06.03.2012 23:12:01
Zpověď z manželské poradny
Za těch pětadvacet let, co působím v manželské poradně, jsem viděl stovky lidí zklamaných z neuspokojivého manželství. Viděl jsem, jak se vášeň mění v jed. Trápil jsem se zármutkem svých pacientů nad láskou, kterou ztratili nebo nikdy nenašli. „Zdálo se, že se tolik milujeme, ale teď je to všechno pryč,“ naříkala si mi jedna žena. „Proč mám každou noc pocit takové osamělosti, přestože on je přímo vedle mě? Proč nemůže být manželství něčím víc?,“ ptala se mi další klientka. A já zjistil, že manželství může skutečně být tím nejkrásnějším svazkem na světě! Jednou jsem byl pozván na oslavu šedesátého výročí svatby obdivuhodného manželského páru. Ptal jsem se manžela Petra, jestli si někdy připadá osamělý a přemítá o tom, kam se poděla jeho láska mezi ním a Lídou. Petr se zasmál a řekl: „Když se ptáte sami sebe, kam se poděla vaše láska, zapomínáte, že právě vy tu lásku vytváříte. Láska není k dostání někde mimo nás. Je tady , mezi Lídou a mnou.“ Ten hezký vztah mě inspiroval natolik,že jsem si řekl: „I já něco udělám se svým stereotypním manželstvím!“
Vím, že můžeme milovat hlubokou, něžnou a stálou láskou. Viděl jsem takovou lásku a sám jsem takovou lásku pociťoval. Vypozoroval jsem pravidla, kterými se stálé a milující vztahy řídí. A rozhodl se, že se po desetiletém vztahu se svojí manželkou Alenou, se začnu chovat podle pravidel úspěšného vztahu, které jsem nezpozoroval u těch manželských dvojic, jenž se pomalu přibližovaly k rozvodovému stání. Rozhodl jsem se, že nebudu manželku ochuzovat o čas, budu dříve chodit domů z práce a věnovat se Aleně naplno, chodit s ní do divadla a do kina. „Uspokojivé manželství přeci začíná tam, kde lidé staví čas strávený spolu na první místo. Když chceme najít lásku, musíme si na ni najít čas. Dnešní psychologie naneštěstí zdůrazňuje model nezávislého jednotlivce. Abychom ale vytvořili pevné manželství, musíme toto zahledění do sebe sama překonat. Musíme překročit meze realizace jedince, abychom se dostali k realizaci společné, tedy plnění snů manželského páru. Musíme se naučit věnovat lásce svůj čas,“ přečetl jsem si v odborné příručce a vzpomenul si na zážitky některých dvojic, které mě navštěvovaly v manželské poradně. Mnohé manželské páry zažily tragický okamžik, který je naučil vážit si společně stráveného času. Jeden manžel vyprávěl, jak po nehodě seděl uvězněný v autě. Jeho žena stála venku, plakala a bušila na okénko. „Myslel jsem si, že umřu dřív, než jsme stačili spolu prožít dost času,“ vzpomínal. „Tenkrát jsem si v tom autě slíbil, že si najdu čas na lásku ke své ženě. Náš čas je teď jen náš a hodiny, které trávíme spolu, jsou posvátné.“ Tato slova mě asi vedla k tomu, že jsem Alenu začal vodit večer co večer po divadlech, kinech a večírcích. Neustále jsem se jí věnoval. Stálo mě to spoustu sil a nezapírám, že některá představení v divadle jsem prospal. Ale neustále jsem si říkal, že to vlastně dělám pro to, aby mé manželství začalo fungovat v těch mezích a intencích jako v dobách, kdy jsme spolu začali chodit a milovat se.
