06.02.2012 14:08:34
Jsou média hlídacím psem demokracie?
1. Média jsou mírou všech věcí

Filosof Prótagorás z Abdér se proslavil výrokem „Člověk je mírou všech věcí.“
Čili jaké je vidíme, takové i jsou. To ale znamená, že to je velmi relativní. Beze zbytku to platí i v našem případě - u médií. Ano říká se, že média jsou hlídacím psem demokracie. Z velké části je to pravda. Ale do jaké míry? Nežijeme v ideálním světě a společnosti, takže ani média nesplňují funkci hlídacího psa demokracie ideálně. Ideální stav věcí nám narušují a determinují nejrůznější faktory.
Média mají bezesporu obrovskou moc. Ovlivňují veřejné mínění, postoje. „To musí být pravda, vždyť to říkali v televizi,“ slyšíme často. V dnešním moderním světě informací bereme média jako kněze. Posloucháme je nábožně a většina z nás je schopná tomu slepě uvěřit. A to je samozřejmě velmi zneužitelné. Kdo chce, vezme strukturu skutečností a faktů, zhustí ji a znetvoří do podoby, kterou dotyčný chce vytvořit a skrze média ji jako trychtýřem protlačí k důvěřivým masám. A ty je vnímají úplně jinou, než v reálu je. Tuto skutečnost můžeme vyjádřit modifikací Protágorova výroku, že Média jsou mírou všech věcí. Jak je vidí média, takové jsou.
Nádherný ukázkový příklad si pro demonstraci této skutečnosti můžeme vzít třeba film Vrtěti psem. Ten film je sice nadsázka, ale když se zamyslíme, úsměv nám zamrzne. Usmíváme se totiž sami sobě.
Média a její funkce jsou ovlivňovány jak zevnitř tak vně.
2. Média jsou hlídacím psem demokracie a pes, který štěká, nekouše

Při úvaze o vnějších vlivech, si můžeme rozebrat trefné přirovnání - média jako hlídací pes demokracie. Když zůstaneme u přirovnání a asociací, myslím si, že jedním z nejpalčivějších problémů je další přísloví, které můžeme dát do paralely - pes, který štěká, nekouše.
Jde o to, že média mohou sebevíc poukazovat na nešvary v naší společnosti, štěkat od rána do večera, ale pokud se sdělovacími prostředky nebudou kooperovat společenské instituce a výkonné složky jako policie, soudy a legislativa, naplňuje se pouze toto druhé přísloví. Zuby hlídacího psa a jejich ostrost jsou právě tyto instituce. Je to samozřejmě logické, investigativní žurnalisté mohou vyšetřovat a poukazovat, ale konat musí už někdo jiný. A v tom je právě kámen úrazu. V posledních letech mohly sdělovací prostředky odhalovat spousty afér, ale k čemu to je, když výkonná moc pravidelně selhává, a když už je nakonec přece jenom někdo popohnán před soud, ve většině případů je pro nedostatek důkazů osvobozen.
Takže ve finále dochází ve své podstatě k medvědí službě. Sdělovací prostředky odhalují spoustu špíny, úplatků, kriminální dojení státního rozpočtu, ale zároveň všichni skrze sdělovací prostředky vidíme, že se s tím vůbec nic neděje a zejména našim politikům vše beztrestně prochází!
enom malý příklad, když je někdo dva roky na ministerstvu a potom si kupuje část prvoligového klubu, můžeme se ptát, jestli to má z platu státního úředníka. Všichni to vědí, že ne a všichni jenom krčí rameny.
A teď si vezměme řadového občana, potícího se celý den při snaze vydělat na poplatky jakou jsou hypotéka, leasing, zdražující energie a tak dále, večer si udýchaně zapne televizní zprávy a tam mu naservírují, že další politik s baziliščím úsměvem si přišel na pár desítek milionů jako provizi za přihrání státní zakázky. Co má chuť udělat řadový občan? Má chuť mrštit dálkovým ovládáním a televizi rozkopat.
A najednou mají média funkci, že řadový občan začíná být frustrován a rozčarován. Média nám ukazují, že politici, kteří by měli být strážci společenských hodnot a norem a jít nám příkladem, tak jenom kradou a myslí na svůj vlastní prospěch. Díky hromadným prostředkům vidíme rabování mocných v měšcích našich daní a jímá nás buď vztek, nebo apatie. V horším případě se přizpůsobíme. Proč ne my, když oni také? Náš morální kodex se začíná deformovat a pokřivovat. Přebíráme kodex zlodějů. Souvisí to s teorií anomie, kdy díky médiím vidíme, že v naší společnosti přestávají platit pravidla, normy, morální hodnoty a zákony. V našich myslích se posouvá hranice, rozdělující co je kriminální a co není. Začínáme sami sebe omlouvat, že je přece normální si tak trochu přikrást. Naši lídři to přece dělají běžně, tak co. Takže díky médiím, které ukazují stav anomie v naší společnosti, se můžou i naše morální zásady otřást v základech. Vždyť za komunismu jsme měli tak pěkné přísloví, že kdo neokrádá stát, okrádá svou rodinu. Toto přísloví si naši politici tak hezky pamatují.
Čili média jsou potřebná, o tom sporu není, určitě jako hlídací pes demokracie fungují, ale musí fungovat státní správa, sami o sobě média nic nezmůžou. Pes musí mít zuby. A ostré zuby. Jinak místo hlídacího psa se média stávají pouhým statickým prostředkem dokumentování rabování našich zlodějských rytířů naší politiky v celé společnosti a šiřitelem deziluze.


