkají ti dva sedmnáctiletí kluci, kteří přijeli na místo činu autem. Že prý tam viděli člověka, který měl v obou rukou pistole a střílel, a že pak na ně namířil, a když to udělal, že mu vypadly ty zásobníky. Proto je to zachránilo, jinak byli taky mrtví. Prostě si z toho udělali nesmysl. Z mého pohledu bylo nejhlavnější to, že ti kluci viděli střelce z nějaké takovéto vzdálenosti (ukazuje na sebe a na redaktora Práva, přičemž mezera mezi oběma činí asi jeden metr), nějaké dva tři metry, a oni ho do detailu ještě týž den, co se to stalo, popsali. Udělal se identikit a ten se ztratil. Když jsem se po něm ptal, tak se prostě ztratil. Za týden se vyrobil jiný identikit a ten byl naprosto odlišný od toho prvního, ale stejně ani jeden z těch identikitů nepasoval na mě, říkali policisté. Podle něj jsem to nebyl já. Ale jak se může ztratit identikit?

* Myslíte si, že asi stejně jako daktyloskopické stopy?

Přesně tak. Ale když už se bavíme o ztrátách, tak na místě činu, kde stál a odkud střílel vrah, byly na zemi nedopalky a policie je posbírala. Když mě pak poprvé přivezli jako zatčeného, tak se mi vyšetřovatel vysmíval do obličeje a říkal, že mi to lehce dokážou, protože na mě mají haldu nedopalků, udělají DNA a jsem tam. Já jsem na něj koukal a říkal, že jsem rád, že mě to fakt těší. On na mě křičel, že si z toho dělám legraci. Odpověděl jsem, že se mi líbí, jak poctivě pracují, protože se z toho dostanu díky tomu, jak jsou pečliví a šikovní, a že dělají, co mají a že mě vlastně zachrání. Protože tím dokážou, že jsem nevinný…

* …protože jste nekuřák?

Protože jsem nekuřák a nikdy jsem nekouřil. Když to pak zjistili, tak se ty nedopalky ztratily. Rozumíte? A pak vám policie, státní zástupce a soud řekne, co si ten Kajínek pořád něco vymýšlí, vždyť měl spravedlivý proces.

* Pořád mi vrtají hlavou ty otisky neotisky. Jestliže žádné nejsou, tak těžko můžete prokázat svou nevinu. Pokud by byly a nepatřily vám, tak je to jasné. Ale když chybějí, co s tím? Rozumím tomu správně, že chcete nyní u soudu prokázat, že policie v té kauze neudělala to, co měla? Že neprovedla například rekonstrukci, rekognici, konfrontaci? Že tedy postupovala nezákonně a že kvůli tomu by měl být proces obnoven?

(Souhlasně přikyvuje) Jak je možné, že v takovém případu policie odmítá udělat rekognici, rekonstrukci i konfrontaci? Já v té době jako obviněný jsem žádal udělat všechno to, co jste právě vyjmenoval. Když jsem se podíval do spisu, tak jsem třeba zjistil, že se nábojnice našly po střelbě na úplně opačné straně od auta, než by se podle průběhu střelby měly. To je taková technická věc, a tak jim říkám, že se musí udělat rekonstrukce na místě činu a ukáže se, že se to tak nemohlo stát. Oni už nevěděli kam, tak pak řekli, že to auto potom samo odjelo dozadu.

* To jako, že se samovolně rozjelo?

Prý že když byl Janda zastřelený, tak uvolnil nohou brzdy a auto samo popojelo dozadu. A na takových stěžejních důkazech já mám doživotí. Na nějakých spekulacích, že se domluví s někým, který řekne, že viděl to auto se pohnout. To jsou hrozné věci. Teď trochu přeskočím. Nedávno jsem viděl v televizi pořad Kontexty, kde byl i jeden novinář, který tam říkal, co si vymýšlím, vždyť mě na místě činu vidělo devět svědků, kteří mě u soudu usvědčili. Jenže u toho soudu to proběhlo takto: Devět svědků vidělo střelce. Z devíti svědků přišli všichni k soudu a soudce (Pravoslav) Polák se jich ptal, jestli je to tento člověk, přičemž ukazoval na místo, kde jsem seděl já. Z devíti svědků jich osm na mě ukázalo a řeklo, že ten to, pane soudce, není. Jediný Vojtěch Pokoš řekl, že to je on a já jsem dostal doživotí. I ti dva mladí kluci, kteří střelce viděli ze tří metrů, když přišli do soudní síně, koukli na mě, tak řekli, že ten to není. No a Polák řekl, že zkušený soudce ví, že se svědci pletou a dal mi doživotí. Sakra, jaké důkazy mám víc chtít? Pak je tragédie, že u soudu se něco odehrálo a soudce Polák pak novinářům říkal něco jiného. K soudu přišel třeba svědek Jaroslav Ďurči (muž, který měl údajně dělat vrahovi řidiče a přivézt ho na místo činu, pozn. redakce) a řekl: To, co jsem řekl policii, není pravda. Policie na mně vyvinula nátlak, donutili mě k tomu říct, že jsem vezl Kajínka do Plzně. Není to pravda, odmítám to a tady před soudem říkám pravdu. Soudce Polák řekl, že to je v pořádku, a po mnoha letech, kdy se to začalo řešit, řekl: Jaroslav Ďurči vzal svoji výpověď zpět, protože byl v soudní síni pan Kajínek a on se ho bál.

