20.01.2012 23:38:59
Kauza WikiLeaks: Diplomaté se stále obávají
Kdo je Julian Assange, jehož WikiLeaks se bojí vlády celého světa?
Pro někoho bezskrupulózní zločinec, který riskuje životy, pro jiné hrdina, jenž odhaluje mnohdy nepříjemnou pravdu. Julian Assange - zakladatel WikiLeaks. Syn potulných herců, který umí roztřást vlády i nadnárodní korporace a na nějž Interpol vydal zatykač za znásilnění. Kdo to vlastně je?
"Skoro nespí, sotva kdy něco zhltne a pořád je na cestách," popsal zakladatele serveru WikiLeaks Juliana Assangeho reportér magazínu The New Yorker Raffi Khatchadourian, jenž s ním na jaře strávil několik týdnů.
A coby neúnavného dříče, který umí prolomit zabezpečovací kódy snad každého počítače, popisuje 39letého Assangeho i většina jeho bývalých kolegů. Pohled na takřka průsvitného muže jejich tvrzení podporuje a on sám v jednom z rozhovorů řekl, že "vlastně bydlí na letišti".
Potulování po světě má asi v genech, narodil se australským hercům z kočovné divadelní společnosti. To bylo v roce 1971. Do rodného listu mu zapsali jako místo narození Townsville, dlouho tam ale nežil. Rodina se stěhovala z místa na místo, do čtrnácti let změnil bydliště celkem 37krát.
Někdy v té době se jeho rodiče rozvedli a soudili se, kdo ho dostane do opatrovnictví. Matka tehdy syna unesla a pět let se s ním skrývala na tajných místech. Ovšem Assangemu nechybí ani zážitky z policejní cely. Odmala ho bavily počítače a dle některých zdrojů se k první hackerské partě přidal v jedenácti letech. O devět let později ho poprvé zatkli. Prý se naboural do účtu jedné banky, které "pustil žilou". Soud mu tehdy nic neprokázal, a tak vyvázl jen s pokutou.
Tehdy už byl dva roky otcem, oženil se v osmnácti letech. Manželství muži, jehož bývalí podřízení popisovali jako hodně inteligentního, ale i dosti prudkého, nevydrželo. Stejně jako kdysi jeho rodiče i on absolvoval boj o opatrovnictví svého potomka. (Později s matkou Christine vytvořil na internetu jakousi "centrální databanku" pro rodiče, kteří u soudu bojují o své děti, kde zveřejňoval dokumenty ze soudů, posudky a další citlivé materiály.)
O hackerství napsal knihu, pak přišlo WikiLeaks. V následujících letech Assange studoval na univerzitě, věnoval se postupně asi šesti oborům, z nichž ani jeden nedokončil. Už tehdy ale spolupracoval na článcích a knihách o hackerství.
Právě v té době v něm uzrála myšlenka založit WikiLeaks - platformu, která by se dokázala dostat k citlivým informacím, které by pak zveřejňoval s cílem upozornit na možné nepravosti a nešvary vlád a státních institucí. Portál založil před čtyřmi lety.
Assangeho motivuje hlavně přesvědčení, že všechny informace by měly být veřejné. Jeho osobní politické názory jsou ovlivněny silnou antipatií vůči Americe a korupční kultuře velkých korporací. Za odhalení řady dokumentů dostal v uplynulých letech několik cen včetně ceny Amnesty International a začátkem listopadu vedl v žebříčku "Osobnosti roku 2010" magazínu Time.