3. Média pracují v tržním prostředí

Média v drtivé většině vlastní někdo jiný než stát. Tito vlastníci se pohybují v tržním prostředí a přirozeně musí hledět na to, aby vydělávali. Bohužel tedy logicky média místo toho, aby se snažili přizpůsobit čtenáře a „vzdělávat je a obohacovat,“ jsou v rukou marketingových expertů, kteří ostražitě sledují poptávku a současný zájem o bulvárnost a povrchnost. V naší společnosti jsou média na jednu stranu oproštěna od propagandy, na druhou stranu se podvolují diktátu zájmů vlastníků. Vlastnit média znamená mít moc. Pokud mají média být hlídacími psy, kdo bude hlídat ty hlídací psy, že? To je samozřejmě velký problém, ale na druhou stranu, kdož jsme zažili média okleštěná o jakoukoliv myšlenku, která by nebyla schválená cenzory, říkám si, že se situace samozřejmě nedá srovnat. Lze s nadsázkou říci, že sdělovací prostředky nás v minulém režimu naučila jedno - jak se říká, číst mezi řádky. Člověka vlastně cvičila v hermeneutice – výkladu textu. Napsáno bylo něco, ale myšleno bylo něco jiného.
Dnes jsme sice ušetřeni tohoto rozklíčovávaní, jak že to autor vlastně myslel, ale dnes je také nutné brát vše s rezervou. Vezměme si například jenom současný boom různých public relations agentur, p.r. oddělení jednotlivých firem a institucí. Snaží se dosáhnout svých cílů, čili vytvořit, zlepšit, či udržet určité pozitivní povědomí o firmě či instituci u veřejnosti nebo i u pracovníků dotyčné firmy. Média se k tomu jeví jako ideální prostředky. Jsme zase u důvěry konzumentů informačních toků proudících z médií. Cílem pracovníků reklamních a public relations agentur bylo dostat do médií „píárko“ nebo reklamní text, který by se tvářil jako klasický text napsaný redaktorem. Je logické, že taková skrytá reklama, když není odhalena, má daleko větší účinek. Je to vlastně zákeřné, protože je zneužívána důvěra čtenáře. Ale dnes je public relations naprosto běžnou součástí mediálního byznysu. Nejen majitelé za tyto služby inkasují peníze, ale i jednotliví redaktoři se nechávají doslova a do písmene uplatit a napíší účelově článek ve prospěch někoho, nebo něčeho. Tímto se ale celkově snižuje důvěra v média a potažmo i funkce média jako hlídacího psa demokracie.

4. I redaktor je jenom člověk

Média a jejich funkce je ovlivňována i zevnitř – člověkem – redaktorem, komentátorem, novinářem, moderátorem a tak dále.
Na pracovníky jsou kladeny velké nároky. Důležitým faktory jsou objektivita, vyváženost, nestrannost, etika, zodpovědnost, přesnost, pečlivost.
Redaktor předkládá svým čtenářům nebo divákům vědomě i podvědomě už i své postoje k dané problematice. Pracovníci by měli být objektivní. Člověk je chtě nechtě ovlivňován nejrůznějšími předsudky, ale pracovník médií by se snažit zůstat naprosto nestranný. Novinář může porušit objektivnost i svou nekompetencí a nedostatečným poznáním dané problematiky a zkreslit tak výsledné prezentované informace. Samozřejmě nejstrašnější ovlivňování samotných pracovníků sdělovacích prostředků je vydírání, zastrašování a v nejhorším případě dokonce i vražda. Pokud vám někdo vyhrožuje, je těžké zachovat objektivitu nebo pokračovat v rozpracované kauze. Být pracovníkem sdělovacích prostředků přináší velké riziko a novináři si zaslouží velký obdiv. I v České republice byl zastřelen novinář Václav Dvořák, když si jeho vraždu objednal u nájemného vraha Bohuslava Hájka kontroverzní podnikatel František Mrázek, o jehož aktivitách Václav Dvořák psal. Tuto vraždu organizoval Antoním Běla, který byl šéfem pražského podsvětí. Běla, Mrázek, byli sami nakonec zastřelení a nájemný vrah Bohuslav Hájek také nakonec někde „zmizel“
Riziko pracovníka sdělovacích prostředků je velké.

