28.07.2014 23:11:00
Most vypadl v Klatovech
O víkendu se v prvním kole Poháru Fotbalové asociace ČR odehrálo hnned několik velkých překvapení. To první se málem zrodilo hned na hřišti kdysi slavné Sparty Krč, kde v "pohárovém exilu" hostil celek ČFL Slavoj Vyšehrad druholigové MAS Táborsko a deset minut před koncem byl stav 1:1. To už na trávníku nebylo zlobivé dítě českého fotbalu Jan Šimák, který o poločase střídal, když jeho Jihočeši vyhrávali 1:0. Poslední desetiminutovka ale přinesla nejen standartní situace domácího Vyšehradu, ale i brejky hostů, z nichž třikrát skórovali a vyhráli v Praze 4:1.

O jejich soupeři se rozhodlo v Bzové, kde domácí Hořovicko vedené Petrem Vrabcem okusilo hořkost porážky 0:1 s divizním Tachovem. V 2. kole Poháru FA ČR se tak střetne divizní Tachov s účastníkem FNL Táborskem a bude opravdu o co hrát, jelikož vítěz se může těšit na Viktorii Plzeň.

Velké derby hned nabídne 2. kolo poháru, když Štěchovice - štika ČFL se střetnou s Jílovištěm, derby dvou mužstev z okresu Praha - západ, které jsou vzdáleny od sebe jen osm kilometrů bude asi stát za to!

Do duhého kola se naopak nepodívají Cábelíci z Králova Dvora, účastník ČFL a svěřenci trenéra Františka Baráta prohráli v Dobrovicích. Senzací je pak vyřazení Baníku Most od Klatov, které ještě loni hrýly Krajský přebor.

Zdroj: http://cfl.pise.cz/3-most-vypadl-v-klatovech.html
autor sportovni.infoblog.cz @  
23.07.2014 00:02:10
Hokejisté Slavie vyjeli na led, nechyběl ani navrátilec Vlasák
Praha (ČTK) - Pod vedením nových trenérů a se značně obměněným kádrem zahájili dnes přípravu na ledě hokejisté extraligové Slavie, mezi nimiž nechyběl navrátilec Tomáš Vlasák. Prvnímu bruslení předcházela devítitýdenní dřina na suchu, kterou Pražanům zpestřily speciální kolečkové brusle.
"Ta příprava je teď hodně zaměřená hlavně na techniku bruslení, následovat budou kondiční věci a pak se budeme muset věnovat i věcem, které souvisí se změnou kluziště (posunutí modrých čar). Bude potřeba to vstřebat, protože ta hra bude určitě trochu jiná," řekl ČTK asistent trenéra a bývalý vynikající útočník Josef Beránek.
Společně s koučem Ladislavem Lubinou přivítali na startu současné fáze přípravy okolo třiceti hráčů. Nově přibyli útočníci Jan Heřman z německého celku ERV Chemnitz a Petr Stloukal, jenž hrál naposledy ve Finsku, kteří se budou v nejbližších týdnech ucházet o smlouvy. Klub již naopak nadále nepočítá s bekem Petrem Šenkeříkem, který se rozhodl zkusit angažmá v jiném klubu tuzemské nejvyšší soutěže.
"Jsou tu někteří kluci, co to mají na zkoušku. A samozřejmě je tu pro ně šance udělat ten první tým. A celou dobu se bavíme o tom, že bychom rádi získali ještě jednoho kvalitního centra. Těch variant je hodně, čeká nás ohledně toho důležitá schůzka s majitelem," prozradil Beránek.
Situace ve Slavii po období nejistoty ohledně majitele klubu se stabilizovala. "Už ta příprava na suchu probíhala s určitým kádrem a kluci pracovali dobře, ta situace se uklidnila. Dnes jsou ještě testy a uvidíme, co nám řeknou, ale s tím, jak hráči pracovali, můžeme být spokojení," pochvaloval si Beránek.
Věří, že hráčům pomohla novinka se zařazením speciálních kolečkových bruslí. "Ten trénink na nich je samozřejmě trošku jiný, ale přece jen se to pohybem na nich podobá více klasickým bruslím než na inlinech. A kluci měli takhle rozdělený ten blok běhání, jehož by bylo hodně. A je důležité, když ta pestrost trošku rozbije tu dennodenní dřinu. Seveřané to používají pořád, tak věříme, že to pomůže i nám," přiblížil Beránek.
Postupně mu s Lubinou krystalizují i představy o tom, jak by měl tým vypadat na ledě. "Složení formací je jednou z věcí, o které se trenéři průběžně baví už od začátku. Pro nás dva je důležité, že na to máme stejný pohled - chceme hrát stejný hokej a k tomu je potřeba si vybírat vhodné hráče. Těch ale není zase tolik, takže si myslím, že je to daleko více o té práci s hráči," prohlásil čtyřiačtyřicetiletý Beránek.
Spolupráci s Lubinou si zatím nemůže vynachválit. "Funguje nám to zatím výborně. Je tam i ten určitý správný respekt a věřím, že to bude fungovat," uvedl Beránek.
Podrobně rozdělené kompetence zatím ještě nemají. "Že by třeba jeden měl na starosti obránce, druhý útočníky, to jsme si zatím konkrétně nenastavili, nemáme dané ani to, kdo je tady hlavní šéf a kdo ten druhý. Tyhle věci postupně přijdou, důležité je, že zatím fungujeme dobře," pochvaloval si Beránek.

Program přípravných zápasů:
4. srpna: Slavia Praha - Plzeň,
5. srpna: Slavia Praha - Liberec,
8. srpna: Slavia Praha - Záhřeb,
12. srpna: Slavia Praha - Vladivostok,
14. srpna: Ženeva - Slavia Praha (v Le Sentier),
15. srpna: Fribourg-Gottéron - Slavia Praha (v Le Sentier),
24. srpna: Slavia Praha - Klagenfurt,
26. srpna: Plzeň - Slavia Praha,
28. srpna: Liberec - Slavia Praha,
4. září: Karlovy Vary - Slavia Praha.

autor sportovni.infoblog.cz @  
21.07.2014 19:24:04
Příprava hokejistů Vítkovic
Ostrava 21. července (ČTK) - Hokejisté Vítkovic odstartovali společnou přípravu na ledě s kádrem, který neprošel velkými změnami. Jedinou posilou Ostravanů je prozatím slovenský reprezentační obránce Peter Čerešňák, který přestoupil z Trenčína.
Největší otřesy zažily v létě defenzivní řady. Vítkovice přišly o čtyři zkušené beky Michala Barinku (Sparta), Karola Slobodu (Togliatti), Tomáše Kudělku (Lahti) a Milana Hrušku, jenž se z hostování vrátil do Brna, odkud putoval do Mladé Boleslavi. Odchody se pokusí kompenzovat účastník letošního šampionátu v Bělorusku Čerešňák, dále kouč Peter Oremus v přípravě zkouší i devatenáctiletého odchovance Lukáše Kloka, jenž poslední půlrok strávil v zámoří v týmu Youngstown Phantoms.
Vítkovickou ofenzívu posílí po sezoně v barvách Rimouski Oceánic i další navrátilec ze zámoří a juniorský reprezentant Patrik Zdráhal, z loňského kádru naopak vypadl jen Patrik Valčák, kterému skončila smlouva.
Ostravané nastoupí k prvnímu přípravnému utkání příští čtvrtek v Havířově, ve druhé polovině srpna rozehrají Ligu mistrů, v níž změří síly s Ingolstadtem, Zugem a Lappeenrantou.