Únik informací
Server WikiLeaks začal zveřejňovat tajné depeše americké diplomacie. Zprávy, které si vyměňovaly v průběhu čtyřiceti let americké ambasády s ministerstvem zahraničí ve Washingtonu, vyvolaly zájem celého světa.
Prozradily například, jak američtí diplomaté říkali Angele Merkelové (teflonka), Vladimiru Putinovi (alfa-samec) či to, že chování Mahmúda Ahmadínežáda lze přirovnat k Adolfu Hitlerovi.
Z amerického velvyslanectví v Praze uniklo 1 271 hlášení, jsou označena jako "důvěrná".
WikiLeaks zatím zveřejnil jen jednu pražskou depeši - z loňského října. Týká se spolupráce mezi USA a ČR po zrušení plánů na výstavbu prvků protiraketového štítu v Česku a Polsku.
Celkem by se mělo objevit asi čtvrt milionu dokumentů.
Spojené státy požádaly zakladatele serveru WikiLeaks Juliana Assange, aby nezveřejňoval další tajné dokumenty z americké diplomacie. Argumentují tím, že je to protiprávní a riskantní.
"Jak jsme viděli, v posledním týdnu USA dělaly vše pro to, aby bagatelizovaly účinek informací," řekl Assange na jordánské konferenci. Podle něj se americká vláda bojí zodpovědnosti.
Necelých pět hodin před plánovaným uveřejněním dokumentů je však server nedostupný. Jeho správci prostřednictvím svého účtu na sociální síti Twitter uvedli, že za to může soustředěný útok. Jeho neznámí aktéři zaplavili server WikiLeaks více požadavky, než dokáže zvládnout, a tak stránku vyřadili z provozu.
Správci tvrdí, že je ale ani takový útok neodradí a nezastaví jejich úmysl tajné dokumenty zveřejnit. Některé informace z dokumentů se už objevily na internetu.
Může to být 11. září světové diplomacie?
Podle několika útržků, které pronikly na sociální síť Twitter, je v očích amerických diplomatů šéf bavorské vládní strany CSU Horst Seehofer nepředvídatelný, ministr zahraničí Guido Westerwelle agresivní a kancléřka Angela Merkelová je sice mimořádně kreativní, ale zato se bojí riskovat.
Podle výňatků publikovaných na internetu se příkrý soud amerických diplomatů neomezuje jen na německou politickou scénu. Ruský premiér Vladimir Putin je v materiálech označen za "alfa samce" a francouzský prezident Nicolas Sarkozy je popsán jako "císař, který je nahý".
Italský ministr zahraničí Franco Frattini v Římě označil připravované zveřejnění tajné velvyslanecké korespondence za "11. září světové diplomacie".
Britský deník Guardian, který na odhalování údajů s WikiLeaks spolupracoval, prozradil, že dokumenty, které se server chystá zveřejnit, mohou obsahovat i nelichotivé poznámky na adresu britského premiéra Davida Camerona.
Před pikantností informací, které chce portál zveřejnit, varoval i novinář Guardianu Simon Hoggart. "Události v dokumentech se týkají období mezi červnem 2009 a lednem 2010. A obsahují peprné komentáře právě na adresu světových lídrů," řekl BBC.
Julian Assange na videokonferenci zorganizované z neznámého místa pro jordánské žurnalisty prohlásil, že "materiály, které se chystáme publikovat, zahrnují v zásadě všechny závažné problémy týkající se každé země světa. Během posledního měsíce jsem věnoval hodně energie přípravě na zveřejnění diplomatické historie Spojených států," zdůraznil zakladatel WikiLeaks.
"Server ohrožuje životy novinářů, aktivistů v oblasti lidských práv i blogerů. Zveřejněné informace mohou ohrozit vojenské operace Spojených států," napsal právník amerického ministerstva zahraničí Harold Koh v otevřeném dopisu Assangeovi.
Harold Koh požaduje, aby server WikiLeaks vrátil oficiální dokumenty americké vládě. "Nebudeme o navrácení dokumentů vyjednávat. Už jen vlastnictvím těchto dokumentů porušuje WikiLeaks zákon," uvedl Koh.
Americké ministerstvo zahraničí v minulých dnech informovalo některé zahraniční vlády, že část dokumentů lze považovat za kompromitující, urážlivé nebo znevažující. Některým státníkům osobně telefonovala ministryně zahraničí Hillary Clintonová.
Assange prohlásil, že vedení Spojených států se jenom bojí, že za následky zveřejnění ponesou odpovědnost.

3. Síla internetu
Internet může přispět k tlaku na vlády a přimět je k větší průhlednosti, ale nemusí být nezbytně technologií, která podporuje svobodu projevu.
"I když internet nám umožňuje v bezprecedentní míře zjišťovat, co vlády dělají..., je také největší mašinerií pro špehování, jakou svět poznal," řekl Assange.
"Není to technologie, která podporuje svobodu projevu, lidská práva a občanský život. Je to spíš technologie, která může být využita k zavedení totalitního režimu špehování, jaký jsme nikdy neviděli," řekl.
Podle devětatřicetiletého Australana hrály úniky z amerických diplomatických depeší na WikiLeaks velkou roli při revoltách v arabských zemích. Naopak sociální sítě Facebook a Twitter prý tak důležité nebyly.
"Ano, hrály svou úlohu, i když ne zdaleka tak velkou jako televize Al-Džazíra," prohlásil Assange. "Příručka egyptských revolucionářů vyzývala, aby se stoupenci revoluce vyhýbali Facebooku a Twitteru. Před třemi nebo čtyřmi lety totiž byla v Káhiře facebooková revolta. Byla malá a egyptská policie po ní našla a zatkla hlavní účastníky právě za pomoci Facebooku."
Bývalý hacker vystoupil ve studentském debatním klubu Cambridge Union Society (CUS), kam neměla přístup média, ale britské deníky dnes přesto o diskusi informují. V klubu v minulosti hovořili Winston Churchill, dalajlama a Ronald Reagan.
Assange podpořil amerického vojáka Bradleyho Manninga, který je podezřelý, že je zdrojem úniku diplomatických depeší. Je "v hrozné situaci", řekl v souvislosti s kontroverzními podmínkami Manningovy vazby. Assange ale zdůraznil, že neví, zda WikiLeaks mají americké depeše od Manninga. "Naše technologie je nastavena tak, abychom to nevěděli," dodal.