Jednoho večera, těsně poté, co ode mě odešli nějací manželé z poradny, jsem zaslechl cosi jako výstřel. Vyhlédl jsem z okna a uviděl, jak ti manželé couvají ke svému autu, a také stín velké postavy poblíž pouliční lampy. Manželé se tiskli k sobě a ustupovali. Ta postava zrychlila krok směrem k nim. Manželé se chytli za ruce a utíkali k autu. Když jsem vytáčel číslo ochranky, postava se přiblížila a já jsem uviděl, že je to jeden z našich strážců. Později jsem zjistil, že ten „výstřel“ byla rána, která neměla s manželi vůbec nic společného, což oni nevěděli. Reagovali pouze na možné nebezpečí tím, že se semkli. V ohrožení jakoby se stali jedním člověkem. Uvědomil jsem si, že v krizi se manželé daleko více semknou, tulí se k sobě a uvědomí si, jak moc se mají rádi. Vymyslel jsem si tedy, že mi lékař oznámil, že bojuji s rakovinou, abych zjistil, jak bude moje žena reagovat. Než jsem se stačil na něco zeptat, moje žena vstala, podala mi župan a řekla: „Promluvíme si s někým, kdo opravdu ví, o co jde.“ Chodili jsme na přednášky lékařů a společností, kteří se rakovinou zabývali, četli o této zákeřné namoci literaturu a vystřihovali si všechny články z novin, v nichž byla o rakovině jen minimální zmínka. Snažili jsme se být neustále spolu a já byl šťastný, že se milujeme a nacházíme k sobě po dvacetiletém vztahu cestu k sobě. My dva jsme se v té době pohybovali jako jeden. Uprchli jsme do bezpečí na naši chatu! Dívali jsme se jeden na druhého láskyplně. A já si uvědomoval, že naše vidění partnerů často záleží na tom, jací jsme sami, ne jací jsou oni. Manželé a manželky nepředstavují diváky, ale zúčastněné pozorovatele v životě toho druhého.
„Než jsme se vzali, byl můj manžel milující, energický muž,“ řekla mi jedna žena v poradně a nyní uváděla: „Jako by se ode mě ani nemohl odtrhnout. Co jsme se vzali, stal se z něj pecivál, který se radši kouká na fotbal, než na mě. Z milovníka je teď prďola.“ Její manžel tehdy reagoval: „Opravdu vtipné! Ale podívala ses někdy v poslední době na sebe? Když jsme se brali, byla jsi krásná. Teď nosíš ten starý župan. Jestli já se z milovníka stal prďolou, tak z tebe, která jsi byla jako panenka, a teď je z tebe cuchta.“ Tato urážlivá, dětinská výměna názorů ukazuje, jak manželé někdy místo hledání lásky, hledají na druhém chyby. Je to jejich způsob vidění. Uvědomil jsem si, že do vztahu je vždy potřeba více dávat, než brát!
Toto pravidlo trvalé lásky mě nabádalo k tomu, abych se i na svoje manželství podíval z jiného úhlu než doposud. „Nechápeš, jak moc se mýlíš v názoru na mou matku?“, říkala mi moje rozzlobená manželka během celého našeho vztahu a dodávala: „ Chovala se k nám jako svatá a ty z ní děláš démona.“ Já jsem pochopitelně celých dvacet let oponoval: „Kdo jen trochu přemýšlí, musí vidět, že tvoje matka je nesnesitelná.“ Tato hádka dokreslovala, jak někteří lidé, mezi něž patří i moje manželka, tráví čas tím, že se úporně snaží změnit názor svého protějšku. Lidé, jejichž manželství provází trvalá láska, začínají s předpokladem, že realita není pouze jedna. Naučí se přijímat různé úhly pohledu. A tak jsem usoudil, že se zbavím zbytečné nevraživosti vůči tchýni a začal jsem ji ochotně k nám zvát na večeře, časté návštěvy. Tchýně si nejprve asi myslela, že jsem zešílel. Pak asi usoudila po rozhovoru s Alenou, že mám rakovinu a chci umřít bez pocitů nevraživosti a nenávisti. Litovala mě, stejně jako moje manželka. A obě mě obletovaly! Připadal jsem si jako v nebi a chvílemi zapomínal na to, že ve skutečnosti žádnou rakovinu nemám!








