28.02.2012 23:22:00
Okultní vládce Ruska Rasputin - 1. část
Několik let zcela ovládal carský dvůr. Přišel ze Sibiře jako nuzný mužik a dosáhl vlivu, který mu záviděl každý státník. Jeho osoba je dodnes zahalena tajemstvím. Dokázal vyléčit následníka trůnu. Byl zasvěcen do mysterií tajné sekty chlystů. Pořádal orgie. Nepřál si, aby Rusko vstoupilo do první světové války. Měl nepopiratelné léčitelské a psychické schopnosti. Světec nebo ďábel (?), který vstoupil do dějin pod jménem Grigorij Jefimovič Rasputin.
Asi čtyřicetiletý, veliký sedlák, ramenatý, zavalité, a přece hubené postavy, v hrubé, lněné selské košili, sepjaté prostým koženým pásem, v širokých kalhotách a vysokých těžkých botách: tak se poprvé objevil Grigorij Jefimovič Rasputin v salonu hraběnky Ignatěvové, v kruhu zvědavých dam petrohradské společnosti, duchovních hodnostářů, mnichů, politiků, intrikánů, podvodníků a podlízavých dvořanů, kteří se třikrát týdně scházívali v bytě letité hraběnky.
S největším napětím čekali na něho, na toho ,,nového svatého“, na toho divotvorce z Pokrokovského. Když vstoupil, po selsku dlouhými, hřmotnými kroky a neotesanými pohyby a poklonil se na pozdrav, zdálo se, že jeho hrubý, spíše ošklivý obličej zklamal v první chvíli svrchovaně napjaté očekávání hostů. Jeho hlavu pokrývaly neupravené hnědé vlasy, s nedbalou cestičkou uprostřed a splývající dozadu až na šíji dlouhými přadeny, na jeho vysokém čele byla vidět tmavá skvrna, památka po nějakém poranění. Jeho dolíčkovatý široký nos vyčníval daleko z obličeje a úzké bledé rty byly skryty pod špatně pěstěným měkkým knírem. Větrem a sluncem osmahlá kůže byla drsná a rozrytá hlubokými vráskami, oči se skrývaly pod daleko vystupujícím obočím, pravé oko bylo znetvořeno žlutým pupínkem. Celý obličej byl divoce zarostlý temně rusým, kostrbatým vousem a učinil na přítomné spíše všecko jiné, jen ne neobyčejný dojem.
Když však potom přistoupil ke každému hostu docela blízko, uchopil jeho ruce, vzal je do svých širokých, mozolovitých rukou a při tom každému ze svých nových známých pátravě pohlédl do očí, pocítili všichni jakési rozpaky. Neboť tyto oči byly zvláštně pohyblivé: malé, jasné a vodově modré vykukovaly zpod hustých těsně vedle sebe ležících obočí, nestálé, jako by ustavičně něco hledaly, zkoumaly, zkoušely a pronikaly všechno, co bylo v jejich dosahu. V těch očích bylo jistě cosi zneklidňujícího a matoucího. Jestliže spočinuly chvíli na někom, tu hned nabývaly pronikavé ostrosti, jako by dovedly hledět až na dno duše; potom zase byl v nich pojednou nepopsatelný výraz chápavé dobroty a moudré shovívavosti.
Také jeho drsný, selský hlas nabýval náhle hlubokého, krásného a úchvatně oživeného zvuku. Při řeči dával hlavu poněkud na stranu, jako to činí duchovní, když zpovídají, a potom vytryskovala z jeho slov právě tak podmanivá mnišská vlídnost jako z jeho pohledu (...)
Tak líčí autor knihy ,,Svatý ďábel“ René Fülöp-Miller Rasputinův příchod do vyšších kruhů petrohradské společnosti.
Rasputinovou postavou se zabývaly zástupy historiků.
spisovatelů i psychologů, a každý, po svém, řešil otázky (někdy přímo záhady), které tuto mysteriózní postavu moderních dějin obklopují: Jak mohl získat tak nesmírný vliv na carskou rodinu? Byl podvodník nebo skutečně vládl výjimečnými schopnostmi? Zabýváme-li se Rasputinovou osobností brzy zjistíme, že není jednoduché ji přímočaře odsoudit ani adorovat. Rasputin byl poživačný, úplatný, chlípný a neotesaný, na druhou stranu však prokazatelně vládl duchovními silami, dovedl léčit silou ducha a ať se to zdá jakkoli přehnané -- alespoň to vyplývá z toho, co jsem četl – carovi neradil špatně.