4. Odveta
Julian Assange je v rukou britské policie! Jak se očekávalo, zakladatel WikiLeaks byl zadržen polici na jihu Británie a zřejmě stane před tamním soudem. Britské úřady jednaly na pokyn Švédů, kteří vydali na Assangeho mezinárodní zatykač kvůli obvinění ze sexuálních deliktů.
Z kauzy se už stalo politikum. O vydání Assangeho žádá i australská justice. Jeho právní zástupci proti tomu bojují.
Advokát devětatřicetiletého Assange, Mark Stephens, sdělil, že v Británii dojednává "dobrovolné setkání (Assange) s policií, abychom zajistili výměnu těch otázek a odpovědí, jež jsou třeba".
Assange je muž s dobrými nervy. Ještě do poslední chvíle seděl u počítače a posílal e-maily těm, kdo ho podporují. On-line, dokud nepřijde policejní komisař, mohlo by být jeho motto...
Assange podle listu The Guardian doufá, že nebude vydán do Švédska ani do Austrálie a že bude moci být v Británii vyšetřován na svobodě na kauci, zaručit se za něj má nejméně šest osob.
Obviněný se prý obává, že Švédsko by mu pod vlivem Spojených států neumožnilo spravedlivý soud.
Policie v Británii mohla Assangeho zadržet už dříve, ale kvůli formálním chybám ve švédském zatykači to odložila. Během pondělí Británie dostala přepracovanou verzi zatykače a mohla připravovanou akci rozjet. Švédská prokurátorka Marianne Ny chce Assangeho vyslechnout kvůli podezření ze znásilnění.
Assangeho právník hovoří o "frašce", jakou prý během své kariéry ještě nezažil. Hovoří o politickém triku.
Samotný WikiLeaks v posledních dnech čelí nejrůznějším překážkám a útokům. Internetové knihkupectví Amazon.com mu například přestalo poskytovat prostor na svých serverech a internetové stránky také přišly o svou původní adresu wikileaks.org. Velmi komplikované to mají ti, kdo chtějí Assangeho finančně podpořit.
Platby pro WikiLeaks nejčerstvěji znemožnil Mastercard. Předtím tak mimo jiné učinil PayPal. Jejich postup je z mnoha stran ostře kritizován nejčastěji jako sklánění se před tlakem mocných.