* Ale vy jste tam nebyl.

Ano, já tam vůbec nebyl. Rozumíte, to je prostě neuvěřitelné. On Ďurčiho nechal přivést do soudní síně, mě nechal na Borech ve věznici a mě vůbec nepřivedli k tomu soudu. Právě přesně proto, aby ho mohl vyslechnout bez mé přítomnosti, aby ho tam mohli zmátnout. Ďurči byl v té době ale natolik férový a charakterní, že řekl, jak to bylo. Přitom se kolem něj děly po těch vraždách věci. Nějakou dobu ho vyslýchali, vyhrožovali mu vazbou i tím, že ho zlikvidují, protože je homosexuál, který měl přítele a že mu ho zavřou. On tedy řekl, že s nimi bude spolupracovat, ať ho nedávají do vazby. Pak ho vezli do Prahy z Plzně, kde s ním natáčeli video, na kterém ukazoval, kudy jsme prý jeli, kde jsme stáli, atd. Teď si vezměte, že u tohoto úkonu byla státní zástupkyně (Věra) Brázdová, vyšetřovatel Lev, ještě nějací policisté, ale ani jeden advokát. Těch přitom v té době bylo zhruba šest. A oni přímo do zápisu o tom, co se při natáčení videa odehrálo, napsali, že nehrozilo prodlení z toho úkonu, tedy situace, kdy nemusejí informovat advokáty. Takže oni byli ještě tak drzí, že ten úkon ani nebylo třeba tak rychle dělat, ale že ty advokáty o něm prostě nevyrozuměli. Procesně byl ten úkon tedy nepoužitelný, soud se na něj neměl vůbec dívat. Když pak došlo k jednání, tak Polák začal ten záznam promítat a já jsem mu říkal, že jde o neprocesní a nepoužitelný důkaz, protože policie se státní zástupkyní postupovali úmyslně nezákonně.

* Co na to soudce?

Polák mi řekl, že mám pravdu a že důkaz mažou. To jsem si pak říkal, za co mě budou chtít odsoudit. A stalo se to, že Polák mě odsoudil na doživotí na základě toho, že na mě ukázal Pokoš a že Jaroslav Ďurči dokázal, že mě tam dovezl. Říkal jsem soudci Polákovi, že přece sám uznal, že jde o neprocesní důkaz. On mi odpověděl, že je to neprocesní u všech obviněných, ale v mém případě to procesní je. Ve spise prý totiž není vyžádání mého advokáta, že chce být vyrozumíván o všech úkonech. To tam přitom bylo, všichni advokáti měli tu žádost o vyrozumívání podanou. Můj tehdejší advokát Bárta byl přitom o všech předchozích i následujících úkonech vyrozumíván, jenom na to nahrávání Ďurčiho vyrozuměn nebyl. Takže policie věděla, že tu žádost do spisu dal. Jenomže když se podíváte do spisu, tak zjistíte, že tam jsou přepisovány a přečíslovány stránky. Soudci Polákovi jsem tedy říkal, že je to jasné, že policie vyrobila důkaz, který byl protizákonný a vy abyste ho dostali do případu jako procesně použitelný, tak jste ze spisu odstranili žádost advokáta o vyrozumívání a na tomto podkladě jste teď udělali relevantní důkaz, který mě může odsoudit. On na to, že co si to dovoluju, že oni jsou čestní lidé. Říkám mu, jak můžou být čestní lidé, když dělají takovéto věci. Ale já jsem ten, kdo lže, kdo si vymýšlí. Přitom všechno, co říkám, je podložené. Nikdy jsem neřekl jedinou lež. Jen poukazuji na fakta a argumenty, které jsou jasně doložitelné. Víte, pro mě je to zásadní věc. Státní moc upravila důkaz ve spise (důrazně zvyšuje hlas).