5. Zneužívání médií tajnými službami – historie

Když se podíváme do naší historie, média splňovala a i v dnešní době splňují funkci prostředku boje tajných služeb včetně Československé zpravodajské služby. Zpravodajské služby používají informace a pro své cíle také dezinformace. K ovlivňování veřejného mínění se používají tzv. aktivní opatření. V Československu to byla 1. správa Ministerstva vnitra. Směrnice byla definována jako přísně tajné opatření rozvědky, která směřují ve svém konečném účinku k podpoře zahraniční politiky a bezpečnosti světové socialistické soustavy nebo ke splnění určitého operativního záměru. Činnost rozvědky na tomto úseku je vyjádřením aktivní politické funkce rozvědky v rámci zpravodajského systému ČSSR a musí časově i věcně zapadat do celkového rámce vlivové politiky v dotyčné zemi nebo oblasti. Za tím účelem rozvědka úzce spolupracuje a koordinuje své úsilí s jinými součástmi státního aparátu provádějícími vlivovou politiku legálními otevřenými formami. Cílem je především účinná podpora boje o udržení míru na celém světě a další upevňování a rozšiřování vlivu světové socialistické soustavy ve všech oblastech mezinárodní politiky. Aktivní opatření mají odhalovat agresivní a dobrodružnou politiku imperialismu a podporovat politiku odzbrojení, mírové koexistence a hospodářského soutěžení různých společenských soustav, rozkládat a zpomalovat činnost existujících nebo vznikajících vojenskokopolitických a ekonomických imperialistických seskupení, vyvolávat nedůvěru neutrálů a závislých zemí k hlavním imperialistickým mocnostem a naopak, vyvolávat nedůvěru mezi imperialistickými mocnostmi, jejich vládami, představiteli nebo institucemi navzájem, vytvářet situace, vedoucí v kapitalistickém táboře k politickým, hospodářským, vojenským nebo jiným rozporům a krizím, podporovat a pomáhat národně osvobozeneckému hnutí, podporovat a pomáhat jiným protiimperialistickým hnutím, podporovat a pomáhat národům, které se vymanily z kapitalistického područí.
V rámci těchto aktivních opatření bylo právě i zneužívání hromadných prostředků. V roce 1963 vznikl útvar oddělení aktivních iopatření a dezinformací na popud či spíše příkaz KGB. KGB měla deset zásad při vykonávání aktivních opatření: 1. Centralizace plánování a řízení, 2. Cílevědomost zaměření, soustředění se na hlavní problémy, 4. Ocenění všech politikcých a operativních faktorů, 5 Přísná konspirace aktivních opatření, zejména dezinformací, 6. Vycházet se zámyslů, nepřítele, zachovat možnost prověřitelnosti, 7 Vyvarovat se šablonovitosti, 8. Vycházet z reálných možností, 9. Jednota formy a obsahu, 10 aktivní opatření provádět včas, rychle a operativně.
Jedním z hlavních směrů a cílem aktivity byly USA. Pracovníci zpravodajských služeb východního bloku se snažily kompromitovat USA a jeho spojence, podporovaly organizace, které bojovaly za stažení amerických vojsk ve svých zemích, odzbrojení, rušení vojenských základen, zákazu atomových zbraní. Snažily se znevážit západní pomoc rozvojových zemím a v třetích zemích a vzbudit dojem, že se jedná o novodobý způsob kolonizování. Diskreditace USA se prováděla nejčastěji přes třetí země. SRN bylo napadáno způsobem spojení politických činitelů s bývalými nacistickými pohlaváry. V Norsku a Dánsku byly cílem podpora organizací, které se snažily zabránit rozmístění amerických vojáků na jejich území. Dále v Itálii, Řecku a Turecku. Snažily se rozvrátit prohlubující se spojenectví mezi USA a Egyptem. V Asii také podporovali protiamerické nálady. V Latinské Americe proběhla operace TORO. Cílem byl náměstek ministra zahraničí USA Thomasu Mannovi a činnosti americké informační služby USIS v Latinské Americe. Československá zpravodajská služba vyrobila falzifikáty listin, které vypadaly, jako že jde o dokumenty ministerstva zahraničních věcí USA a USIS, byly otištěny v médiích v Brazílii, odkud byly převzaty dalšími novinami v Latinské Americe. Obsah v těchto listinách měl pro USA negativní dopad. Československá rozvědka také prováděla různé akce proti Svobodné Evropě. Samozřejmě také spolupracovala a využívala československá média jako například zahraniční vysílání Čs. rozhlas, ČTK, Čs.TV (útoky proti Sudetoněmeckému „revanšistickému“hnutí, zdůrazňování rasismu v SRN, v anglickém vysílání kritika konzervativní vlády, podpora labouristů. Tvůrcům pořadu Zvědavá kamera byly podsouvány materiály, které zhotovila čs. rozvědka. Celkově oddělení aktivních opatření spolupracovalo asi s 25 institucemi sdělovacích prostředků. Ty byly využity i při „proslavené“ operaci Neptun.