4. Aktuálně
Assange čeká v Británii na odvolání proti rozhodnutí, aby byl vydán do Švédska, kde je obviněn ze znásilnění.
Spoluzakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange se odvolal proti nedávnému rozhodnutí britského soudu, že může být vydán do Švédska, kde má být vyšetřován kvůli údajným sexuálním trestným činům.
Assange v případu vidí souvislost se zveřejňováním tajných amerických depeší na WikiLeaks. Soudce Howard Riddle uvedl, že znásilnění a sexuální obtěžování jsou trestné činy, které k vydání opravňují. Dodal, že nespatřuje důvod, proč nevyhovět evropskému zatykači vydanému na Assange ze švédského podnětu.
Assange zatím nebyl z uvedených trestných činů obviněn. V případě vydání by ho nejprve čekalo vyšetřování, na jehož základě by se rozhodlo o případném trestním stíhání. Předtím lze ale čekat vleklou právní bitvu.
Na rozhodnutí o odvolání má vyšší soudní instance 40 dní, ale tato lhůta může být prý "v zájmu spravedlnosti" prodloužena. Pokud Assange ani tam neuspěje, může se odvolat ještě k britskému nejvyššímu soudu. Teprve jeho výrok by byl definitivní.
Assangeova hlavní obava je, že by mohl být později vydán Švédskem do Spojených států, kde nyní úřady zkoumají, zda má být pohnán k odpovědnosti kvůli zveřejňování tajných materiálů. Za to by mohl čekat velmi tvrdý trest. Ani v USA však zatím žádné obvinění nebylo vzneseno.
Server WikiLeaks loni v létě zveřejnil řadu tajných amerických materiálů o válkách v Iráku a v Afghánistánu. Krátce poté dvě mladé Švédky Assange obvinily ze znásilnění a sexuálního obtěžování. Server pak začal zveřejňovat tajné americké diplomatické depeše, čímž přivedl americkou diplomacii do choulostivé situace. Zveřejňování stále pokračuje.
Wikileaks daly prokurátorům po celém světě důkazy o konkrétních válečných zločinech.
Jak důležité by mohly ve skutečnosti být dokumenty, ke kterým má přístup téměř milion státních zaměstnanců? Zveřejnění je spíše trapné, trapnější hysterická reakce na ně. Zde sledujeme komedii, poněkud hořkou, protože bezvýslednou. Komedii o dvou rozměrech - frašku moci, která si uvědomila, že zdaleka není tak nedotknutelná ve světě, kde se vrby a možná i holubi rozmnožují takovým tempem. Moci, která zesměšňuje sama sebe brilantním kontextem boje proti před necelým rokem vlastními ústy vytyčeným zásadám. A burleskní políček, který veřejnost s grácií negramotné preciósky uštědřila sama sobě: svým zájmem pouze o formu tam, kde o ni přece jít nemůže. Sledujeme reality show. Drama ze soudní síně. Čekáme přitom, jaké "nečekané" zvěsti přinesou uniklé depeše. Jako bychom si přitom ale neuvědomovali, že je to všechno skutečnost.
Někdo v té změti utrousil klíčovou poznámku - podstatnější pro nás přece musí být reflexe nereakce, nulové reakce na minulé úniky. Podstatná je otázka proč nás "nevzrušuje", nevyvádí z míry utrpení, které jsme způsobili, třebaže na druhé straně světa. Při vědomí rozporu obrovské publicity, které se Wikileaks dostává, a na druhé straně vlastně nicotných výsledků jejich činnosti, je domnívám se, podstatné pochybovat.
Co se vlastně změní, jestliže Wikileaks zdiskreditují vládu některé velmoci? Co změnila Watergate?
Ve skutečnosti se zdá, že mediální hra, která se okolo Wikileaks rozhořela, je jen novým rozměrem arogance mocných. Bezmocný šlápl na kuří oko. A my ani nemůžeme s klidným svědomím žádat stažení jeho obvinění, protože nikdo z nás neví, nakolik jsou a nebo nejsou založena na pravdě. Stejně tak je snadné odvést pozornost od závažných obvinění konstrukcí události – teroristického útoku na britská letadla, například. Shoda okolností je podezřelá, historická podobenství příznačná. A opět nevíme, komu máme věřit.
Co si vlastně počít? Jak se zorientovat, pokud nedokážeme rozeznat, čemu věřit; natož pak v jaký interpretační rámec se uchýlit, pokud si žádný nenárokuje univerzální platnost, pokud nejsme ochotní tuto platnost mu přiznat? A pokud ten, který nám nabízí narativ o demokracii, vypadá (nejen) ve světle současnosti tak naivní...
Mimo jiné jde rovněž asi o nejlepší argument podporující i odporující leaks. Máme přece právo, zaručené ústavou a především hodnotovou orientací, na níž jsou ústavy západních demokracií založené, vědět pravdu. Ale také dobře víme, jak je „pravda“, tedy představa pravdy, zneužitelná. Assange prý před časem prohlásil, že má dokumenty, které by změnily výsledky brazilských voleb. Přinejmenším bylo tehdy cítit velikášství, mesianismus. Ostatně, již vesele spekulujeme, kdo za leaks - úniky - stojí.
Nicméně nejde o Assangeho ani o Wikileaks. Jde o to, že si momentálně zřejmě nedovedeme představit, jaká extravagantní skandální odhalení by vůbec mohla probudit společnost z letargie. Pražský magistrát přežil defenestraci, Whitehall trochu křiku v ulicích. Někdo vyhlíží revoluci, zatím se ale zdá, že systém může ohrozit jedině nedostatek žrádla, hyperbolizovaně.
Mocní použijí obvyklou strategii unavení. (Případně okořeněnou o postupné zahlcení informačního prostoru.) Naše pozornost dlouho nevydrží. Otázky osobního zájmu, osobní motivace, starosti, povinnosti, únava z táhnoucí se kauzy získají přednost a kauza otupělému vědomí už jen připomene špatné svědomí, stane se nepříjemnou.
Dokud nebudeme vnímat teoretické otázky morálky, toho, co je správné a co ne, jako důležitější než naše osobní potřeby, systém se změnit nemůže; protože ho jako síť vzájemných vztahů splétají lidé. Ale něco takového je přinejmenším eutopické (spíše, než utopické) - ačkoliv člověk může nadřadit věc principu nad svou osobní potřebu, zdá se, že lidé nemohou. To, co nazýváme revolucemi, můžeme snad popsat jako poupravení strukturálního uspořádání systému podle momentálního rozložení sil. Podstata systému zůstává stejná. Revoluční nadšení střídá konformita.
A pokud se na obzoru rýsuje IT válka mezi vládou a nezávislým sektorem, kdo má v ruce trumfy, opravdu jsou to "informační" anarchisté? Internet se evidentně stává nesvobodným prostorem, postupně, protože je kontrolovatelný, díky tomu, že se neobejde bez uzlových bodů. Bylo by jednoduše příliš nákladné udržovat dostatečně velkou síť nezávislou; aby byla nezávislá, musela by být nezávislá i na telekomunikačních firmách. Jediným ochráncem internetové svobody je zřejmě jen rozsah sítě a technické překážky její kontroly. Nepřipomíná přesto obzor spíše než cokoliv jiného poněkud cyberpunkové téma undergroundového odporu hrstky bláznů?
Nebo je kauza Juliana Assange jiná? Eufemismem: probuzení visí na vlásku?