Jenže cesta k carskému dvoru byla dlouhá a nesnadná. Kde se vlastně Grigorij Jefimovič vzal?

Probuzení okultních schopností
Rasputin se narodil roku 1872 v Pokrokovském jako syn sibiřského povozníka. Od raného věku poslouchal biblická vyprávění, která předčítal jeho otec Jefim Andrejevič Rasputin. Příběhy, které jej neodolatelně přitahovaly, způsobily, že se v poměrně raném věku naučil sám číst. Byl dítě jako každé jiné, jistá příhoda však posunula celý jeho život kamsi jinam.
Mnoho se spekuluje, zda měl vůbec nějaké ,,nadpřirozené“ schopnosti. Komunističtí historici z Rasputina jednoduše udělali podvodníka a šarlatána. Skutečnost však tak černobílá nebyla.
Když bylo Rasputinovi dvanáct let, hrál si se svým bratrem Míšou na břehu řeky Tury. Malý Míša spadl do řeky a jeho bratr pro něj bez rozmýšlení skočil. Asi by se utopili oba, kdyby je nezachránil kolemjdoucí sedlák. Malý Míša onemocněl na zápal plic a zanedlouho zemřel. Grigorij byl smrtí svého bratra nesmírně zdrcen a šok způsobil, že upadl do horečky. I když se zotavil, děly se s ním změny. Pohubl a zbledl a horečka se často vracela s takovou intenzitou, že Gríša upadal do hlubokého bezvědomí. Je celkem pravděpodobné, že právě tato situace byla odstartovala probuzení Rasputinových okultních schopností. Možná, že bychom mohli říci, že došlo k jakémusi spontánnímu samozasvěcení. Je známo, že v extrémních situacích začíná lidský mozek fungovat trochu jinak, začíná pracovat na jiné vlně (matky jsou schopny vyvinout neuvěřitelné -- nadlidské -- úsilí, aby zachránily své dítě, vojáci bojující o život, či z čistého přesvědčení, podávají neopakovatelné výkony). Většinou jsou nám dány ,,nadpřirozené“ schopnosti pouze jednou a na krátký časový úsek. Jsou známy případy lidí, kteří prožili např. jednu jedinou předtuchu, která se naplnila a po zbytek života je nic mimořádného nepotkalo. Někdy se však stane, že náhle probudivší se okultní síly zůstanou člověku jako dar (mnohdy danajský) po celý život.
Tvrdí se to např. o Adolfu Hitlerovi, který byl jako voják bojující v první světové válce poraněn a na nějaký čas přišel o zrak. Prý právě v tomto období byly probuzeny v Hitlerovi síly, které z něj udělaly opravdové ztělesnění zla. Nevím. Možná. Pokud však nějaký takový mechanismus funguje. Můžeme spekulovat o tom, že právě ona tragická událost a následné zdravotní problémy probudily psychické síly Rasputinovy. I věk, kdy se vše odehrálo by tomu nasvědčoval. Víme, že když skočil pro Míšu do řeky, bylo mu dvanáct. Období přechodu z dětských střevíců do mužských škorní je nepochybně významné nejenom z hlediska změn tělesných, ale i psychických. Právě kolem pubescentů se děje nejvíc paranormálních jevů. Právě s nimi je spojeno nejvíce případů lomozícího ducha -- poltergeista (na druhém místě jsou staří lidé). Jako by se tu otevírala lidská psychika nějaké jiné dimenzi...
Není divu, že právě tomuto údobí lidského života je věnováno tolik přechodových (zasvěcovacích) rituálů. Staročeskými postřižinami počínaje a africkou obřízkou konče.
Zkusím se tedy domnívat, že u Rasputina došlo k probuzení těchto schopností, které pak mnohem později uplatnil na carském dvoře. Věk i situace by tomu odpovídaly.
Vždy, když Rasputina přepadl záchvat provázený horečkou a bezvědomím, byl odnesen do tmavé kuchyně, kde jej hlídali. V této kuchyni se scházeli nejen všichni obyvatelé domu, ale i někteří sousedé, kteří přišli na besedu a probírali nejrůznější záležitosti.