Vím, že můžeme milovat hlubokou, něžnou a stálou láskou. Viděl jsem takovou lásku a sám jsem takovou lásku pociťoval. Vypozoroval jsem pravidla, kterými se stálé a milující vztahy řídí. A rozhodl se, že se po desetiletém vztahu se svojí manželkou Alenou, se začnu chovat podle pravidel úspěšného vztahu, které jsem nezpozoroval u těch manželských dvojic, jenž se pomalu přibližovaly k rozvodovému stání. Rozhodl jsem se, že nebudu manželku ochuzovat o čas, budu dříve chodit domů z práce a věnovat se Aleně naplno, chodit s ní do divadla a do kina. „Uspokojivé manželství přeci začíná tam, kde lidé staví čas strávený spolu na první místo. Když chceme najít lásku, musíme si na ni najít čas. Dnešní psychologie naneštěstí zdůrazňuje model nezávislého jednotlivce. Abychom ale vytvořili pevné manželství, musíme toto zahledění do sebe sama překonat. Musíme překročit meze realizace jedince, abychom se dostali k realizaci společné, tedy plnění snů manželského páru. Musíme se naučit věnovat lásce svůj čas,“ přečetl jsem si v odborné příručce a vzpomenul si na zážitky některých dvojic, které mě navštěvovaly v manželské poradně. Mnohé manželské páry zažily tragický okamžik, který je naučil vážit si společně stráveného času. Jeden manžel vyprávěl, jak po nehodě seděl uvězněný v autě. Jeho žena stála venku, plakala a bušila na okénko. „Myslel jsem si, že umřu dřív, než jsme stačili spolu prožít dost času,“ vzpomínal. „Tenkrát jsem si v tom autě slíbil, že si najdu čas na lásku ke své ženě. Náš čas je teď jen náš a hodiny, které trávíme spolu, jsou posvátné.“ Tato slova mě asi vedla k tomu, že jsem Alenu začal vodit večer co večer po divadlech, kinech a večírcích. Neustále jsem se jí věnoval. Stálo mě to spoustu sil a nezapírám, že některá představení v divadle jsem prospal. Ale neustále jsem si říkal, že to vlastně dělám pro to, aby mé manželství začalo fungovat v těch mezích a intencích jako v dobách, kdy jsme spolu začali chodit a milovat se.
Jednoho večera, těsně poté, co ode mě odešli nějací manželé z poradny, jsem zaslechl cosi jako výstřel. Vyhlédl jsem z okna a uviděl, jak ti manželé couvají ke svému autu, a také stín velké postavy poblíž pouliční lampy. Manželé se tiskli k sobě a ustupovali. Ta postava zrychlila krok směrem k nim. Manželé se chytli za ruce a utíkali k autu. Když jsem vytáčel číslo ochranky, postava se přiblížila a já jsem uviděl, že je to jeden z našich strážců. Později jsem zjistil, že ten „výstřel“ byla rána, která neměla s manželi vůbec nic společného, což oni nevěděli. Reagovali pouze na možné nebezpečí tím, že se semkli. V ohrožení jakoby se stali jedním člověkem. Uvědomil jsem si, že v krizi se manželé daleko více semknou, tulí se k sobě a uvědomí si, jak moc se mají rádi. Vymyslel jsem si tedy, že mi lékař oznámil, že bojuji s rakovinou, abych zjistil, jak bude moje žena reagovat. Než jsem se stačil na něco zeptat, moje žena vstala, podala mi župan a řekla: „Promluvíme si s někým, kdo opravdu ví, o co jde.“ Chodili jsme na přednášky lékařů a společností, kteří se rakovinou zabývali, četli o této zákeřné namoci literaturu a vystřihovali si všechny články z novin, v nichž byla o rakovině jen minimální zmínka. Snažili jsme se být neustále spolu a já byl šťastný, že se milujeme a nacházíme k sobě po dvacetiletém vztahu cestu k sobě. My dva jsme se v té době pohybovali jako jeden. Uprchli jsme do bezpečí na naši chatu! Dívali jsme se jeden na druhého láskyplně. A já si uvědomoval, že naše vidění partnerů často záleží na tom, jací jsme sami, ne jací jsou oni. Manželé a manželky nepředstavují diváky, ale zúčastněné pozorovatele v životě toho druhého.
„Než jsme se vzali, byl můj manžel milující, energický muž,“ řekla mi jedna žena v poradně a nyní uváděla: „Jako by se ode mě ani nemohl odtrhnout. Co jsme se vzali, stal se z něj pecivál, který se radši kouká na fotbal, než na mě. Z milovníka je teď prďola.“ Její manžel tehdy reagoval: „Opravdu vtipné! Ale podívala ses někdy v poslední době na sebe? Když jsme se brali, byla jsi krásná. Teď nosíš ten starý župan. Jestli já se z milovníka stal prďolou, tak z tebe, která jsi byla jako panenka, a teď je z tebe cuchta.“ Tato urážlivá, dětinská výměna názorů ukazuje, jak manželé někdy místo hledání lásky, hledají na druhém chyby. Je to jejich způsob vidění. Uvědomil jsem si, že do vztahu je vždy potřeba více dávat, než brát!