5. Závěr
Něco podobného nás asi dříve či později stejně nemine, ale kauza WikiLeaks může vývoj podstatně uspíšit. Internet samozřejmě zůstane a na první pohled bude i svobodný, protože přílišné restrikce by snižovaly zisky z poskytování připojení a obsahu, jen to bude svoboda řízená a podchycená, které škodit zájmům mocných.

9. Seznam zdrojů
Google, iDnes

Únik informací
Server WikiLeaks začal zveřejňovat tajné depeše americké diplomacie. Zprávy, které si vyměňovaly v průběhu čtyřiceti let americké ambasády s ministerstvem zahraničí ve Washingtonu, vyvolaly zájem celého světa.
Prozradily například, jak američtí diplomaté říkali Angele Merkelové (teflonka), Vladimiru Putinovi (alfa-samec) či to, že chování Mahmúda Ahmadínežáda lze přirovnat k Adolfu Hitlerovi.
Z amerického velvyslanectví v Praze uniklo 1 271 hlášení, jsou označena jako "důvěrná".

WikiLeaks zatím zveřejnil jen jednu pražskou depeši - z loňského října. Týká se spolupráce mezi USA a ČR po zrušení plánů na výstavbu prvků protiraketového štítu v Česku a Polsku.
Celkem by se mělo objevit asi čtvrt milionu dokumentů.
Spojené státy požádaly zakladatele serveru WikiLeaks Juliana Assange, aby nezveřejňoval další tajné dokumenty z americké diplomacie. Argumentují tím, že je to protiprávní a riskantní.
"Jak jsme viděli, v posledním týdnu USA dělaly vše pro to, aby bagatelizovaly účinek informací," řekl Assange na jordánské konferenci. Podle něj se americká vláda bojí zodpovědnosti.
Necelých pět hodin před plánovaným uveřejněním dokumentů je však server nedostupný. Jeho správci prostřednictvím svého účtu na sociální síti Twitter uvedli, že za to může soustředěný útok. Jeho neznámí aktéři zaplavili server WikiLeaks více požadavky, než dokáže zvládnout, a tak stránku vyřadili z provozu.
Správci tvrdí, že je ale ani takový útok neodradí a nezastaví jejich úmysl tajné dokumenty zveřejnit. Některé informace z dokumentů se už objevily na internetu.
Může to být 11. září světové diplomacie?
Podle několika útržků, které pronikly na sociální síť Twitter, je v očích amerických diplomatů šéf bavorské vládní strany CSU Horst Seehofer nepředvídatelný, ministr zahraničí Guido Westerwelle agresivní a kancléřka Angela Merkelová je sice mimořádně kreativní, ale zato se bojí riskovat.
Podle výňatků publikovaných na internetu se příkrý soud amerických diplomatů neomezuje jen na německou politickou scénu. Ruský premiér Vladimir Putin je v materiálech označen za "alfa samce" a francouzský prezident Nicolas Sarkozy je popsán jako "císař, který je nahý".
Italský ministr zahraničí Franco Frattini v Římě označil připravované zveřejnění tajné velvyslanecké korespondence za "11. září světové diplomacie".
Britský deník Guardian, který na odhalování údajů s WikiLeaks spolupracoval, prozradil, že dokumenty, které se server chystá zveřejnit, mohou obsahovat i nelichotivé poznámky na adresu britského premiéra Davida Camerona.
Před pikantností informací, které chce portál zveřejnit, varoval i novinář Guardianu Simon Hoggart. "Události v dokumentech se týkají období mezi červnem 2009 a lednem 2010. A obsahují peprné komentáře právě na adresu světových lídrů," řekl BBC.
Julian Assange na videokonferenci zorganizované z neznámého místa pro jordánské žurnalisty prohlásil, že "materiály, které se chystáme publikovat, zahrnují v zásadě všechny závažné problémy týkající se každé země světa. Během posledního měsíce jsem věnoval hodně energie přípravě na zveřejnění diplomatické historie Spojených států," zdůraznil zakladatel WikiLeaks.
"Server ohrožuje životy novinářů, aktivistů v oblasti lidských práv i blogerů. Zveřejněné informace mohou ohrozit vojenské operace Spojených států," napsal právník amerického ministerstva zahraničí Harold Koh v otevřeném dopisu Assangeovi.
Harold Koh požaduje, aby server WikiLeaks vrátil oficiální dokumenty americké vládě. "Nebudeme o navrácení dokumentů vyjednávat. Už jen vlastnictvím těchto dokumentů porušuje WikiLeaks zákon," uvedl Koh.
Americké ministerstvo zahraničí v minulých dnech informovalo některé zahraniční vlády, že část dokumentů lze považovat za kompromitující, urážlivé nebo znevažující. Některým státníkům osobně telefonovala ministryně zahraničí Hillary Clintonová.
Assange prohlásil, že vedení Spojených států se jenom bojí, že za následky zveřejnění ponesou odpovědnost.