Jednoho dne přišla na přetřes krádež jediného koně jednomu z chudších povozníků. Zloděj nebyl dosud vypátrán. Když tak sousedé celou hanebnost probírali, vstal zčistajasna Rasputin a všechny přítomné si prohlížel horečnatým zrakem, pak jednomu ze sedláků skočil na záda a křičel: ,,Haha, Petře Alexandroviči! Ty jsi ukradl toho koně, ty jsi ten zloděj!“
Nikdo nevěděl, co si má o této podivné příhodě myslet, vždyť Petr Alexandrovič patřil mezi nejváženější muže obce. Nedalo jim to a označeného muže sledovali, a ještě tu noc zjistili, že koně skutečně ukradl. Je zřejmé, že o celé události se v Pokrokovském ještě dlouho mluvilo a malý Gríša nabyl jisté proslulosti.

Člen tajné sekty
Když dospěl, byl z něho selský chasník jako každý jiný. Opíjel se do němoty a užíval si s děvčaty. Na jeho bezuzdném životě se mnoho nezměnilo, ani když se oženil s Praskovjou Feodorovnou Dubrovinou.
Jenže právě tehdy zažívá druhou událost, která razantně působí na jeho život:
,,Jednou při orání právě dokončil brázdu a chtěl obrátit, když za sebou zaslechl podivuhodný chorál, jako kdyby zpíval sbor venkovských děvčat. Otočil se, a omámen pustil pluh z rukou, neboť v paprscích poledního slunce spatřil Pannu Marii, která zpívala se sborem neviditelných andělů.
Zjevení trvalo několik okamžiků a zmizelo. Svrchovaně rozrušen stál Grigorij Jefimovič na liduprázdném poli, ruce se mu třásly a nebyl schopen další práce. Když přišel večer do konírny zachvátila ho nevysvětlitelná lítost. Cosi mu říkalo, že Bůh ho určil k něčemu zvláštnímu. Zároveň však věděl, že pro to zvláštní a vyšší bude muset opustit koně, hospodu, domov, otce, ženu i děvčata. (Podle R. Fülöp-Millera).
Ono ,,zvláštní“ a ,,vyšší“ nastalo, když bylo Rasputinovi třiatřicet (také zajímavý věk! Pozn. autora). Rasputin převzal po svém otci povoznické řemeslo, a tak se živil tím, že vozil lidi i zboží. Jednou vezl i mnicha-novice do kláštera Verchoturje. Po cestě se dal Rasputin do řeči s mnichem o náboženských otázkách. Mnich zjistil, že je Rasputin na povozníka v teologii nadmíru zběhlý. Prozradil mu však, že existuje učení, tajné, které dopomůže hříšníkovi domoci se nebeské blaženosti ještě na tomto světě. Toto učení se lišilo od oficiálního tím, že hříšníky nezatracovalo. Během cesty novic Rasputina přesvědčil a ten vstoupil do kláštera jako novic.
Klášter Verchoturje nebyl jen tak ledajakým klášterem. Byl vlastně vězením pro příslušníky heretických a tajných sekt. Jenže za čas se stalo, že mniši-žalářníci sami podlehli kacířským naukám a tak se z kláštera stalo centrum nejrůznějšího sektářství. Většina mnichů náležela k sektě chlystů, kterou založil Danila Filipovič. Filipovič zanechal svým následovníkům toto poselství: ,,Zachovávejte mé zákony v tajnosti, nesvěřujte jich ani svému otci, ani své matce, buďte stálí, mlčte i pod ranami biče a v ohni; potom vejdete do nebeského království, a ještě na zemi se vám dostane blaženosti ducha.“
Danilo Filipovič (+ 1700) založil tuto ruskou křesťanskou sektu v roce 1645. Byl považován za vtělení anděla Sabaotha.
Sabaoth je jedním ze 7 potomků praotce Jaldabaotha, proti němuž se vzbouřil, aby zachránil prvotní ženskou sílu Sofii.
Tyty odkazy nás upomínají, že učení ruských chlystů (jinak christověrců či christovověrců) má původ v tzv. gnostickém učení.