Program přípravných zápasů:
31. července: AZ Havířov - Vítkovice (18:00),
5. srpna: GKS Jastrzebie - Vítkovice (18:00),
7. srpna: Vítkovice - Kometa Brno (17:00),
12. srpna: Třinec - Vítkovice (18:00, turnaj Steel Cup 2014 v Třinci),
14. srpna: Vítkovice - Čerepovec (15:00, turnaj Steel Cup 2014 v Třinci),
15. srpna: Vítkovice - Košice (17:00),
21. srpna: Vítkovice - Ingolstadt (17:00, Liga mistrů),
23. srpna: Vítkovice - Zug (17:00, Liga mistrů),
28. srpna: Slovan Bratislava - Vítkovice (18:00),
4. září: SaiPa Lappeenranta - Vítkovice (18:30, Liga mistrů),
6. září: Zug - Vítkovice (19:45, Liga mistrů).
autor sportovni.infoblog.cz @  
14.07.2014 15:36:50
Romantika: Přímo na kurtu ji požádal o ruku
Nečekanou dohru měl profesionální ženský tenisový turnaj WTA tour v nizozemském Hertogenboschi. Těsně potom, co se na turnaji dočkala svého prvního turnajového vítězství na okruhu WTA tour domácí hráčka s českými kořeny Michaela Krajiceková, poklekl k jejím nohám známý německý deblový specialista Martin Emmrich, a požádal ji přímo na kurtu o ruku. "Už jsme o svatbě několikrát mluvili, ale takhle jsem to rozhodně nečekala. Byl to neuvěřitelný okamžik," nechala se slyšet Krajiceková a dodala: "Právě tady jsme se před rokem poznali a nyní spolu hrajeme i smíšenou čtyřhru," Krajiceková je od loňského podzimu deblovou partnerkou Lucie Hradecké, potom, co se Hradecká sportovně rozešla se svojí dlouholetou partnerkou ve čtyřhře Hlaváčkovou. Krajiceková nakonec Emmrichovi, který je specialistou na čtyřhry, nakonec řekla ano, a tak se tenisoví příznivci dočkají další svatby, při které si pětadvacetiletá Krajiceková vezme o čtyři roky staršího německého deblistu.

zdroj: tydeniksport.pise.cz
autor sportovni.infoblog.cz @  
14.07.2014 00:34:04
Němci jsou počtvrté mistry světa
Rio de Janeiro 13. července (ČTK) - Fotbalisté Německa jsou počtvrté v historii a poprvé po 24 letech mistry světa. Ve finále šampionátu v Riu de Janeiro porazili Argentinu 1:0 po prodloužení, když rozhodující branku vstřelil ve 113. minutě střídající Mario Götze. Němci zopakovali výsledek ze svého posledního vítězného finále v roce 1990, kdy Argentinu zdolali rovněž 1:0.

Finálovou bilanci s tímto soupeřem upravili na 2:1 a stali se prvním týmem z Evropy, který získal zlato na americkém kontinentu. Naopak Argentina v pátém finále na třetí triumf nedosáhla a neukončila osmadvacetileté čekání na titul. Naposledy se radovala v roce 1986 po výhře nad Němci.
Německá sestava nabídla jedno překvapení. Při rozcvičce se zranil Khedira a šanci místo něj dostal Kramer, který předtím na šampionátu naskočil jen jako střídající hráč do dvou duelů. Finále ale pro něj po srážce s protihráčem brzy skončilo a v 31. minutě jej nahradil Schürrle.
Němci podle očekávání více drželi míč, Argentinci ale dobře bránili a při rychlých brejcích byli nebezpečnější. V 21. minutě jim málem pomohl k vedení Kroos, který hlavičkoval k vlastní brance, Higuaín byl ale tak překvapený, že sám před Neuerem mířil mimo. Po půlhodině pak po Lavezziho centru už slavil vedení, ale radost mu zkazil ofsajd.
Němci vstřelili na turnaji nejvíce gólů a v semifinále deklasovali Brazílii 7:1, proti organizované argentinské obraně se ale prosazovali těžko. Přesto mohli jít do kabin s náskokem, jenže Höwedes po rohu hlavičkoval do tyče. Páté z posledních sedmi finále tak skončilo v první půli 0:0.
Bezgólové skóre mohl v 47. minutě změnit Messi, autor poloviny z předešlých osmi argentinských gólů na turnaji, ale křížnou střelou minul zadní tyč. V první půli předtím hvězda Barcelony na hřišti opět zvracela. Jihoameričané zvýšili aktivitu, přesto na stadionu Maracaná pokračovala taktická bitva. Když už se Schürrle protlačil do šance, uskočil mu míč.
Třetí finále po sobě se tak nerozhodlo v normální hrací době. Argentina teprve jako třetí tým v historii musela potřetí na jednom MS do prodloužení, celkově brazilský turnaj vyrovnal s osmi prodlouženími z šestnácti duelů vyřazovací fáze rekord z roku 1990.
Hned v 91. minutě vypálil Schürrle a Romero musel zasahovat, na druhé straně prováhal šanci Palacio. Když už se zdálo, že Argentina stejně jako v semifinále s Nizozemskem dotáhne duel do penalt, přišlo ve 113. minutě rozhodnutí ze strany střídajících německých hráčů. Götze zpracoval Schürrleho centr a na dlouhou nohu zakončil přesně k zadní tyči. Argentina inkasovala první gól ve vyřazovací fázi turnaje, vůbec poprvé v historii MS dostala branku v prodloužení a odpovědět už nedokázala.
autor sportovni.infoblog.cz @  
29.09.2013 12:08:37
Volby na twitteru
Muž je jako koberec. Položte ho dobře hned napoprvé a můžete po něm šlapat celý život. @zenskymozek

Gross:"Myslím to upřímně!" Paroubek:"Kdo z vás to má?" Nečas:"Nebudu tolerovat korupci ve vládě ani ODS!" Schwarzenberg:"Jsem James Bond!" @Simindr

ANO, hovořme o agroDnes. @_anart_

Klimatologové: Za posledních 15 let se teploty nezvýšily, ale otepluje se a může za to člověk. To si dělají kozy? @alesd

Pancová je doma z vazby. Prý si na večer koupila šampaňské, ale kdo ví, co v té krabici ve skutečnosti má. @Zeman_Milos
autor www.vaclav-prokupek.eu @  
28.09.2013 22:14:08
Nápadník v rodině lékárníka
Přijde mladík do lékárny a říká lékárníkovi :

"Dejte mi, prosím jeden prezervativ, jdu dnes na návštěvu ke své dívce. Počkejte, radši mi dejte dva, ona má taky docela pěknou sestru...
Anebo ne! Dejte mi tři! Matka mé dívky také vypadá celkem dobře."

Tak se také stalo. Mladý muž přišel na návštěvu, pozvali ho k obědu, na kávu, ale on celou dobu jen seděl a červenal se...

Když ho dívka vyprovázela, ptala se: "Co je to dnes s tebou? Nechutnal ti oběd? Že jsi takový zasmušilý?"

"Ne, oběd byl výborný, ale kdo by si byl pomyslel, že je tvůj otec lékárník..."

autor www.vaclav-prokupek.eu @  
28.09.2013 20:41:52
Dědečkovo tajemství
Na smrtelné posteli leží devadesátiletý všemi milovaný muž. V posledních chvílích jeho života se kolem něj se shromáždila celá rodina, manželka, děti vnoučata, pravnoučata. Všichni soucitně čekají, až jejich drahý vydechne naposledy.