Síla internetu
Internet může přispět k tlaku na vlády a přimět je k větší průhlednosti, ale nemusí být nezbytně technologií, která podporuje svobodu projevu.
"I když internet nám umožňuje v bezprecedentní míře zjišťovat, co vlády dělají..., je také největší mašinerií pro špehování, jakou svět poznal," řekl Assange.

"Není to technologie, která podporuje svobodu projevu, lidská práva a občanský život. Je to spíš technologie, která může být využita k zavedení totalitního režimu špehování, jaký jsme nikdy neviděli," řekl.
Podle devětatřicetiletého Australana hrály úniky z amerických diplomatických depeší na WikiLeaks velkou roli při revoltách v arabských zemích. Naopak sociální sítě Facebook a Twitter prý tak důležité nebyly.
"Ano, hrály svou úlohu, i když ne zdaleka tak velkou jako televize Al-Džazíra," prohlásil Assange. "Příručka egyptských revolucionářů vyzývala, aby se stoupenci revoluce vyhýbali Facebooku a Twitteru. Před třemi nebo čtyřmi lety totiž byla v Káhiře facebooková revolta. Byla malá a egyptská policie po ní našla a zatkla hlavní účastníky právě za pomoci Facebooku."
Bývalý hacker vystoupil ve studentském debatním klubu Cambridge Union Society (CUS), kam neměla přístup média, ale britské deníky dnes přesto o diskusi informují. V klubu v minulosti hovořili Winston Churchill, dalajlama a Ronald Reagan.
Assange podpořil amerického vojáka Bradleyho Manninga, který je podezřelý, že je zdrojem úniku diplomatických depeší. Je "v hrozné situaci", řekl v souvislosti s kontroverzními podmínkami Manningovy vazby. Assange ale zdůraznil, že neví, zda WikiLeaks mají americké depeše od Manninga. "Naše technologie je nastavena tak, abychom to nevěděli," dodal.


Julian Assange je v rukou britské policie! Jak se očekávalo, zakladatel WikiLeaks byl zadržen polici na jihu Británie a zřejmě stane před tamním soudem. Britské úřady jednaly na pokyn Švédů, kteří vydali na Assangeho mezinárodní zatykač kvůli obvinění ze sexuálních deliktů.