* Je vidět, jak vás to štve.

No, (rozhazuje rukama) já mám doživotí za něco, co jsem neudělal. Víte, já bych třeba pochopil, kdyby si s tím dali aspoň tu práci a tu sviňárnu udělali tak, aby to bylo neprůstřelné. Vy jste zmínil všechny ty soudy, které tu věc zkoumaly. Jak je možné, že se tváří, že se nic nestalo? To je pro mě nepochopitelné. Bohužel žijeme v malém českém rybníčku, kde se každý s každým zná, každý každého kryje a teď potřebujete mít buďto štěstí, že padnete na lidi, kteří se nemají rádi, nebo se mají rádi. Ještě bych rád dorazil tu věc se svědkem Ďurčim.

* Povídejte.

Tam je strašně zajímavá věc. Policie tvrdí, že tam Ďurči čekal sám na mě v autě, když jsem měl jít na to střílení, pak jsem se měl vrátit, nasednout a odjet s ním. Ale popisují to dva lidi – jeden, který šel pěšky, a druhý jel autem, které dojelo vůz, v němž jsem měl sedět já. A ten tvrdí, že v tom voze viděl tři lidi. Muž, co šel okolo pěšky, tvrdí, že v autě čekali dva lidi a že viděl třetího, který přiběhl, nasedl do auta a byly v něm tedy tři osoby. Tento fakt, že dva svědci tvrdí, že v autě viděli tři místo dvou lidí, nikoho nezajímá. Říkám jim, jak mě můžou soudit za to, že mě měl přivézt Ďurči, když dva svědci nezávisle na sobě viděli v autě tři lidi a oni se všichni tváří, že to není podstatné (opět zvyšuje hlas). Jak to, že to není podstatné? Jak je možné, že mě můžou odsoudit za něco, co důkazně vůbec nesedí. A oni se na mě pořád koukají a říkají: Ale Pokoš na vás ukázal. Na to jim říkám, že na mě ukázal za to, že jej osvobodili od loupeže, že s ním udělali obchod.

* Pokoš sice nebyl nakonec odsouzen za loupež, ale přece dostal 6,5 roku za vydírání podnikatele a podle policie údajného objednavatele borských vražd Antonína Vlasáka.

Trestný čin se stal 30. května 1993. Pokoš pak ležel pár dnů v nemocnici a vzápětí ho obvinili z loupeže (vůči Vlasákovi) ve druhém odstavci, kde mu hrozilo dvanáct let. Každý jiný člověk by šel v té době do vazby. Pokoš byl trestaný, takže na jeho místě by šel každý automaticky do vazby. On byl ale od toho května do prosince na svobodě. Jestli vám někdo říká, že ho hned dali do vazby, tak to není pravda.

* Mě ale v souvislosti s Pokošem zaráží jedna věc. Proč by si i teď po osmnácti letech vymýšlel a neřekl pravdu, pokud je jiná, než on tvrdí? On stále i po tak dlouhé době říká to samé, že vraždil inženýr Lebeda, v němž poznal vás. Proč by teď neřekl údajnou pravdu, když už mu nic prakticky nehrozí?

Jak to, že mu nic nehrozí. Za křivou výpověď mu dnes v takovéto věci hrozí až deset let trestu. V momentě, kdy ho někdo usvědčí, že křivou výpovědí zařídil, že já mám doživotí, tak… Pokud to tedy není promlčené.

* Vracím se ještě k nynějšímu jednání o možné obnově vašeho procesu. Zajímá mě, co chcete soudu ukázat, abyste ho přesvědčil ke znovuotevření případu? Jde o zmiňované nesrovnalosti při práci policie, která neudělala základní úkony běžné u podobných kauz?

Ano, samozřejmě. Asi vás zklamu, ale tu věc nechávám na doktoru Zejdovi. Jsem s ním samozřejmě na něčem domluven, máme nějakou strategii, ale to uvidíte u soudu, a co oni z toho udělají. Podstata věci je však jednoznačná – musíme přinést nějakou novou skutečnost. Teď je otázka, co dnes po těch letech může být nová skutečnost. Když minule probíhal soud o obnově procesu, bylo tam tehdy tolik svědectví, o kterých nakonec soud stejně řekl, že ho to nezajímá. Že tam sice nové skutečnosti jsou, ale že pro něj nejsou dostatečné a že není o čem se bavit.