Dědeček se náhle probere:

"Povím vám své největší tajemství. Ve skutečnosti jsem se nikdy nechtěl oženit a založit rodinu. Měl jsem všechno. Rychlá auta, krásné ženy, mnoho přátel a tučné konto. Ale jednoho dne mi přítel povídá: ‚Ožeň se a založ rodinu nebo nebudeš mít nikoho, kdo ti podá sklenici vody, až budeš na smrtelné posteli a budeš mít žízeň.‘ Tak jsem se oženil a můj život se velmi změnil. Místo flámů s krásnými ženami jsem se po večerech díval s manželkou na televizi. Autem jsem vás, děti moje, vozil do školy a ze školy a na společné dovolené k moři. Peníze z konta se rozplynuly na vaše studia. Krásné dny svobody odvál vítr. A teď, když ležím na smrtelné posteli, víte, co je nejhorší? Nemám, sakrapráce, ani trochu žízeň!!!"
autor www.vaclav-prokupek.eu @  
22.09.2013 17:06:33
Vtip ze sociální sítě twitter
Myslet si, že lidstvo způsobuje globální změny klimatu, je jako myslet si, že rotaci Země mají na starost skřítci v podzemí s kladkostrojem. @Tomas_Werner
Costa Concordia - Ostře sledované vraky. @chockllockl
"Pojďme si hrát na znásilnění." "Já nechci." "Dobrej začátek." @systemhousecz
Vždycky jsem si myslela, že se mi povede dotknout vnitřního já díky meditaci a ne kvůli jednovrstvému toaleťáku z Lidlu. @klaravrbikova
Nakreslil jsem křídou pentagram a podřízl kozu. Pravda, řidič zastavil okamžitě, ale jinak jsou tyhle zastávky na znamení hrozně nepraktické. @hawkzn
autor www.volimpravicicz.goneo.cz @  
22.09.2013 17:06:33
Vtip ze sociální sítě twitter
Myslet si, že lidstvo způsobuje globální změny klimatu, je jako myslet si, že rotaci Země mají na starost skřítci v podzemí s kladkostrojem. @Tomas_Werner
Costa Concordia - Ostře sledované vraky. @chockllockl
"Pojďme si hrát na znásilnění." "Já nechci." "Dobrej začátek." @systemhousecz
Vždycky jsem si myslela, že se mi povede dotknout vnitřního já díky meditaci a ne kvůli jednovrstvému toaleťáku z Lidlu. @klaravrbikova
Nakreslil jsem křídou pentagram a podřízl kozu. Pravda, řidič zastavil okamžitě, ale jinak jsou tyhle zastávky na znamení hrozně nepraktické. @hawkzn
autor www.volimpravicicz.goneo.cz @  
22.09.2013 14:00:42
To bylo dobré, Maruško
Manželé měli těžkou autonehodu. Manželka utrpěla silné popáleniny v obličeji. Protože byla hrozně hubená, nebylo možné vzít jí na těle kůži k transplantaci. Doktor nakonec požádal manžela, aby se dárcem stal on. Jak víte, nejčastěji se k transplantacím bere kůže z hýždí.

Doktor proto požádal manžela, aby zachoval naprostou mlčenlivost. Operace se povedla a manželka vypadala snad ještě lépe, než před nehodou. Všichni ji obdivovali a ona se chtěla odvděčit manželovi: "Drahý, chci Ti poděkovat, žes tohle pro mne udělal. Ale neznám způsob, kterým bych ti to mohla splatit."

"Tím se, miláčku, vůbec netrap. Pro mne je odměnou už to, když přijde tvoje maminka a políbí tě na tvář."
autor www.volimpravicicz.goneo.cz @  
21.07.2013 17:31:38
Tajná zpráva BIS
Tajná zpráva BIS:

- Nečas spí s Nagyovou.

- Kalousek už tři dny nespal.

- Schwanzenberg spí už tři dny v jednom kuse.

(Pak to má, kurva, u nás k něčemu vypadat...) " " " " " " " " " " " "
autor www.vaclav-prokupek.eu @  
14.07.2013 20:06:05
Je libo dárek pro tchýni
Přijde pán do prodejny elektrospotřebičů:
"Prosil bych žehličku, víte, bude to dáreček pro tchýni."
"Samozřejmě pane, mám vám hned odpojit nulák?"
autor www.vaclav-prokupek.eu @  
14.07.2013 18:03:32
V samoobsluze se předbíhat nemá
Paní je u gynekologa na prohlídce.
"A jeje, to se mi nelíbí, paní Nováková."
"Copak, pane doktore, je to zlý?"
"Ještě horší, než si myslíte. Vypadá to na operaci."
"No to já nemůžu, co by si beze mne moje rodina počala. Nešlo by to zařídit nějak jinak...?"
"Šlo, ale musela byste alespoň měsíc vynechat veškerý sex."
Paní Nováková slíbila, že určitě žádný nebude. Když odešla, ptá se sestřička doktora:
"Co vlastně bylo tý Novákový? Mně připadala být docela zdravá."
"Taky že je, ale předbíhat v samoobsluze se nemá!"
autor www.vaclav-prokupek.eu @  
28.06.2013 21:14:29
Polský sport.cz: Janowicz z Lodže v osmifinále Wimbledonu!
Dvaadvacetiletý rodák z Lodže Jerzy Janowicz prošel úspěšně do osmifinále dvouhry mužů na Wimbledonu, když porazil na londýnském travnatém dvorci favorizovaného Španěla Nicolase Almagra ve třech setech 7:6, 6:3 a 6:4!
autor www.vaclav-prokupek.eu @  
28.06.2013 21:12:59
Odchovanec Slovanu zamířil přes Polsko do Žiliny
Odchovanec bratislavského Slovanu, bývalý reprezentant Slovenska a naposledy hráč polského extraligového GKS Tychy Radoslav Kropáč, se zapojil do letní přípravy extraligového celku MsHK Žilina.

Na tréninku „Žilinských vlků“ se devětatřicetiletý útočník už objevil a je trenérům k dispozici. „Radoslav Kropáč je zkušený hokejista, který má na svém kontě kromě působení ve slezském městě Tychy i působení na Slovensku a v Čechách. „Potřebujeme zkušené hráče,“ tvrdí žilinský trenér Neliba.

Radoslav Kropáč si ve své bohaté hokejové kariéře oblékl postupně dres bratislavského Slovanu, bratislavského Ružinova, fínské Jyväskylä, ruské Ufy, Havířova, Liberce, Pardubic, Slavie Praha, Třince, Českých Budějovic, Vítkovic, Liptovského Mikuláše, rakouského Silzu, Spišské Nové Vsi, Nitry a naposledy právě polského GKS Tychy.