I Rasputina toto učení okouzlilo, a tak se dozvěděl, že ten, komu se dostane milosti, může přímo obcovat s Duchem svatým a s Bohem a také že nepotřebuje zákony vymyšlené lidským rozumem. Jak jsme si řekli, chlystové učí, že člověk může být vykoupen již za svého života a dosáhnout rajské blaženosti. Musí však projít tajemnou smrtí Kristovou, smrtí za živa, po níž následuje mystické vzkříšení. Podle učení chlystů lze této smrti dosáhnout jen tím, že se odevzdáme do vůle Ducha svatého a umrtvíme všechny vášně, neboť znovuzrození je možné, jen když v sobě umrtvíme starého člověka.
Kdo tajemně vstal z mrtvých, může činit zázraky, uzdravovat nemocné, vidět do budoucnosti, křížem křísit mrtvé, zachraňovat před peklem, přivádět k nebi a při posledním soudu rozdělovat odměny a tresty. Stává se novou, Duchem svatým naplněnou bytostí, která je současně Bohem i člověkem, novým Kristem.
Nechceme nikterak posuzovat, nakolik je učení chlystů pravověrné, jedno je však zřejmé, Rasputin vládl všemi ctnostmi a vědomostmi, které přisuzovali chlystové těm, do nichž se vtělil Kristus (jasnovidnost, léčitelství, exorcismus).
Když se Rasputin důkladně seznámil s učením chlystů, rozhodl se klášter ve Verchoturje opustit. Žádný poutník z kláštera neodešel, aniž by si od poustevníka otce Makarije vyprosil požehnání. Otec Makarij žil celkem prostopášně. Po několika letech strávených v klášteře zjistil, že v něm zemřel ,,starý člověk“ a odebral se do chatrče v ústraní.
Když Rasputin vstoupil do chatrče, políbil starcovy ruce, na nichž visely řetězy. Vyznal se svatému muži ze svých hříchů, z pochybností i ze žádostí těla, které jej mučily. Makarij jeho vyznání trpělivě vyslechl a položil mu na hlavu ruku se slovy: ,,Jásej, synu můj, neboť mezi mnohými tisíci Pán si tebe vyvolil! Očekávají tě velké věci. Opusť svou ženu i děti, opusť své koně, skryj se a putuj! Uslyšíš hlas země a naučíš se rozumět jejím slovům. Teprve potom se vrať do světa lidí a zvěstuj jim, co praví naše svatá ruská zem.
Rasputin se vrátil do rodného Pokrokovského, kde se na dlouhou dobu rozloučil s rodinou a vydal se na vnitřní cestu. Tato cesta nebyla u ruských mystiků-poutníků ničím neobvyklým. Tisíce mužů nejrůznějšího věku se vzdávaly svých rodin i majetků, pálily své dokumenty vydávala se na cestu. Tisíce sektářů bloudily po matičce Rusi všemi směry.
Skoro v každé vesnici žili sedláci, kteří tajně náleželi k tajnému bratrstvu poutníků, jejichž povinností bylo poskytovat poutníkům přístřeší a chránit je před úřady. V domech těchto sedláků byly vždy připraveny úkryty nad zemí nebo i v podzemí a z poutníka chodícího z jednoho úkrytu (sklepa) do druhého se stává tzv. sklepní člověk ,,podpolnik“. Tímto způsobem může poutník na mystické cestě zahodit vše, co jej svazovalo s dřívější existencí, a stává se neviditelným nejen pro svou rodinu, ale i pro úřady.
Ostatně jeden z takových tajných sklepů se nacházel i v domě Rasputinova otce, což naznačuje, že se Rasputin s učením chlystů seznámil mnohem dřív než v klášteře.
Úcta k podpolnikům byla často větší než k popům. Když podpolnik zjistil, že se oprostil od všeho starého, že se zrodil světec, stává se z něj mudrc, k němuž všichni putují.
Rasputin vedl život podpolnika dlouhá léta. Právě tehdy, v době skrývání, se velmi bystře naučil odhadovat povahy lidí, stal se z něj výborný psycholog. Potkával sektáře, kteří odmítali vojenskou službu i placení daní. V debatách s nimi si zároveň prohluboval teologické vzdělání, které bylo takové úrovně, že mu je mohl závidět nejeden vzdělaný teolog.
autor www.vaclavprokupek.cz @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< domů
 
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se