6. Operace NEPTUN

Zpravodajští důstojníci připravovali operaci zaměřenou proti SRN. Proti Západnímu Německu se nejvíce využívalo dezinformačních kampaní o provázání politiků SRN s bývalými nacisty a liknavému přístupu při trestání válečných zločinců. V roce 1965 mělo uplynout dvacet let od konce války a dle práva i promlčecí lhůta na válečné zločiny. Tajné služby východního bloku připravili a realizovali sérii operací na odvrácení promlčecí doby. Jednou z těchto operací byla i operace Neptun. Myšlenku jednomu z důstojníků vnukl zážitek jeho kolegy Ladislava Bittmana z odporu aktivních opatření, (který později přeběhl na západ), kdy jako amatérský potápěč v rámci pořadu Zvědavá kamera našel několik beden s výbušninami. Díky tomuto se zrodil plán, kdy se v rámci tohoto pořadu měli objevit v Černém jezeře bedny s kompromitujícími materiály. Materiály měli dodat naši soudruzi z KGB, jelikož u nás se nenacházelo dostatečné množství spisů, které by už neprošly rukama odborníků a historiků. Ale Světe div se, trvalo jim to daleko déle, než bylo původně domluveno. Operace se pozdržela a štábu Toulavé kamery bylo pozdrženo povolení k natáčení a jako důvod se udalo cvičení pohraniční stráže. Nakonec se přistoupilo k improvizaci a bedny se naplnily pouze čistým papírem s důvěrou, že naši soudruzi z KGB nakonec dostojí svému slovu. Štáb nakonec povolení k filmování v oblasti šumavských jezer dostal a svazarmovští potápěči (jedním z nich byl právě zpravodajský důstojník Bittman) „našli“ bedny zalité v asfaltu. Přihlížející a dozor konající důstojník pohraniční stráže mjr. Klika dal rozkaz, že se okamžitě s bednami musí přestat manipulovat s ohledem na nebezpečí zaminování beden. K jezeru přijela jednotka ženistů, pyrotechniků, potápěčů ministerstva vnitra, kteří zajistili profesionální vyzvednutí a manipulaci s bednami. Vše bylo zadokumentováno štábem Toulavé kamery.
ČTK vydala 14.7.1964 tuto oficiální zprávu Ministerstva vnitra: Československá televize natáčela ve dnech 26.6. – 10.7. 1964 v prostoru Železné Rudy na Šumavě dokumentární film o legendách Čertova a Černého jezera. Pražští sportovní potápěči prováděli přitom částečný průzkum dna obou jezer a narazili na značně množství trhavin a bedny neznámého obsahu. Po ohlášení nálezu útvaru Pohraniční stráže přijeli na místo potápěči Ministerstva vnitra, kteří ve spolupráci s ženijní jednotkou Československé lidové armády předměty vyzdvihli. Trhavinové nálože z Čertova jezera pyrotechnici zneškodnili poblíže Železné Rudy. Bedny z Černého jezera byly odvezeny do Prahy. Po zevrubné technické prověrce bylo zjištěno, že bedny neobsahují výbušniny a poté byly otevřeny. V bednách byly v izolační vrstvě kovové krabice. Obsahují nacistické písemnosti z období 2 světové války. Písemnosti byly předány skupině expertů. Ministerstvo vnitra děkuje touto cestou naším občanům, kteří v uplynulých týdnech poskytli jeho orgánům cenné informace o možnostech různých úkrytů nacistických materiálů. Obrací se na veřejnost se žádostí o informace, které by mohly pomoci při odhalování dalších nacistických skrýší z posledních měsíců války na našem území. Veškeré informace je možné zasílat sekretariátu Ministerstva vnitra.
Poté došlo k časové prodlevě, jelikož naši soudruzi z KGB přislíbené materiály stále ne a ne dodat. Když tak konečně učinili, byla svolána velká tisková konference, kde byly materiály s velkým humbukem prezentovány. Materiály se skládaly hlavně z písemností jednotlivých úřadoven Říšského bezpečnostního úřadu a listiny týkající se konfidentů gestapa. Teatrálnost způsobila dosažení kýženého cíle a o těchto materiálech se začalo psát i v zahraničních médiích. Fotokopie části materiálů dokonce vyšla i tiskem v Rakousku a v Itálii.
Tato operace byla vlastně úspěšná, protože se dá říci, že i díky ní se zvýšila pozornost a zájem o problematiku válečných zločinů a nakonec to vedlo k tomu, že tyto zločiny byly prohlášeny za nepromlčitelné.
Nakonec ale mohlo v té době dojít k dekonspiraci a provalení celé operace, jelikož až následně, kdy fotokopie vyšly knižně, si všiml náš důstojník, že jednotlivé listiny jsou očíslované někým ze sovětského archivu a na některých byly dokonce nějaké poznámky v azbuce. Tento amatérský postup se stal celé operaci málem osudným. Nestalo se tak, ale čs. rozvědka raději od podobných dalších pokusů upustila.