Slovenský hokejista draftovaný New Yorkom Rangers v roce1994, už v Žilině působil. V sezóně 2009/2010 odehrál za žilinský MsHK 14 zápasů, ve kterých vsítil 5 gólů a přidal 5 asistencí.
autor www.vaclav-prokupek.eu @  
28.06.2013 21:11:11
Václav Prokůpek: Ekonomická krize je "pouze" virtuální
O ekonomické krizi se nejen v českém, moravském a slezském tisku objevují hotové romány. V hodnocení této krize, tedy alespoň ve většině komentářů srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku 1929, která začala takzvaným "černým pátkem" na newyorské burze. Nynější ekonomická krize je ale něco naprosto jiného, naprosto nesrovnatelná z rokem 1929. Je to "jen" počátek konce fungování amerického principu často virtuální ekonomiky. Tak, jako se před více jak dvaceti lety sesypal experiment zvaný "pěrestrojka", tak se nyní hroutí takzvaný americký ekonomický systém, kdy tradiční výrobní odvětví nahradily IT – technologie a skutečné platidlo podložené nejen zlatem, ale i prací, nahradilo i virtuální platidlo, chcete-li pro lepší pochopení virtuální peníze. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec nepotřebujete ekonomické vzdělání. Spíše se k tomu hodí zdravý selský rozum.

Zatímco v padesátých letech minulého století bylo ve Spojených státech na třicet firem, které vyráběly televizní technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná. Když rozmontujete počítač, do jehož monitoru právě teď koukáte, snadno zjistíte, že asi 95 % součástek v něm je z Číny, Jižní Koree či Japonska, popřípadě jiného státu jihovýchodní Asie. Jenomže s odsunem výroby z Ameriky (a bohužel i Evropy) spolu s ní odcházela i práce. Střední třída, takzvaní živnostníci, které pan Mládek označuje tak rád za parazity, nejpočetnější skupina obyvatelstva

začala chudnout. V osmdesátých letech minulého století vyhlásil republikánský president USA Donald Regan takzvanou ekonomiku služeb.Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb, a ta byla zaplňována nezaměstnanými z výroby, kterých rychle přibývalo. Tím, že si všichni budou navzájem prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale ani takový "asociální" stát (mám na mysli zdravotní a sociální systém založený na dobrovolném placení, ale také možném neplacení, a tedy i neposkytování určitých zdravotních služeb), jakým jsou Spojené státy, prostě neuživí!

Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost Spojených států a jeho ekonomických satelitů. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa, začala vzkvétat a stala se největším věřitelem USA. Je to úplně stejné, jako když farmář, který je ve finančních problémech, prodá traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky, ale ten traktor mu při práci přece jenom chybí, proto začíná pracovat pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused, který zatím traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší platební neschopnosti. Musí tedy prodat kombajn, aby mohl poplatit dluhy. Jenomže to jeho práci ještě více zbrzdí a ještě více sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám. Jistě není nutné popisovat, jak to musí dopadnout. Za několik let jsou z kdysi prosperující farmy už jenom ruiny. A právě tohle se stalo v USA.

Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu Spojených států, celé jeho tři čtvrtiny vznikly za posledních dvacet let. Za vlády George Buse staršího, demokrata Clintona a George Buse mladšího se USA zadlužily třikrát více, než za padesát let od takzvané "Velké krize" z roku 1929. Někteří nositelé Nobelovi ceny za ekonomii dokonce předpokládají státní bankrot Spojených států a celkový pád dolarové ekonomiky po celém světě. Možná to bude ještě dříve, než se to čeká, neboť silně se rozvíjející ekonomiky Číny a Brazílie se rozhodly, že v krátké době opustí americký dolar jako svou rezervní měnu.

Nehroutí se tedy světová ekonomika jako taková, ale jeden její, byť rozšířený – řekněme americký – model. Virtuální výrobu a peníze bude muset nahradit výroba skutečná a také peníze podložené zlatem, jejichž nominální hodnota má trvalejší ráz, než do chvíle, než se ráno otevřou dveře té či oné burzy. Ať se nám to líbí nebo nikoliv, IT technologie budou muset být nahrazeny řekněme tradičnějšími technologiemi, byť z dnešního pohledu zastaralejšími. A budeme se muset také zaměřit na rozvoj pracovních sil, tedy rozvoje větších průmyslových a agrárních aglomerací, aby místo virtuálních peněz naše ekonomika disponovala nejen měnou podloženou zlatem, ale také poctivou prací.
autor www.vaclav-prokupek.eu @  
23.06.2013 11:33:31
Hlas Ruska: Svoboda slova v ČR? Katastrofa!
Svoboda tisku ve světě neroste. Naopak se rok od roku zhoršuje. Vyplývá to z Mezinárodního žebříčku svobody tisku 2013, který zveřejnila organizace Reportéři bez hranic. Propad zaznamenala i Česká republika.
Evropa je region s nejširší svobodou tisku. Ukazuje to hodnocení organizace Reportéři bez hranic (RSF). Podle prestižního žebříčku, který pravidelně RSF začátkem nového roku zveřejňuje, se evropští novináři mohou věnovat své profesi mnohem svobodněji, než v Americe, Asii nebo Africe.
Naopak, jak tvrdí organizace, nejvíce je svoboda tisku narušována v zemích bývalého Sovětského svazu, na Blízkém východě a v severní Africe. Přesto v zemích, kde proběhlo tak zvané arabské jaro, došlo údajně k zlepšení stavu.
Egypt se na žebříčku posunul o osm míst na 158. pozici. Libye dokonce o celých 23 míst na 131. příčku. Zlepšení situace se svobodou tisku zaznamenal, překvapivě, Bahrajn. Před dvěma roky zemi zasáhly protivládní nepokoje, které místní bezpečnostní síly krvavě potlačily. Podle RSF si však ostrovní království, ležící v Perském zálivu, polepšilo o 8 míst. Nyní zaujímá 165. pozici.
Naopak některé západní země se mohou „pochlubit“ výrazným propadem. Největší zhoršení v dodržování svobody tisku oproti předchozímu hodnocenému období zaznamenalo například Japonsko (z 22. na 53. místo), Maďarsko (z 40. na 56. místo) a Izrael (z 92. na 112. místo).
Mírný pokles zaznamenala rovněž Česká republika. V loňském roce zaujímala 14. příčku, nyní 16. Před deseti lety přitom svoboda tisku v české kotlině byla podle RSF na úrovni Švýcarska a značně převyšovala Rakousko a Velkou Británii.
Jak uvádí mezinárodní organizace na svých internetových stránkách, při hodnocení byla zohledněna řada kritérií, především míra násilí a represí vůči novinářům a právní podmínky pro jejich práci.
Podle slov českého novináře objektivním podáváním informací se nemohou pochlubit ani veřejnoprávní média. Novinářská etika je prý v Česku porušována prakticky na všech frontách a případná kritika je odmítána s tím, že tak média fungují i na Západě.
„Dokladem stále se zmenšující svobody médií byly prezidentské volby v ČR. Na 90 procent masmédií zcela nepokrytě preferovalo kandidáta s číslem 9, místopředsedu vlády a ministra zahraničí, předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga. Tento kandidát byl doslova zbožšťován a bylo prakticky vyloučené hledat na něm v tisku, rozhlase či televizi (o internetu ani nemluvě) jakékoli mouchy. Naopak na jeho protikandidátovi pro druhé kolo, později navzdory této mediální masáži zvolenému expremiérovi ing. Miloši Zemanovi, se musely hledat jen nedostatky, a pokud už bylo těžké je najít, tak se prostě pospojovávaly věci spolu přímo nesouvisející a nasazovala se mu psí hlava alespoň přes jeho někdejší kontroverzní spolupracovníky,“ říká například redaktor Janouch.
Jak zároveň uvádí, česká média nekriticky nepodporují pravicové strany pouze během předvolebního boje, ale prakticky neustále. Třeba tím, že vytváří mediální nátlak vůči politikům a stranám, kteří neodpovídají jejich politickému klíči.
„Většina masmédií jde na ruku pravicovým stranám dlouhodobě, i mimo předvolební klání – a to je jasný důkaz toho, že se svobodou médií jsme v ČR téměř stejně na štíru, jako tomu bylo před listopadem 1989. Samotná možnost diskutovat pod příspěvky, blogy či jiné soukromé iniciativy na internetu a sociálních sítích, to příliš nezachrání,“ uzavírá český novinář.

