03.02.2012 19:39:56
Chorvatsko, zachraň se a nevstupuj do EU
Už v souvislosti se sedmou vlnou rozšíření Evropské unie se hodně diskutovalo zejména o Turecku, zda tento stát bez křesťanských tradic patří do rodiny evropských národů. Vstup Turecka do EU vyřešilo Národní shromáždění Francie přijetím dle mého názoru správného zákona o genocidě, kterého se Turci dopustily na Arménech. Těžko si lze nyní představit, že by Turecko vstoupilo do EU, když je Francie jedním z pilířů, spolu s Německem, EU a navíc Turecko se sbližuje ekonomicky i politicky s Íránem.


Už dobrý voják Švejk říkával ve slavném románu Jaroslava Haška: „Když je nouze nejvyšší….“ A Evropská unii nouzi zažívá, svůj mediální obraz si tedy chce vylepšit vstupem Chorvatska do svých řad. A tento vstup je důležitá i pro Českou republiku. Nezapomínejme, že právě se schválením chorvatského vstupu do evropského společenství je spojena i výjimka z Lisabonské smlouvy, kterou si před ratifikací Lisabonské smlouvy prosadil prezident ČR Václav Klaus. Důvod byl jasný, tato výjimka má zabránit požadavkům sudetských Němců na navrácení majetků v českém pohraničí, čehož se z pochopitelných důvodů obává celá česká populace.

Ale zamysleme se nad samotným vstupem Chorvatska! Patří tato bývalá jugoslávská republika opravdu do EU? Po takzvaném pádu železné opony se výrazně změnila tvář celé střední a východní Evropy, která do té doby byla majoritně ovlivňována bipolárním konfliktem uskutečňovaným mezi Východem a Západem. Drtivou převahu měl v tomto regionu východní blok. Pod tento vliv spadala i dnešní Chorvatská republika, která byla během studené války součástí komunistické Jugoslávie.



V roce 1991 nastoupilo Chorvatsko cestu k samostatnosti a dnes má ambice stát se členem Evropské unie. Chorvatsko nikdy nebylo státem s jedním etnikem, naopak, celou svoji historii se potýká s multietnicitou. Již v 15. století se na území nacházely srbské menšiny. V 10. století bylo vytvořeno království pod nadvládou Uher, během tzv. personální unie. V 18. století bylo Chorvatsko bráno jako „nárazníková oblast“ mezi Rakousko-Uherskem a Osmanskou říší. Chorvatsko nikdy nemělo samostatný státní útvar až do roku 1945. V roce 1918 se stalo součástí nově vytvořeného státu Jugoslávie.



Objevily se tendence k oddělení po první světové válce. Chorvatsko bylo z části podporováno Německem, proto přijalo pomoc vytvořit vlastní stát (1941–1945), tzv. restauraci Trojjediného Chorvatského království, které se skládalo z království Chorvatska, Slavonie a Istrie. Území Chorvatska se nacházelo v okolí Záhřebu, dnešního hlavního města, Istrie dříve patřila k Benátkám, takže se zde mísilo obyvatelstvo italské, německé, slovinské a židovské. Slavonie byla územím rozkládajícím se východně od Záhřebu až k srbským hranicím. Od roku 1946 na tomto území byla Socialistická federativní republika Jugoslávie.



Chorvatsko vyhlásilo samostatnost v roce 1991. Devadesátá léta byla ve znamení prvních soutěživých voleb a poté občanské války, která vznikla na základě nesnášenlivosti mezi Chorvaty a Srby. Nynější orientace zahraniční politiky Chorvatska je prozápadní, podporující zemi v členství v NATO i v EU. V únoru roku 2003 podalo Chorvatsko oficiálně přihlášku ke vstupu do EU. Evropská rada následně uložila Evropské komisi vypracování, vyhodnocení a doporučení zprávy týkající se chorvatské přihlášky. Evropská komise v dubnu 2004 zveřejnila své pozitivní hodnocení a v červnu téhož roku udělila Chorvatsku status kandidátské země. Evropská rada zahájila přístupové rozhovory, které byly původně plánovány na období mezi 17. 3. 2005 a 3. 10. 2005.



Hlavní příčinou tohoto zpoždění byla chorvatská neochota vydání generála Ante Gotoviny, obviněného z válečných zločinů, do rukou Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu. Již v červnu 2000 ve Florencii deklarovalo Chorvatsko eminentní snahu stát se členem NATO.



Na této konferenci se formálně stalo členem Partnerství pro mír. Chrvatsko také úspěšně dokončilo třetí kolo akčního plánu členství MAP a rovněž vypracovalo svou obrannou strategii. Po zadržení generála Gotoviny padla poslední politická překážka v zařazení Chorvatska do NATO. Avšak vojenská připravenost státu není ještě na takové úrovni, aby mohl být okamžitě přizván k členství. A problémem rovněž zůstává skepse, která panuje mezi obyvatelstvem o členství země v NATO. Chorvatská republika je členem OSN, OBSE, CEFTA, Rady Evropy a dalších mezinárodních, politických, humanitních, obchodních, hospodářských a kulturních organizací.



Předělem v rozšiřování EU se stalo zasedání Evropské rady konané v červnu 1993. Nejvyšší představitelé členských zemí podmínily členství v EU novým zemím tzv. kodaňskými kritérii, která musí každá země splnit, chce-li se stát právoplatným členem EU. Chorvatsko představuje pro ČR potenciálního hospodářského partnera a ekonomické nástupiště do regionu; bilaterální dohody mezi oběmi zeměmi nejsou zatíženy otázkami z minulosti a rozvíjí se.



Mezi prvními turisty, kteří začali po válce na konci devadesátých let navštěvovat masově Chorvatsko, byli právě Češi. Chorvatsko je ale zemí, která dlouho neměla své vlastní státní zřízení. Je zároveň zemí, která se stále potýká s otázkou multietnicity, a tento problém se prolíná zároveň do parlamentu, do vlády, do běžného života, protože jsou ústavou stanovena práva, která mají tato etnika. Novodobý trend je podle vzoru Slovinska a jiných postsovětských zemí vstoupit do EU. To se zatím nedaří z mnoha důvodů, jedním z nich je například trvající neschopnost kontrolovat svá území. Je nutno také konstatovat, že členství v EU s sebou nepřináší jen samá pozitiva, ale i negativa. Mohou vystat rovněž migrační problémy. EU bude jistě požadovat, aby Chorvatsko ochránilo své vnější hranice, které nesousedí s některým z členů EU, tedy s Černou Horou, Bosnou a Hercegovinou či Srbskem. A může také dojít k restrukturalizaci průmyslu. Chorvatsko je z hlediska investic a rekreace velmi lákavou zemí a je více než pravděpodobné, že už v této zemi nastala s připravovaným vstupem „neorganizovaná mánie“ se spekulativním skupováním pozemků cizinci.



Rád bych, aby výjimka prezidenta Klause vyšla v platnost a čeští občané v pohraničí se nemuseli bát o svůj matek, ale z čistě pohledu nezávislého Chorvatska nechápu, proč se tato země cpe do područí bruselských a štrasburských úředníků a chce se zavazovat ke zplácení řeckých, italských a španělských dluhů! Chorvaté, mohu-li vám poradit, užijte si svou nezávislost. Mimochodem, už to, že takzvaná výjimka prezidenta Klause musí být spojována se vstupem Chorvatska do EU svědčí o byrokratickém a zcela zatuchlém režimu evropských federalistů a také o nevydařeném procesu evropské integrace do struktur EU.

autor Ing. Václav Prokůpek, Ph.D., eportal.cz @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< domů
 
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se