17.02.2012 18:56:33
Sokol šířil slávu doma i ve světě
"Národní socialisté, vlastenci a přední osobnosti veřejného života v Čechách, Moravě, Slezku a na Slovensku stáli u vzniku Sokola. To by jsme si měli uvědomit i dnes, kdy českému sportu hrozí kvůli problémům Sazky vážné ekonomické problémy". V době, kdy téměř každá emancipovaná žena cvičí aerobik či kalenetiku se to může zdát neuvěřitelné, ale není to tak dávno, co něžné pohlaví bojovalo za své právo věnovat se tělocviku a cvičení pro zdraví. „Nedostatek tělocviku jest hlavní příčinou, že jsme málo zdrávi a krátce žijeme,“ řekl kdysi moudrý filozof a cvičitel Rabelais. Stejnou myšlenkou se zabývala i skupina lidí, která se počátkem února 1862 sešla k poradě v pražské Měšťanské besedě. Byli zde představitelé českého politického a národního života, jako například kníže Thurn-Taxis, bratři cestovatelé, sběratelé a patrioti Vojta a Ferdinand Náprstkové, dělnický spisovatel Josef Barák, další sourozenecká dvojice bratří Grégrových. Na nenápadných místech seděli dva, kteří měli rozhodnout o dalším vývoji první velké sportovní organizace, která se ze Země české, Moravy, Slezska, Těšínska, Slovenska, Kašubska a Lužického Srbska rozšířila díky našim krajanům po celém světě - Jindřich Fügner, čtyřicetiletý bankovní úředník zcela netypického chování a třicetiletý doktor filosofie, o němž většina přítomných nevěděla víc, než že se podepisuje Miroslav Tyrš. Právě oni se podíleli na založení Sokola, první významné masové tělovýchovné organizace u nás, která má nyní své pobočky po celém světě a je nesmírně populární třeba u krajanů v jižní Americe či Spojených státech. Ne náhodou se řada Sokolů začala dříve či později věnovat sportu zvaném lawn-tenis a později „jen“ tenis.

Český život druhé poloviny předminulého století upadl do stereotypu měšťanských zábav, pohybujících se v okruhu staropražských šantánů a procházek po promenádě. Ne jedné straně přinesl rozvoj průmyslu nadbytek času, aniž ukázal, jak jej využít, na druhé straně upadl národní život, tak slibně se rozvíjející do bouřlivého roku 1848. Národ poklesl do netečnosti, která se v budoucnu mohla dotknout jeho samotné existence. Čeští buditelé sice dali národu hudbu, literaturu a základy divadla, ale brzy bylo zřejmé, že zábavy ducha nepřitahují všechny rovným dílem. Co nabídnout ostatním? Právě na památné schůzce nabídl tehdy ještě neznámý Miroslav Tyrš tělocvik.

Nebyl to původní nápad, vycházel z myšlenek, sahajících až do dávné antiky. Novinkou však byla snaha po sepětí s českým národním osvobozovacím procesem. Že nepůjde pouze o tělocvik, tomu nasvědčovala právě přítomnost předních českých politiků. Nově vzniklá tělocvičná jednota Sokol neměla zpočátku příliš mnoho příznivců. Rakouskou policii zajímal národní program i červené košile. Souvislost mezi osvobozeneckým hnutím Italů a sokolským krojem byla až příliš zřejmá. Ani moralistická společnost se nechtěla snadno smířit s představou polonahých výstředníků, předvádějících se veřejnosti v obleku, tak vzdáleném představám salónních estetiků. První veřejné vystoupení tedy provázelo nejen nesmírné nadšení samotných aktérů, ale i posměšky těch, kteří neviděli dál, než za okraj svého půllitru.

Revoluční tílko bez rukávů

Snad proto, že ani sami začínající tělocvikáři neměli v mnoha věcech jasno, vzbudila otázka cvičebního úboru vážné diskuse. Že se do tělocvičny nehodí oblek s buřinkou, hůlkou a bílou košilí, bylo mimo pochybnost. Oč zaostalo takzvané moderní devatenácté století za antikou, propagující krásu nahého těla, ukázala hned první veřejná hodina. Pohoršené dámy opustily sál, protože cvičenci nastoupili – v plavkách. Trvalo bezmála dvě desítky let, než se obě strany shodly na cvičebním úboru, vyhovujícím sportovcům i prudérní společnosti – tílku bez rukávů a dlouhých přiléhavých kalhotách.

Přestože první průkopnice ženské emancipace prolomily okruh vaření a kuchařiny ve velkém a upozornily na skutečnost, že i žena je téměř člověk, trvalo nadále společenské tabu v určitých oblastech. Nejlepším dojmem nepůsobila žena s knihou, představa ženy v tělocvičně byla stejně absurdní, jako obrázek muže v zástěře u plotny. Dobový moralista pohotově položil otázku, nevede-li ženy k tělocviku „hříšná touha předvádět se“.