Použitý zdroj://czech.ruvr.ru/2013_02_01/Svoboda-tisku-se-ve-svete-zhorsuje-Cesko-neni-vyjimkou/

autor www.vaclav-prokupek.eu @  
22.06.2013 19:28:36
Vzpomínka na tureckou invazi
Během 15. století se stala situace východní Evropy ohrožené tureckou smrtící invazí bez přehánění hrozivou. Přes zoufalou obranu padaly jedna balkánská země za druhou do ukrutného tureckého područí a ani ojedinělá válečná tažení, při kterých se neblaze projevila žárlivost jednotlivých vůdců, podceňování protivníka, i nečekané rozmary počasí nedokázaly osmanský nepřetržitý nápor zadržet. V bitvě u Varny r. 1444 padl polský a uherský král Vladislav I. Jagellonský a 6 let poté padla přes statečnou obranu nevelkého počtu obránců bez většího zájmu evropských mocností do rukou odvěkého nepřítele poslední samostatná enkláva východního křesťanství, kdysi mocný a pyšný Cařihrad a turecká vojska začala pronikat nezadržitelně do střední Evropy.

Zde jim stála v cestě 3 velká království, polské, české a uherské, a první úder dopadl na nejjižněji ležící Uhry. Vpád sebevědomého Mehmeda II, dobyvatele Cařihradu, do Bosny však r. 1456 uherský král, schopný diplomat a nadaný vojevůdce Matyáš Korvín odrazil a získal Evropě několik desetiletí oddechu. Po jeho smrti r. 1490 se jeho rozlehlá, ale různorodá a nekompaktní říše, zahrnující jak celé Velké Uhry, tak Rakousy, Moravu a Slezsko okamžitě rozpadla a stala se trvalým ohniskem sváru mezi mocnými velmoži a okolními královskými dvory, které slabý král Vladislav II Jagellonský (od r. 1471 král český, známý jako zde „král Dobře“) nedokázal vyřešit ani poté, co se svoji pozici pokusil upevnit přesídlením z Prahy do Budína. Zde také r. 1516 zemřel a jako dědice zanechal pod formálním poručnictvím svého otce, polského krále Kazimíra IV. Jagellonského, nezletilého syna Ludvíka, což mocenské poměry ve střední Evropě spíše ještě zkomplikovalo

Turci zatím nájezdy pustošili a vylidňovali jižní Uhry, neboť znesváření magnáti usilovali v prvé řadě o boj proti svým oponentům a královská svrchovaná moc zde byla stále zřetelněji prázdným pojmem. Polský král se aktivně zúčastnil jednání, která měla napomoci k urovnání vršících se rozporů mezi středoevropskými dvory a inicioval vyjednávání s římským císařem Maxmiliánem I. Habsburským (1459 - 1519), které byly úspěšně završeny r. 1515 ve Vídni dohodami, majícími sňatky spojit habsburskou a jagellonskou dynastii. Tyto náznaky smíru však přišly zoufale pozdě. Protijagellonskou stranu představoval zejména sedmihradský kníže a transylvánský vojvoda Jan Zápolský (János Szápolai), ovládající většinu uherské šlechty, který ale společně se svým rivalem Štěpánem Báthorym, uherským paladínem a místodržícím usiloval především o rozšíření vlastních pozemkových držav a hromadění majetku. V této situaci se turecký sultán Sulejmán snadno zmocnil r. 1521 Bělehradu, nejdůležítější pevnosti království na jihu. Cesta do srdce Uher se Turkům doširoka rozevřela.

Přestože uherský sněm vyhlásil nové berně (daně) na obranu země před Turky, naprostá většina jich skončila v rukou hrabivé vysoké šlechty. Následovala osudná bitva u Moháče, kdy Jan Zápolský ignoroval králův rozkaz k mobilizaci zemské hotovosti, a přestože se poselstva s žádostí o okamžitou pomoc před akutní tureckou hrozbou rozjela jak ke všem okolním panovnickým dvorům, ale i k papeži nebo k anglickému králi, žádná vojska do Uher nepřišla nebo přišla pozdě. 20letý král se nakonec postavil několikanásobné turecké přesile s pouhými asi 25 000 muži sestavenými z uherských sborů Štěpána Báthoryho a menšími oddíly z Čech a Moravy,. Katastrofa byla díky zaslepenosti či neuvěřitelné hlouposti většiny uherských magnátů, ale i celé Evropy neodvratná. Armáda byla 29. 8. 1526 během nedlouhé bitvy zcela rozprášena a král sám na úprku utonul v bažinách u Dunaje.

Po této tragédii, která zjevně nebyla náhodná, se díky dojednanému a 13. 1. 1522 narychlo uzavřenému sňatku Ludvíka s Marií Habsburskou stal dědicem obou království Ferdinad I. Habsburský. Jan Zápolský, nyní skutečný pán v Uhrách se poté nechal „slavně“ v Székesfehérváru (česky Stoličný Bělehrad) 10. listopadu 1526 korunovat uherským králem a vyhlásil Ferdinandovi Habsburskému válku. Ten byl následně zbytkem západouherské šlechty v Prešpurku 16. prosince téhož roku provolán rovněž uherským králem. Poté, co sebevědomý Zápolský utržil několik těžkých porážek a jeho přiznivci začali houfně odpadávat, se zrádně obrátil přímo k sultánovi Sulejmánovi a jako jeho vazal vedl turecké vojsko r. 1529 k Budínu, který se mu poddal. Turecké panství prostřednictvím zrádce Zápolského rychle pokrylo většinu někdejších Uher a Prešpurk (Bratislava) se stal na dlouhou dobu poslední hraniční pevností a sídelním městem nepatrných zbytků tohoto kdysi rozlehlého křesťanského království. Turecká moc se zdála nezadržitelná a sápala se již do samého srdce Evropy.

Pompézní tažení Sulejmána II s obrovskou, ale různorodou muslimskou armádou k Vídni r. 1529, inspirované nepochybně zrádcem Zápolským však oproti všem očekáváním žalostně zklamalo. Vídeň se osamocena v moři nepřátel zázračně ubránila a propukající hladomor a epidemie, způsobené Turky za jejich ničivého tažení na sever se obrátily proti nim. Závislé a polozávislé balkánské země, Horní Uhry, Rakousy i jižní Morava byly Turky strašlivě zpludrovány, obyvatelstvo pobito či odvlečeno do otroctví, byla vybita všechna stáda dobytka a koní, pole a sýpky vypáleny, vlastní zásoby vlečené z Turecka na velbloudech neschopných aklimatizace v chladné střední Rvropě poztráceny a Turci na svém neslavném „ústupu“ od Vídně stále rychleji umírali hlady. V Uhrách ale přesto zůstaly silné osmanské posádky, které turecký vazal , „uherský král“ Zápolský v obavách ze sultánova nesmírného hněvu ze všech sil zásoboval vším potřebným. Samostatně také pokračoval v nepřátelských akcích proti Ferdinandovi až do uzavření „cařihradského míru“ r. 1538, kde byly stanoveny nové hranice obou uherských království.