Z kauzy se už stalo politikum. O vydání Assangeho žádá i australská justice. Jeho právní zástupci proti tomu bojují.
Advokát devětatřicetiletého Assange, Mark Stephens, sdělil, že v Británii dojednává "dobrovolné setkání (Assange) s policií, abychom zajistili výměnu těch otázek a odpovědí, jež jsou třeba".
Assange je muž s dobrými nervy. Ještě do poslední chvíle seděl u počítače a posílal e-maily těm, kdo ho podporují. On-line, dokud nepřijde policejní komisař, mohlo by být jeho motto...
Assange podle listu The Guardian doufá, že nebude vydán do Švédska ani do Austrálie a že bude moci být v Británii vyšetřován na svobodě na kauci, zaručit se za něj má nejméně šest osob.
Obviněný se prý obává, že Švédsko by mu pod vlivem Spojených států neumožnilo spravedlivý soud.
Policie v Británii mohla Assangeho zadržet už dříve, ale kvůli formálním chybám ve švédském zatykači to odložila. Během pondělí Británie dostala přepracovanou verzi zatykače a mohla připravovanou akci rozjet. Švédská prokurátorka Marianne Ny chce Assangeho vyslechnout kvůli podezření ze znásilnění.
Assangeho právník hovoří o "frašce", jakou prý během své kariéry ještě nezažil. Hovoří o politickém triku.
Samotný WikiLeaks v posledních dnech čelí nejrůznějším překážkám a útokům. Internetové knihkupectví Amazon.com mu například přestalo poskytovat prostor na svých serverech a internetové stránky také přišly o svou původní adresu wikileaks.org. Velmi komplikované to mají ti, kdo chtějí Assangeho finančně podpořit.
Platby pro WikiLeaks nejčerstvěji znemožnil Mastercard. Předtím tak mimo jiné učinil PayPal. Jejich postup je z mnoha stran ostře kritizován nejčastěji jako sklánění se před tlakem mocných.


Assange čeká v Británii na odvolání proti rozhodnutí, aby byl vydán do Švédska, kde je obviněn ze znásilnění.
Spoluzakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange se odvolal proti nedávnému rozhodnutí britského soudu, že může být vydán do Švédska, kde má být vyšetřován kvůli údajným sexuálním trestným činům.
Assange v případu vidí souvislost se zveřejňováním tajných amerických depeší na WikiLeaks. Soudce Howard Riddle uvedl, že znásilnění a sexuální obtěžování jsou trestné činy, které k vydání opravňují. Dodal, že nespatřuje důvod, proč nevyhovět evropskému zatykači vydanému na Assange ze švédského podnětu.
Assange zatím nebyl z uvedených trestných činů obviněn. V případě vydání by ho nejprve čekalo vyšetřování, na jehož základě by se rozhodlo o případném trestním stíhání. Předtím lze ale čekat vleklou právní bitvu.
Na rozhodnutí o odvolání má vyšší soudní instance 40 dní, ale tato lhůta může být prý "v zájmu spravedlnosti" prodloužena. Pokud Assange ani tam neuspěje, může se odvolat ještě k britskému nejvyššímu soudu. Teprve jeho výrok by byl definitivní.
Assangeova hlavní obava je, že by mohl být později vydán Švédskem do Spojených států, kde nyní úřady zkoumají, zda má být pohnán k odpovědnosti kvůli zveřejňování tajných materiálů. Za to by mohl čekat velmi tvrdý trest. Ani v USA však zatím žádné obvinění nebylo vzneseno.

Server WikiLeaks loni v létě zveřejnil řadu tajných amerických materiálů o válkách v Iráku a v Afghánistánu. Krátce poté dvě mladé Švédky Assange obvinily ze znásilnění a sexuálního obtěžování. Server pak začal zveřejňovat tajné americké diplomatické depeše, čímž přivedl americkou diplomacii do choulostivé situace. Zveřejňování stále pokračuje.