Toto pravidlo trvalé lásky mě nabádalo k tomu, abych se i na svoje manželství podíval z jiného úhlu než doposud. „Nechápeš, jak moc se mýlíš v názoru na mou matku?“, říkala mi moje rozzlobená manželka během celého našeho vztahu a dodávala: „ Chovala se k nám jako svatá a ty z ní děláš démona.“ Já jsem pochopitelně celých dvacet let oponoval: „Kdo jen trochu přemýšlí, musí vidět, že tvoje matka je nesnesitelná.“ Tato hádka dokreslovala, jak někteří lidé, mezi něž patří i moje manželka, tráví čas tím, že se úporně snaží změnit názor svého protějšku. Lidé, jejichž manželství provází trvalá láska, začínají s předpokladem, že realita není pouze jedna. Naučí se přijímat různé úhly pohledu. A tak jsem usoudil, že se zbavím zbytečné nevraživosti vůči tchýni a začal jsem ji ochotně k nám zvát na večeře, časté návštěvy. Tchýně si nejprve asi myslela, že jsem zešílel. Pak asi usoudila po rozhovoru s Alenou, že mám rakovinu a chci umřít bez pocitů nevraživosti a nenávisti. Litovala mě, stejně jako moje manželka. A obě mě obletovaly! Připadal jsem si jako v nebi a chvílemi zapomínal na to, že ve skutečnosti žádnou rakovinu nemám!
Jenže, z lásky vyvěrá mocná ozdravná energie. Trvalá láska se prý podle příruček dokáže i naučit! Jestliže do lásky vkládáme energii, vrátí se nám to! Špatná energie vyvěrá z konfliktů, kdy se střetají dvě ega. Když jsem v té době ve své poradně sledoval manželské hádky, měl jsem chuť na ty lidi křiknout: „Chovejte se jako dospělí! Přestaňte se hádat, začněte se milovat!“ Říkal jsem si, že je lepší naučit se milovat, než s tím druhým bojovat. Nesnažit se vyhrát v manželství, ale především dávat, tedy rozhodně spíš než brát. Má to přeci být trvalý svazek dvou nesobeckých lidí. Jak mi ostatně řekl jeden manžel: „ Říkávalo se, hledejte pro sebe terno! My jsme se naučili hledat jeden druhého. Když bojujete za sebe, můžete vyhrát jen vy. Když bojujete za své manželství, vyhráváte oba.“ A tak jsem jednoho dne své manželce řekl, že už jsem zdráv, jelikož příznaky mé vážné nemoci se ukázaly jako zanedbatelné a zmizely. A očekával jsem, že jsem své Aleně dal ten nejlepší dárek. Vždyť jsem se přeci v poslední době choval jako vzorný manžel, přesně podle pravidel trvalé a neskonalé lásky, které jsem vypozoroval v manželské poradně, kde pracuji. Tak často jsem s ní chodil do společnosti, usmířil jsem se s tchýní. No, co ještě více jsem mohl udělat. Jenže její odpověď mě šokovala!
Alena mě jen suše sdělila, že poslední rok se mnou žila jen s povinnosti a kvůli tomu, že trpím vážnou chorobou. Mé nesnesitelně vlídné chování nemohla ani vystát. Přestala ve mně vidět chlapa, který si umí dupnout a prosadit svůj názor. Za tři měsíce nás rozvedli. Ostatně, Alena už přes půl roku chodila s jedním neurvalým zedníkem ze stavby v naší čtvrti. A já si při čtení rozvodového rozsudku uvědomil, že žádná pravidla pro spokojený rodinný život neexistují i kdybych v manželské poradně pracoval třeba věčnost. A potom, lhát se přeci nemá. Obzvláště, když se jedná o zákeřnou nemoc…








autor vaclavprokupek.eblog.cz @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< domů
 
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se