Po Zápolského smrti o dva roky později sultán nařídil nové uherské tažení, obsadil centrální část Uher a přes statečný odpor armády Wilhelma von Roggendorfa ji porazil a zřídil v Budíně r. 1541 nejsevernější turecký pašalik. Dědicům Zápolského milostivě ponechal jako léno jen Sedmihradsko. Ferdinandovi se však koncentrací všech dostupných sil podařilo turecké vojsko zastavit a r. 1547 uzavřel se sultánem mír. Ten trval do r. 1551, kdy odpočatí a posílení Turci obnovili své výboje a začali ohrožovat jak sídelní město Prešpurk, tak znovu i Vídeň. Zmocnili se několika habsburských pevností (zejména důležité Ostřihomi) a přes některé vyjímky, jako byla hrdinská a také úspěšná obrana Szigetu Mikulášem Zrinskim r. 1566 obnovili svůj postup napříč Evropou. Až Sulejmánova smrt ukončila – dočasně - další turecké výboje. Jan Zikmud Zápolský využil výhodné situace a s tureckou podporou podnítil protihabsburské povstání v Horních Uhrách. Nový římský císař (od r. 1564), český, uherský a chorvatský král Maxmilián II. (od r. 1563) však povstání včas podchytil, v zárodku rozprášil a donutil Zápolského vzdát se uherského královského titulu a stáhnout se zpět do Sedmihradska.

Tam Zápolský o rok poději zemřel vlády v sedmihradské knížectví se chopili Báthoryové. Přestože formálně zůstávali vazaly Osmanů, s nástupem Zikmunda Báthoryho (od r. 1576) zcela opustili v souvislosti s měnící se strategickou situací protihabsburský kurs. Zde se konečně dostáváme k jádru této studie, k neprávem pozapomenutému legendárnímu vojevůdci habsburských armád Heřmanu Kryštofovi Russwormovi, který se nesmazatelně zapsal do krvavých dějin osvobozování Uher a tedy ochrany celé Evropy před smrtonosnou imuslimskou invazí.

Heřman Kryštof se narodil jako prvorozený syn hraběte Jindřicha Russworma (někdy psáno také Rosswurm, Roesswurm či Rueswurm) v srpnu 1565 ve Freuenbreitungu v Duryňsku. Do zapomenutého kouta Německa jen vzdálenou ozvěnou zaléhaly ozvěny událostí ze světa a dychtivý mladík plný neukojených ambicí dlouho neotálel, vzal svůj osud do rukou a proti vůli rodiny rodné sídlo v 17 letech opustil. Nikdy se sem již nevrátil a nejsou známy ani nějaké významné kontakty s rodinou. Podobně jako tisíce dalších urozených mladíků vstoupil do vojska s vidinou slávy, kořisti a dobrodružného, nevázaného vojenského života. Mladý hrabě si zjevně při svém úprku z domova do světa nevzal vůbec nic, neboť ještě mnohem později nešetřil záští k nadutým hlupákům, kteří se „s plukovnickým patentem již narodili“ a také ve vojsku Adolfa, hraběte z Moersu žárlil na urozené druhy, vybavené do války skvělými doporučujícími listy, honosnou výzbrojí, početným služebnictvem a předevšim měšci zlata. Opovrhoval jejich neodůvodněnou pýchu, kterou dávali až příliš často pocítit takovým „pánům z Nemanic“, jakým byl také on sám. Rozhodl se svým nadutým protivníkům nikoliv vyrovnat, ale dalece je předstihnout a vydobýt si jméno a proslulost jen vlastním příčiněním.

Šance se mu naskytla při dobývání vzdorného porýnského města Neuss, kdy mladý kornet (nižší důstojník) mezi prvními vtrhl do pobořených hradeb. Likvidace posledních ohnisek odporu splynula s obvyklým rabováním, znásilňováním a vražděním obyvatel nepřátelského města. 20ti letý Russworm ovšem nebyl a nemohl být žádnou vyjímkou při těchto obvyklých průvodních jevech válek nikoliv jen 16. století. Zde se také zrodily pomluvy proti budoucímu slavnému vojevůdci. Možná pod vlivem přísné protestantské výchovy v dětství, možná pro výhodnou nabídku ale o rok později konvertoval ke katolicismu a vstoupil do služeb lotrinského vévody Karla III. Jistě nebylo náhodou že maršálek, hrabě Bassompiérre jej ihned obdařil leuitnantským glejtem a svěřil mu první samostatné velení. Za „vojenský čich“, originální, samostatné a především úspěšně velení, při kterém se svojí švadronou vršil vojenské úspěchy mu maršálek brzy svěřil také svojí osobní stráž a jmenoval jej rytmistrem. .

Jak píše kronikář „Slynulť jako smělý, udatný a vytrvalý válečník, jako velitel bystrý, neohrožený, ve lstích válečných zběhlý, avšak též jako prchlý, někdy neprozřetelný člověk. Ve stanech jeho panoval ruch navázaný, avšak před nepřítelem přísně a krvavě vymáhal poslušnosti od poddaných mu důstojníků i vojáků. Život jeho byl zlopověstný pro nevázanost a prostopášnost a mezi vojenstvem neobyčejnou. Karty, kostky, lehké ženy byly jeho živlem.“

Nadějnou Russwormovu kariéru v lotrinských službách však náhle ukončila katastrofa, ve které již lze zahlédnout stopy závisti nad vervou, se kterou se neznámý chuďas opovážlivě a znepokojivě rychle dral přes ramena urozených povýšenců ve známost a přízeň nejvyššího panstva. Něco takového nešlo přehlížet nebo se dokonce smířit s vlastní neschopností. Obžaloba proti nežádoucímu vetřelci byla pečlivě sepsána a čekalo se pouze na vhodnou záminku k jejímu uplatnění. A čekat se skutečně dlouho nemuselo. Souboje byly trestány v každém vojsku. Žádný dobrý velitel neměl zájem na tom, aby se mu důstojníci podřezávali navzájem kvůli malicherným sporům, když jejich hlavy, paže a meče potřeboval v poli. Obžaloba ale Russworma vinila přímo z úkladné vraždy důstojníka. Poté, aby těžkých obvinění nebylo málo, se měl dokonce dopustit znásilnění mladé šlechtičny, která jej požádala o ochranu.

Není účelem zde zvažovat nakolik byla obžaloba pravdivá či zfalšovaná. Není důvodu popírat ani Russwormovo časté holdování jak soubojům, tak vínu, kartám nebo lehkým děvám což u námezdního vojáka patřilo a patří k nezbytným sounáležitostem. Hrabě ale zjevně neměl v povaze – ani zapotřebí - dopouštět se úkladné vraždy a ochotných smilnic, vydělávajících si na živobytí tělem vojsko vždy doprovázelo dostatečné množství. Lze jen v kontextu sledovat průběh událostí minulých, současných i budoucích a udělat si vlastní úsudek. Obžaloba však byla velice závažná a Russworm byl na rozkaz pana maršálka zatčen a uvržen do nejbližšího vhodného vězení v Amiensu. Životem již notně protřelý mladík nečekal na nejisté rozhodnutí soudu a rozhodl se vzít svůj osud jako vždy jen do svých rukou. Rozeslal z vězení dopisy na patřičná místa (jmenovitě generálovi jízdy Svaté Ligy Louisovi de l´Hopital – Vitry, který si schopného vojáka zřejmě vysoce cenil), do rukou strážných se přestěhovaly patřičné sumy zlaťáků a o pár týdnů později již převzal daleko od lotrinských plání, v Bavorsku, nový glejt rytmistra, tentokrát ve službách Hanse Reidricha, hraběte ze Schönberku.