7. Operace RICHARD

Další operací byla například operace RICHARD, která byla namířena proti tehdejšímu západoněmeckému prezidentovi Heinrichu Lubkemu. Ten údajně v období druhé světové války byl zaměstnán ve firmě Baugruppe Schlempp, která stavěla koncentrační tábory a využívala ke své práci vězně a nuceně nasazené.
Aktivní opatření vyústila v sérii článků o podzemní továrně Richardswerke u Litoměřic, kde byly použiti k výstavbě vězni z koncentračních táborů a mnozí při tom zahynuli. Toho čs. rozvědka využila, nechala uspořádat tiskovou konferenci a výstavu s dobovými fotografiemi. V následných článcích byl zmiňován i prezident SRN.
Celkově se dá konstatovat, že v tomto období čs. rozvědka v oblasti aktivních opatření pracovala prakticky po celém světě a patřila k nejlepším v této činnosti a kvalita se dala srovnávat i se samotnou KGB, která ale samozřejmě měla daleko větší zázemí a podporu.

8. Zneužívání médií tajnými službami – současnost.

S koncem studené války samozřejmě aktivní opatření ze světa nezmizela. Pořád se používají k vlivovým akcím a ovlivňování veřejného mínění. Nemusíme chodit daleko. Okolo záměru vybudovat americkou protiraketovou základnu v ČR se spustil velký mezinárodní konflikt hlavně po ose USA a Rusko. Ruské tajná služba využívala k aktivním opatřením podporu iniciativy Ne základnám. Tato iniciativa byla financována a podporována neproniknutelným systémem, kdy prakticky nikdo nebyl schopný rozklíčovat, kdo za touto podporou stojí. Představitelé tohoto sdružení ale o tom ani nemusí vlastně vědět. Naše Bezpečnostní informační služba to možná ví, ale je logické, že vše ve svých oficiálních prohlášeních neodhalí. Každopádně jasně sdělila, že ruské tajné služby u nás aktivní opatření provádějí. Záměrem byla snaha Ruska izolovat Ameriku od svých spojenců. Například reklamní firma BigBoard darovala iniciativě plochu deseti bigobardu. Nejedná se o zanedbatelnou částku, pronájem plochy a tisk velkoplošných plakátů se počítá na statisíce. Ředitel odmítl sdělit, kdo je skutečným majitelem firmy, která figuruje jako takzvaná anonymní společnost a je zapsaná v Lucembursku.



ZÁVĚR

Takže závěrem bych řekl, že samozřejmě média jsou hlídacím psem demokracie, ale je nutné si uvědomit, že i ony jsou pod nejrůznějšími tlaky, takže výstupy mohou být deformovány. Je nutné se také trochu obrnit před přísunem negativních informací.


Zdroje:

Karel Pacner Československo ve zlváštních službách – Pohledy do historie československých výzvědných služeb 2002, ISBN 80-7312-013-5

Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin Neznámé špionážní operace KGB Mitrochinův archiv 2001 ISBN 80-200-0923-X

Petr Cajthaml Profesionální lháři – Aktivní opatření čs. rozvědky do srpna 1968

Vítězslav Jareš Všichni proti všem 2006 ISBN 80-204-1497-5


autor vaclavprokupek.eblog.cz @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< domů
 
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se