* Proto nechápu, proč chcete, aby i vaši druhou žádost o nový proces řešil soudce Tomáš Bouček, který tu první hned dvakrát zamítl? Teď ale nemáte nějakého nového zásadního svědka či důkaz, jen zpochybnění práce policie, že to na místě činu odflákla. Proč si myslíte, že by to měl teď Bouček otevřít? On sám se přitom chtěl z věci vyloučit, ale váš advokát proti tomu podal stížnost, aby Bouček u případu zůstal, což se také stalo.

Advokát ho tam prostě chce, protože si myslí, že Bouček ten případ zná tak podrobně a dobře a že právě on bude schopen posoudit tu situaci spravedlivě, což uvidíme. Podstata věci z mého pohledu je ale v tom, co policie udělala od samého počátku až do konce. Zkuste si představit, co se dělo počátkem devadesátých let v Plzni. Byly tam dvě skupiny policistů, které byly proti sobě. Janda s Pokošema měli být v pátek (28. května 1993) zatčeni přímo při tom, když si šli k Vlasákovi pro peníze. Policista Kadeřábek, kterého za to povýšili, tomu zabránil. Jeho výrok o tom, že pátek je malá sobota, kdy se nedělá, je pravdivý. Rozhodli se je zatknout v pondělí ráno, ale oni byli v neděli večer mrtví. Těch náhod je tam strašně moc. Do toho pak přijde nějaký Kajínek, který nikdy nebyl žádný násilník, nikoho nepřepadal. Byl jsem odsouzen za loupež na policii, a kdybyste viděl, jak proběhla, tak byste se tomu musel smát.

* Jak tedy proběhla?

Nechci se tvářit jako ublížený, ale ta policie přepadla mě, nezákonně. Stál jsem, přijelo policejní auto, z něj vystoupili dva policajti a ptali se, kdo jsem. Řekl jsem, že Jiří Kajínek, narozen tehdy a tehdy. Zeptali se, jestli mám občanský průkaz, a já odpověděl, že ho mám v autě a že jdeme pro něj. Oni na to, že není třeba. Jeden vzal vysílačku a řekl do ní, že mají toho Kajínka. Odpověděli mu, že mě mají naložit a odvézt. Ptal jsem se, o co jde, že ze zákona jsou povinni mi říct důvod proč, a ať mi sdělí, co se děje a pak pojedu s nimi. Ti dva hrdinové řekli, že se nebudou se mnou bavit, začali dělat ramena a jeden z nich mě chytil za rameno. Já mu dal jeho ruku stranou a on věděl, že je slabší. Tak vytáhl pistoli. Stačilo přitom říct, o co jde, a já bych nasedl a jel s nimi. Ale když na mě začal vytahovat pistoli, tak si to přece nenechám líbit. Skončilo to tím, že jeden tam stál s rukama nahoře, posral se a ten druhý tam ležel pod autem. Byl tam se mnou můj známý, který vytáhl pistoli, já vytáhl plynovou pistoli a odzbrojili jsme je. Přitom ale nepadla ani facka, nestřílelo se a nic se nestalo, což oni potom u toho soudu přiznali. My jsme potom nasedli do jejich auta, odjeli o dvě ulice níž, kde jsme nechali auto stát a šli pryč. Za tohle jsem já dostal jedenáct let a všichni se tvářili, že je všechno v pořádku. A to i přesto, že tehdejší vyšetřovatel případu, jeden z těch slušných lidí, řekl, že se o tom bavil s právníky a že to prý loupež není. Vy jste nepřepadl policistu s úmyslem něco získat, vy jste se bránil tomu jít do vězení, řekl mi. Stíhání pro loupež zrušil a podal na mě žalobu za napadení veřejného činitele a za krádež. Přišlo to ale na prokuraturu, kde to překvalifikovali zpět na loupež. To je tedy jediný případ, kdy jsem byl odsouzen za loupež, kdy jsem byl označen za násilníka, ale já nikdy žádnou násilnou trestnou činnost neměl. Byl jsem zloděj, udělal jsem nějaké trezory. Dobře, není čím se chlubit, nebyl jsem úplný beránek.

* Takže jediné násilí, které jste použil, bylo na trezoru?

Ano. A to jsem některé otevřel bez násilí, jiné násilím, prostě různě. Podstata věci je v tom, kdo přišel na to, že Kajínek je nějaký nájemný vrah. Jak, kde se to objevilo, co je to za nesmysl?