Se svojí vojenskou pověstí neměl hrabě Russworm skutečně nouzi o lákavé nabídky a v poměrech nekonečných náboženských válek „všech proti všem“ často měnil strany. Náboženský fanatizmus u něj hrál pramalou roli, což byly rysy kterým se nijak nelišil od tisíců jiných námezdních vojáků. V čem se ale výrazně lišil, byly vojenské a velitelské schopnosti. Vojáci svého rytmitra zbožňovali, neboť s nimi trávil čas v družném hovoru, jedl ze stejného kotlíku, spal s nimi jako jeden každý prostý vojín na holé zemi a povýšenecké jednání nadutých urozených floutků mu bylo zcela cizí. S úžasnou vynalézavostí chystal lsti, pasti a překvapivé údery na nepřítele, příčemž netradičně a překvapivě šetřil životy svých podřízených. Stejnou vynalézavost projevoval i při mámení často zadržovaného žoldu, který se až příliš často ztrácel v něčích urozených kapsách.

Nejednou se pro svojí tvrdohlavost a pramalé pochopení pro rozkrádání prostředků pro vojsko dostal do sporů se svými nadřízenými a až příliš je zřejmé, kdo a proč o hraběti rozšiřoval pověsti „surového a neurvalého hrubiána“. Když nepořídil, a nevydoloval z pověstně vždy prázdných plukovních pokladen to, co vojsku po právu náleželo, odešel s patřičným rámusem zkrátka do jiných služeb. Russwormova loyalita k zaměstnavateli byla při tom všem nesporná a zářivým důkazem je fakt, že ve spoustě obvinění, která pomlouvači a závistníci na jeho hlavu později vršili zcela chybí obvinění z nějaké vypočítavé zrádnosti a věrolomnosti. Zejména později, v Rudolfových službách pak svoji nezpochybnitelnou loyalitu dosvědčil doslova až na smrt.

R. 1588 jej nalézáme ve službách knížete Ferdinanda Tyrolského pod generálem Karlem von Burgau, kde se konečně dostal do bližšího kontaktu s veterány z proslulých a prakticky neustávajících tureckých vojen v Uhrách. Válka s Turkem se zdála být něčím převratně jiným než bezvýznamné, žabomyší vojny o kořist, a nějakou ves, hrad, či město mezi drobným či vyšším panstvem, vedené pod různými záminkami střídavě v Henegavsku, Německu, Francii, Nizozemí či jinde. Vždyť pohané se v obrovském množství valí již od nepaměti ze svých divokých asijských pustin a ukrutně likvidují jedno křesťanské království za druhým. Že by právě zde mohl uplatnit své schopnosti a skutečně zářivě vyniknout? Že by zde dostal šanci pokořit povýšené, bohaté hlupáky se zvučnými tituly a slavnými erby dávno mrtvých předků?

Zde se údajnému znásilňovateli šlechtičen přihodila další osudová událost, když kdesi v lesích Harzu narazil s kohortou na tlupu marodérů (zběhů), dobývajících se do jakéhosi kočáru. Tlupu rozprášil a urozené dámě pak poskytl bezpečný doprovod za pevné hradby nejbližšího města, aniž se zajímal o koho jde. Blízká přítelkyně bavorského vévody Maxmilána si příhodu nenechala pro sebe a Maxmilián se stal až do konce života Russwormovým dlužníkem a mocným ochráncem. Buď v bavorských, nebo tyrolských službách (zde se zdroje liší) dostal na vlastní žádost konečně doporučující dopis a 400 kyrysníků pro jeho nejmilostivější výsost, císaře římské říše Rudolfa II.se kterým r. 1591 dorazil do sídelního města říše, do Prahy.
Již každý významnější hraběcí dvůr měl své sítě a pravidla vlivných přímluvců a pokoutní zákoutí spikleneckých intrik, bez jejichž využití nebylo snadné uspět s jakoukoliv žádostí či doporučeními. Císařský dvůr v Praze nebyl žádnou vyjímkou a nejmocnějším intrikánem zde byl císařský vrchní komoří, Filip Lang z Langenfelsu. Z obvyklé praxe svého předchůdce, pana Machovského z Makova, který za drobné pozornosti od četných žadatelů zvolna usměrňoval přízeň či nepřízeň nejvyššího císařského majestátu, formuloval, třídil a ve vhodných okamžicích nenápadně podstrkoval císaři k popisu jen ta správná rozhodnutí či výnosy, si Lang udělal profesionální a nesmírně výnosný byznys. Russwormova žádost o vojenskou službu císaři, zhodnocená patřičným obnosem ve zlatě byla promptně a rychle vyřízena. Rudolf dokonce neznámého, proklínaného i obdivovaného vojáka přijal k osobní audienci a s příznivým dojmem odeslal jako obristlieutnanta do Uher k vojsku Adolfa, knížete ze Schvarzemberku.

S knížetem se Russworm nepochybně znal již z německých vojen. Jejich vztahy již byly jistě poznamenány Russwormovou asertivilitou, se kterou se pyšný, autoritativní kníže nedokázal vyrovnat. Podle pobočníka štábu, hraběte Schwimma dokonce nezapoměl Russwormovi potupu, kdy jej měl kdesi v Bádensku obehrát o velkou sumu peněz a pak je „jeho knížecí milosti“ velkoryse vrátit. Trvalo naštěstí celé měsíce než se Russworm se svým maršálkem střetl. Situace na frontě byla snad ještě horší než jakou ji líčily zprávy u dvora v Praze. Turci drželi všechny výzmané strategické body na Dunaji a jako poslední pevnost před Prešpurkem, sídelním městem žalostně zdecimovaného „uherského králoství“ se jim bránila již jen slábnoucí posádka v Komáromu (Komárno). K útoku na mnohem silnější vojsko Sinai paši byly necelé dva pluky málo a tak po dohodě se svým nadřízeným, obristem hrabětem Pálfym byly pod krytím předstíraného útoku do Komárna vypraveny čluny s posilami a pevnost byla alespoň na čas zachráněna. Válku ovšem nevyhrává ten kdo se brání, ale ten kdo útočí.

Tvrdohlavý Russworm nejprve strhnul váhajícího Pálfyho vidinou vítězství a nepochybné přízně jeho císařské milosti. Tak dlouho psal vemlouvavé dopisy na všechny strany, zejména formálním velitelům uherského tažení arciknížeti Maxmiliánovi a Matyášovi, až byl konečně podniknut drtivý útok na tureckou armádu pod Ostřihomí, kterému Turci na základě dřívějších zkušeností s „méněcennými a zbabělými nevěřícími“ nedokázali odolat a vítězství bylo dokonalé. Vojsko bylo nadšené překvapivým vítězstvím, táborové ohně se při dlouho nevídaných hostinách rozhučely naplno, markytánky zvaly vojáky do svých improvizovaných náleven a nevěstinců, aby žoldnéřům ulehčili od kapes naditých tureckým zlatem. Jako projev nejvyšší přízně dorazil v létě 1594 konečně i zlatý řetěz pro čerstvě povýšeného generála/wachmistra Heřmana Kryštofa Russworma.