Wikileaks daly prokurátorům po celém světě důkazy o konkrétních válečných zločinech.
Jak důležité by mohly ve skutečnosti být dokumenty, ke kterým má přístup téměř milion státních zaměstnanců? Zveřejnění je spíše trapné, trapnější hysterická reakce na ně. Zde sledujeme komedii, poněkud hořkou, protože bezvýslednou. Komedii o dvou rozměrech - frašku moci, která si uvědomila, že zdaleka není tak nedotknutelná ve světě, kde se vrby a možná i holubi rozmnožují takovým tempem. Moci, která zesměšňuje sama sebe brilantním kontextem boje proti před necelým rokem vlastními ústy vytyčeným zásadám. A burleskní políček, který veřejnost s grácií negramotné preciósky uštědřila sama sobě: svým zájmem pouze o formu tam, kde o ni přece jít nemůže. Sledujeme reality show. Drama ze soudní síně. Čekáme přitom, jaké "nečekané" zvěsti přinesou uniklé depeše. Jako bychom si přitom ale neuvědomovali, že je to všechno skutečnost.
Někdo v té změti utrousil klíčovou poznámku - podstatnější pro nás přece musí být reflexe nereakce, nulové reakce na minulé úniky. Podstatná je otázka proč nás "nevzrušuje", nevyvádí z míry utrpení, které jsme způsobili, třebaže na druhé straně světa. Při vědomí rozporu obrovské publicity, které se Wikileaks dostává, a na druhé straně vlastně nicotných výsledků jejich činnosti, je domnívám se, podstatné pochybovat.
Co se vlastně změní, jestliže Wikileaks zdiskreditují vládu některé velmoci? Co změnila Watergate?
Ve skutečnosti se zdá, že mediální hra, která se okolo Wikileaks rozhořela, je jen novým rozměrem arogance mocných. Bezmocný šlápl na kuří oko. A my ani nemůžeme s klidným svědomím žádat stažení jeho obvinění, protože nikdo z nás neví, nakolik jsou a nebo nejsou založena na pravdě. Stejně tak je snadné odvést pozornost od závažných obvinění konstrukcí události – teroristického útoku na britská letadla, například. Shoda okolností je podezřelá, historická podobenství příznačná. A opět nevíme, komu máme věřit.
Co si vlastně počít? Jak se zorientovat, pokud nedokážeme rozeznat, čemu věřit; natož pak v jaký interpretační rámec se uchýlit, pokud si žádný nenárokuje univerzální platnost, pokud nejsme ochotní tuto platnost mu přiznat? A pokud ten, který nám nabízí narativ o demokracii, vypadá (nejen) ve světle současnosti tak naivní...
Mimo jiné jde rovněž asi o nejlepší argument podporující i odporující leaks. Máme přece právo, zaručené ústavou a především hodnotovou orientací, na níž jsou ústavy západních demokracií založené, vědět pravdu. Ale také dobře víme, jak je „pravda“, tedy představa pravdy, zneužitelná. Assange prý před časem prohlásil, že má dokumenty, které by změnily výsledky brazilských voleb. Přinejmenším bylo tehdy cítit velikášství, mesianismus. Ostatně, již vesele spekulujeme, kdo za leaks - úniky - stojí.
Nicméně nejde o Assangeho ani o Wikileaks. Jde o to, že si momentálně zřejmě nedovedeme představit, jaká extravagantní skandální odhalení by vůbec mohla probudit společnost z letargie. Pražský magistrát přežil defenestraci, Whitehall trochu křiku v ulicích. Někdo vyhlíží revoluci, zatím se ale zdá, že systém může ohrozit jedině nedostatek žrádla, hyperbolizovaně.
Mocní použijí obvyklou strategii unavení. (Případně okořeněnou o postupné zahlcení informačního prostoru.) Naše pozornost dlouho nevydrží. Otázky osobního zájmu, osobní motivace, starosti, povinnosti, únava z táhnoucí se kauzy získají přednost a kauza otupělému vědomí už jen připomene špatné svědomí, stane se nepříjemnou.
Dokud nebudeme vnímat teoretické otázky morálky, toho, co je správné a co ne, jako důležitější než naše osobní potřeby, systém se změnit nemůže; protože ho jako síť vzájemných vztahů splétají lidé. Ale něco takového je přinejmenším eutopické (spíše, než utopické) - ačkoliv člověk může nadřadit věc principu nad svou osobní potřebu, zdá se, že lidé nemohou. To, co nazýváme revolucemi, můžeme snad popsat jako poupravení strukturálního uspořádání systému podle momentálního rozložení sil. Podstata systému zůstává stejná. Revoluční nadšení střídá konformita.
A pokud se na obzoru rýsuje IT válka mezi vládou a nezávislým sektorem, kdo má v ruce trumfy, opravdu jsou to "informační" anarchisté? Internet se evidentně stává nesvobodným prostorem, postupně, protože je kontrolovatelný, díky tomu, že se neobejde bez uzlových bodů. Bylo by jednoduše příliš nákladné udržovat dostatečně velkou síť nezávislou; aby byla nezávislá, musela by být nezávislá i na telekomunikačních firmách. Jediným ochráncem internetové svobody je zřejmě jen rozsah sítě a technické překážky její kontroly. Nepřipomíná přesto obzor spíše než cokoliv jiného poněkud cyberpunkové téma undergroundového odporu hrstky bláznů?
Nebo je kauza Juliana Assange jiná? Eufemismem: probuzení visí na vlásku?

Závěr
Něco podobného nás asi dříve či později stejně nemine, ale kauza WikiLeaks může vývoj podstatně uspíšit. Internet samozřejmě zůstane a na první pohled bude i svobodný, protože přílišné restrikce by snižovaly zisky z poskytování připojení a obsahu, jen to bude svoboda řízená a podchycená, které škodit zájmům mocných.

Seznam zdrojů
Google, iDnes
autor Václav Prokůpek @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< domů
 
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se