* Slyšel jsem teorii, že s vaším jménem přišel někdo, kdo věděl, že to mohl být tzv. Orlický vrah Ludvík Černý, protože ho znal. Ale Černý tehdy ještě nebyl obviněn za orlické vraždy, všichni byli tenkrát na svobodě…

Ano, ano. Černého zavřeli až někdy v květnu 1994.

* No, a protože ten dotyčný věděl, že kdyby práskl Černého a zavřeli ho, tak jej Karel Kopáč a další dostanou, takže sehnal nějaké jiné východisko a zmínil vás.

Možné je úplně všechno. Víte, já jsem zůstal zírat, když mě obvinili, že jsem se nechal najmout na zabití tři lidí za sto tisíc korun. Koukal jsem na ně a říkal: Vy jste se asi zbláznili, ne? A oni prý, proč jako? Já jim na to říkám: Možná je pro vás sto tisíc hodně peněz, ale já bych za sto tisíc dnes možná nešel už ani ten trezor otevírat. Koukali na mě a reagovali, že se zabíjí za míň. Odpověděl jsem, že možná někdo jiný. Když potom nevěděli, co mají dělat, tak vymysleli variantu, že si mě měl Vlasák najmout na zastrašení Jandy a spol., ale já že se z vlastní iniciativy chtěl prezentovat jako nájemný vrah, tak jsem je postřílel. Tuto spekulaci oni vydávají za pravdu, podle soudce Poláka je to nejpravděpodobnější verze, za kterou mě odsoudili na doživotí.

* Chcete nějak tu teorii, že za vraždami u věznice na Borech mohl stát Černý, využít nyní u soudu? Obzvlášť když je tam podobné modus operandi jako v případech orlických vražd?

To tam určitě je, ale já sám za sebe nevím. Nedovedu si představit, že bych přišel a tohle tvrdil. Z mého pohledu je to až neuvěřitelné. Ale jak říkáte, možné to je a to je na tom to nejhorší. Uvidíme, jak se to bude u soudu vyvíjet. Mě tam pořád fascinuje to, jak policie, státní zastupitelství i soudy se snažily celou věc napasovat co nejvíc na to, že to udělal Kajínek. Například ve znaleckém posudku se objevilo, že pocházím z rozvrácené rodiny, že moji rodiče jsou rozvedení. Byl jsem prostě ustanoven jako vrah a musel jsem zapadnout do nějaké škatulky. Přitom jsem pocházel z prostředí, které bylo naprosto v pořádku. Vždycky jsem říkal, že bych všem dětem přál, aby měly stejné dětství jako já. Naši byli vždycky skvělí. Zní to jako klišé, ale u nás existovalo to, čemu se říká šťastné dětství, láska rodičů, nikdo nás nikdy nebil, žádné alkoholické scény, všichni normální. Prostě jsem žil v prostředí, z kterého vrah zkrátka nemůže vyjít.

* Proč vlastně nechcete jet na to veřejné zasedání o možné obnově procesu?

Vždyť tam nemám co dělat. Zkuste si představit jen cestu Karviná–Plzeň, kde by vás vezli se svázanýma nohama i rukama, sedícího v malé kleci, nemohl byste se pohnout, vyčurat, napít, prostě nic. Takto kdyby vezli zvířata, tak se ochránci zvířat zblázní. Ale samozřejmě v momentě, až bude třeba, abych tam byl, tak tu cestu absolvuji, i kdybych tam měl zdechnout. Ovšem v této fázi je to o tom, že něco budou řešit soudce Bouček a můj advokát a já k tomu de facto nemám co říct. V okamžiku, kdy soudce Bouček řekne, že povoluje obnovu řízení a začnou tam chodit všichni svědci, tak u každého budu klást otázky.

* Je možné, že dalším důvodem vaší neúčasti u soudu je předpokládaný vysoký počet vašich fanoušků, kteří pak v soudní síni mohou způsobit zhoustnutí atmosféry, což nemusí dobře působit na soud?

Z mé strany to důvod určitě není. Nikdy jsem neměl problém s tím, že u mých soudů bylo vždycky hodně lidí. Problém ale nebyl v jejich účasti, ten byl v přístupu soudu. Proč tehdy při prvním pokusu o obnovu nedal to jednání do větší síně a mnoho z lidí se tam pak nedostalo.

K obnově procesu nedošlo! Proč? Jiří Kájínek toho zřejmě až moc ví o praktikách plzeňské policie!
autor pro, amnestyworld.net @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< domů
 
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se