Není divu, že odvážné amazonky z druhé poloviny minulého století vyvinuly v boji o tělocvičnu nemenší úsilí, než za studijní práva na univerzitách. Snad jenom skutečnost, že zrod Tělocvičného spolku paní a dívek pražských posvětily významné představitelky kulturního a společenského života Karolína Světlá, Sofie Podlipská, paní Smetanová a další, zavřela ústa všem pochybovačům. Autorita zakladatelek nepřipouštěla možnost jiného, než zcela mravního výkladu práce spolku. Nad mravy ženských i mužských cvičenců bdělo přísné vedení organizace. Proto se v roce 1898 pohoršil v ústředním časopise Sokol neznámý pisatel: „K šibřinkám Sokola na Starém Městě pražském byl vydán list Staroměstské káně. Na čelném místě umístěn velký inzerát, kterým doporučuje se Sokolům k odebírání pověstný Pikantní svět, orgán polosvěta zvrhlých, vyžilých individuí. Skandál!“ Není se co divit, že při prvním společném cvičení na prahu roku 1869 vystoupily ženy ještě ukryty před zraky veřejnosti. Té se směly představit až o mnoho let později.

Problémy růstu cvičenců

Muži tou dobou již dávno překonali mnohé obtíže růstu. Tělocvičných jednot přibývalo doma, první vlaštovky se objevily za hranicemi – v Polsku, mezi Jihoslovany a v daleké Americe. Na druhé straně byl Sokol solí v očích vládě i Němcům, usazeným na českých územích. Zprávy o bojích za holou existenci nebyly výjimkou: „Tělocvičná jednota Sokol Čížek pro Podmokly, Děčín a okolí musela zastaviti svoji činnost. Byla vypovězena z místností a jiných nebylo a dosud není lze získati. Veškerý inventář uložila na půdě matiční školy v Podmoklech. Členů následkem vypovídání z práce následkem ubylo a ti bratři, kteří v Podmoklech dosud jsou, nejvýše v soukromém bytě k poradám scházeti se mohou. Nářadí tělocvičné od Němců silně bylo poškozeno, kůň rozřezán, bradla rozlámána…“

Proto tedy spolek demonstroval roku 1882 svou sílu, která už dávno přerostla rámec tělocviku, rakouské vládě, i celému národu při prvním sletu na Střeleckém ostrově v Praze.

Šest stovek cvičenců pod vedením dr. Miroslava Tyrše, tvrzenými dunivými údery náčelnické hole namísto hudebního doprovodu, zacvičilo sestavu, při níž se jistě nikdo neunavil. První oddíl skladby o osmi úkonech – paže skrčit, paže vpřed, trčit dolů, skrčit, trčit vpřed, skrčit, trčit vzhůru a skrčit – to nedovolil stejně jako všechna následující cvičení. Vystoupení bylo přístupné každému bez rozdílu věku, síly a fyzické připravenosti. Ostatně v tom byla moudrost zakladatelů naší tělovýchovy, kteří prohlásili: „Zloduchové netečnosti, lenosti a omrzelosti musí navždy zůstati zažehnáni z obvodu našich závodišť. Časem musí veškeré obecenstvo na závodiště vstoupit a po jistá léta na něm se tužit.“

Sokol a zahraničí

Sokol se ale v budoucnu postupně neomezoval jen na cvičení a jak bychom dnes řekli sportovní gymnastiku a turistiku. Postupně organizoval soutěže v sáňkování, lyžování, bruslení, atletice, šachu, plavání a pochopitelně také v tenise. Hrabě Thun uměl prý tenis výborně a skvělým playerem byl i jeden ze zakladatelů Sokola – spisovatel Josef Barák. Velký přítel Karla Hynka Máchy a podporovatel Almanachu Máj, v němž našla uplatnění řada našich předních literátů byl sice silnější postavy, ale s tenisovou raketou se uměl ohánět a dokonce i vyhrávat amatérské turnaje. Ostatně, Sokol byl vždy neodmyslitelně spojen se slovem amatérismus. A tak asi nejznámějším tenistou v řadách Sokola byl bezesporu Jaroslav Drobný, který se sice narodil 12. října 1921 v tehdejším hlavním městě Československa v Praze, ale i do jeho života neodmyslitelně vstoupila politika, a tak největších tenisových úspěchů dosahoval v barvách Egypta. Jaroslav Drobný byl nejen „Sokol“, ale především vynikající amatérský tenisový šampión a hokejový hráč československého národního týmu.

Tento tenisový reprezentant Československa v Davis Cupu vytvořil nejlepší deblovou dvojici s Vladimírem Černíkem. Od roku 1949 do roku 1960 byl Jaroslav Drobný egyptským občanem. A jen tak mimochodem i v Egyptě založil spolu s několika krajany jednu odnož českého Sokola, který to zrovna po roce 1948 neměl v Československu jednoduché. V roce 1960 získal Jaroslav Drobný už jako wimbledonský vítěz za Egypt anglickou národnost a ve Velké Británii, kde byl ženatý zemřel v roce 2001. V roce 1983 vstoupil tento geniální tenista amatér a Sokol do Tenisové síně slávy.

Jen pro zajímavost, několik významných tělovýchovných jednot v českém i v světovém tenise se dodnes pyšní názvem Sokol a je i členem Československé obce Sokolské a někdy přitom sídlí i daleko za hranicemi naší vlasti – Sokol Říčany, Sokol Votice, Sokol Nučice, Sokol Blovice, Sokol Nepomuk, Sokol Přeštice, Sokol Mnichov, Sokol de La Platta, Sokol Kašuba Gdaňsk, Sokol Chicago a mnoho dalších…
autor Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< domů
 
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se