To se ale již do Uher valila nová pohroma v podobě nové turecké armáda pod velením sultána Mehmeda III. U Bělehradu překročila v srpnu 1596 Sávu a vstoupila na uherskou půdu. Od východu mu navíc na pomoc spěchaly početné tatarské hordy poslané krymským chánem. Generál/wachmister Russworm v té době obléhal spolu s plukem pana Trčky z Lípy tureckou pevnost Hatván a nehodlal si před rozhodujícím střetnutím se sultánem nechat tyto nepřátele v zádech. Více jak 600 tureckých vojáků podporovaných pomocným sborem 1300 jihoslovanských muslimů představovalo příliš silný bod turecké obrany v boku císařských vojsk. Po 3 týdnech neúspěšného obléhání nalezli průzkumníci konečně nevelkou branku v zadní části hradeb a uprostřed zastíracího útoku se jí záškodnický oddíl zmocnil. Během necelé hodiny byla pevnost v císařských rukou a vojáci tentokrát nebrali žádné zajatce. V dnešním muzeu městečka můžeme nalézt žalopěvy „o nevídaných hrůzách“ kterých se císařští vojáci dopustili na tureckých ženách a dětech! Miliony obyvatel Balkánu, východní a střední Evropy, zmasakrovaných či odvlečených do tureckého otroctví za celou řadu století trvajících muslimských výbojů se musejí v hrobech otáčet. Mají-li vůbec jaké.

Pana Trčku poté Russworm odeslal k obraně Egeru (Erlau, č. Jageru) na východ země, střežícímu důležitou spojnici se spojeneckým Bathoryovským Sedmihradskem, zatímco sám byl povolán arciknížetem Maxmiliánem do čela předvoje armády mířící vstříc Turkům. Sultán pověřil Velkého vezíra Damat Ibrahima pašu úkolem dobýt Eger za každou cenu, dříve než křesťané shromáždí všechny síly k protiútoku. 21. září záplava muslimů město oblehla a taktikou lidských vln se tak dlouho vrhala proti hradbám, až město 12. října kapitulovalo. 4000 zajatých obránců bylo přibito na kříže, vykastrováno, ubičováno nebo sťato. Zajatí důstojníci včetně pana Trčky byli odvlečeni kamsi do Turecka, a není známo kde a v jakých podmínkách tam skonali. Žádné relevantní lkaní nad „nevídanými hrůzami“ způsobených Turky a Tatary „nevěřícím“ v Egeru dnes ovšem nikde nenalezneme.

Sultán byl natolik uspokojen tímto „slavným vítězstvím“, že se dokonce rozmýšlel, zda se s armádou nevrátit do Cařihradu, ale rychle postupující předvoj císařských jeho plány zvrátil. „Pán světa“ přeci nebude ustupovat před početně slabšími, nadto méněcennými nevěřícími psy. Předvoj pod Russwormovým velením dorazil na bitevní pole u vsi Keresztes 24. října a znalost prostředí mu usnadnila dopracovat plán bitvy. Mezi bažinami z rozlévající se říčky Zagyvy napravo a řekou Tisou na levé straně se mohl se svými 3 000 pěšáky opevnit na úzké šíji pevné země a snadno zde čelit i sebepočetnějšímu nepříteli. Vydal pokyny a muži se dali pod ochranou střelců rychle do opevňování šíje. Několik tatarských oddílů kroužících již kolem bylo snadno střelbou rozprášeno a zahnáno za Tisu.

Nečekaný problem ale představoval pan maršálek Adolf, kníže se Schvarzembergu. Tuto „pasivní taktiku“ zavrhoval a rozvinul plán na obchvácení nepřítele po křídlech a jeho naprosté zničení. K tomu byl ovšem třeba čas a po velmi vzrušené debatě souhlasil, že Russwormovy pluky mezitím upoutají a zadrží nápor nepřítele. Dva dny padišáh posílal do močálů jeden oddíl za druhým. Ať jízdní či pěší, ať Turci, Arabové či balkánští muslimové však na úzké šíji vůbec neměli šanci dosáhnout Russwormových opevnění a hustá palba je smetávala v celých houfech. Turecká děla vůbec neměla šanci k nepříteli dostřelit. Druhý den pan maršálek spolu s sedmihradskými a transylvánskými pluky Báthoryovými konečně rozvinul své křídla a zahájil svůj „konečný protiútok“. Turci, morálně podlomeni hroznými ztrátami z dosavadního bezúspěšného dotírání na rakouský předvoj nekladli vážný odpor a sultánův ústup z tábora umocnil vzmáhající se paniku.

Po překonání nevýrazné obrany jízda následována pěchotou do poloprázdného tureckého ležení a muži bez ohledu na prchající Turky začali bezuzdně rabovat. Veškerý „frontální útok“ se v několika minutách zastavil, nikdo netušil kde se nachází nepřítel a ani se o to nestaral. Je přeci poražen a prchá. Russworm přes reptání svých vojáků, toužících rovněž sáhnout po nedaleké lákavé kořisti v tureckém ležení nedovolil nikomu opustit dosavadní pozice a kázeň si bohudíky dokázal vždy udržet. Jen jeho plukům se díky tomu vyhla tato „katastrofa u Keresztesu“. Od Schwarzenberga nikdo neměl rozkazy k zajištění pozic v dobytém ležení, ke krytí vojska, nikdo nesledovat pohyb „prchajícího“ nepřítele a kázeň se zde zcela zhroutila. Když konečně císařští plundrující tábor dali dohromady něco jízdy k „pronásledování nepřítele“, narazili nedaleko na znovu zformované šiky stále obrovské turecké armády. Turecký protiútok útok byl děsivý. Do tábora začaly hustě dopadat koule tureckých děl a vojáci byli pobíjeni po stovkách ve změti tureckých stanů, aniž měli čas zmoci se k nějaké účinné obraně.

Nepřítel ve svém náporu neustal, nedopustil se stejné chyby jako císařští a jen díky Russwormově prozíravosti nedošlo ke zkáze celé armády. Zbyl mu truchlivý úkol krýt její zmatený úprk. Vítězství bylo ztraceno pro naprostou neschopnost a lajdáckost vrchního velení, které v rozhodující fázi bitvy vlastní hloupostí ztratilo iniciativu a plošně vůbec schopnost velet svým vojákům. Ani početná záloha, určená k ochraně arciknížecího štábu nebyla v nastalé panice do ústupových bojů vůbec nasazena a mnoho tisíc mužů bylo na úprku Turky pobito zcela zbytečně. U Keresztese Russworm pochopil, že k vítězství nad pohany musí nejprve zvítězit nad úplně jinými protivníky.

Zdroj: blogeurabia.cz
Více na: blogeurabia.parlamentnilisty.cz/Blog/VaclavProkupek/Default.aspx


autor www.vaclav-prokupek.eu @  
22.06.2013 17:17:53
Kalousek vysvětlil, co je daň z obratu
Přijde Kalousek do vykřičeného domu, vybere si slečnu a ta mu povídá:
"Tak, pane Kalousku, zepředu je to za 1000, když se obrátím, tak zezadu je to za 1210. Tak jak to chceš, brouku?"
Kalousek: "No počkej, a za co je těch 210 Kč rozdíl?"
"To je daň z obratu, ty vole!"
autor www.vaclav-prokupek.eu @  
O autorovi

Jméno: Václav Prokůpek
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Odkazy
Vyhledávání google
Google
 
Web This Blog

© 2006 Ing. Václav Prokůpek, Ph.D. | Blogger Templates by GeckoandFly.
No part of the content or the blog may be reproduced without permission.
Learn how to make money online.



TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se